Proč by měly OSVČ platit jiné odvody než zaměstnanci?

Do obhajoby rozdílné výše odvodů pro OSVČ a zaměstnance se tentokrát pustil Petr Šafránek z Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců České republiky. Téma už bylo mnohokrát diskutováno, například u výzkumníků, ale protože ho vláda zřejmě v blízké době hodlá znovu otevřít, tak stojí za to si argumenty zopakovat.

Za výchozí bod můžeme vzít situaci, kdy je zdanění zaměstnanců a OSVČ stejné (pod zdaněním zde mám na mysli souhrnnou míru odvodů na sociální a zdravotní zabezpečení a daň z příjmu). To se zdá být spravedlivé, ale ekonomicky to nemusí být smysluplné. Vláda totiž kromě vlastních daňových příjmů může daňový systém optimalizovat tak, aby byl co nejméně distortivní, nebo aby kompenzoval existující externality.

V první řadě vyřídíme otázku nespravedlnosti. Je samo o sobě nespravedlivé danit zaměstnance a OSVČ jinou sazbou? V principu ne, protože si každý může zvolit, zda chce být zaměstnancem nebo OSVČ. V některých oborech je to zřejmě obtížnější než v jiných, ale i tak lze spravedlností argumentovat jen v omezené míře.

Filip Pertold: Konkurenceschopnost a prosperita – jak na to?

Dnešní anketa v Hospodářských novinách se proměnila v reklamu na CERGE-EI - pět ze šesti dotázaných buď studovalo nebo působí právě tam. Jedním z dotázaných byl i Filip Pertold, působící na Aarhus University v Dánsku. Ani jeho odpověď se do novin zdaleka nevešla, a proto ji přinášíme zde.

Konkurenceschopnost ekonomiky, či státu lze asi velmi obtížně komplexně a zároveň jednoznačně měřit. Každý stát má jinou strukturu ekonomiky, je jinak závislý na mezinárodním obchodě a dominují v něm jiná ekonomická odvětví, která mohou být sama o sobě velmi specifická. Jako index konkurenceschopnosti můžeme udávat různé poměry nákladů na pracovní sílu na produkci statků a služeb, ale i to nebude příliš přesné, protože různá ekonomická odvětví mají odlišnou senzitivitu na mzdové náklady.

Co je to konkurenceschopnost země?

Výhodou blogu je, že na něm lze opublikovat spoustu materiálu, který se nevejde do novin, jako v případě poslední ankety v HN. Ta je nadepsaná "Pokusili jsme se získat názory nadaných lidí, kteří ještě nezastávají vysoké nebo prestižní funkce hlavních ekonomů bank či členů NERVu". To je velmi vtipný úvod, protože prvním dotázaným je Jakub Steiner, který je assistant professor na Northwestern University (MEDS), což je zřejmě prestižnější pozice než jakou zastává jakýkoliv hlavní ekonom českých bank nebo člen NERVu.

Co je to vlastně konkurenceschopnost a jak ji co nejlépe měřit? Má mezinárodní srovnávání konkurenceschopnosti nějaký význam nebo jde o, jak kdysi napsal Paul Krugman, nebezpečnou obsesi?

Konkurenceschopnost země může být skutečně velmi zavádějícím pojmem, jak Paul Krugman argumentuje ve svém výborném článku z roku 1994 [pdf]. Pokud chápeme konkurenceschopnost země jako schopnost prodávat domácí výrobky na zahraničních trzích, pak každá otevřená ekonomika musí být nezbytně konkurenceschopná - pokud nějaké produkty dováží, pak musí i nějaké produkty vyvážet, aby alespoň dlouhodobě vyrovnala obchodní bilanci.

Čína jako příležitost, ne hrozba

Tento článek ve zkrácené podobě byl publikován v Hospodářských novinách. V HN vynechali komentář o dopadu růstu Číny na příjmy. K tomu doplňuji sofistikovanější komentář na konci tohoto blog postu.

Mladoboleslavská Škoda Auto představila další část své dlouhodobé strategie, ve které jednu z klíčových rolí hraje zvyšování odbytu na čínském trhu. Přitom se však zdá, že celkový vývoj našich obchodních vztahů s Čínou je jednoznačně negativní - mimořádně nevyvážený zahraniční obchod vytváří obrovský schodek, snižuje české mzdy a dlouhodobě vede k likvidaci české ekonomiky. Skutečnost je však jiná.

Kam až může klesnout diskuse o důchodové reformě

Katastrofální příspěvek do diskuse o důchodové reformě přinesli ekonomové Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora. Ačkoliv oba jsou chytří lidé s velmi rozumnými názory, dokázali vyprodukovat takovéto video.

Cílem autorů zřejmě bylo rozproudit debatu nad implementací důchodové reformy. Udělali to však tím nejhorším možným způsobem - způsobem, který nás posouvá zase o něco dále od racionálních argumentů a o něco blíže k hádkám postaveným na demagogii. A takových diskusí u nás máme víc než dost.

Přitom z celého videa plyne prakticky jen jediná informace - Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora jsou proti povinnému spoření v důchodových fondech. Tím, že slovo povinné tak zdůrazňují, chtějí pravděpodobně naznačit, že určitá míra spoření je pro dnešní mladé lidi zřejmě nezbytná, pokud si do budoucna chtějí po odchodu do důchodu užívat rozumné životní úrovně - sami to ostatně říkají na konci videa.

iPhone, kabelky, Čína, Západ a rozdělení přebytku

Tento článek obsahuje několik volně souvisejících poznámek, které patří do kategorie komentářů k ekonomicky pomýlenému článku Kde teda budeme pracovat, když se všechno bude vyrábět v Číně?

Kabelky

K napsání článku mě přivedl blog post na Marginal Revolution, upozorňující na nový tržní segment na čínském trhu - luxusní pánské kabelky. Článek popisuje, jak si mladí úspěšní čínští muži kupují drahé kabelky jako doplňky symbolizující úspěch v obchodním světě.

Investice na začátku měsíce jako cesta k jistému výdělku?

Hospodářské noviny přinesly pozoruhodný článek, založený na pozorování, že na začátku měsíce ceny akcií většinou rostou. K němu přidaly bombastický titulek: "Jak jistě vydělat na burze? Kupte akcie 1. března, statistiky nelžou".

Jak s takovým článkem naložit? Buď ho rovnou založíme do kategorie bludů (k čemuž titulek článku přímo svádí), a nebo začneme pátrat po vysvětlení. Odmítneme iracionální chování, které dokáže "vysvětlit" jakoukoliv anomálii a budeme hledat hmatatelné faktory.

Kdo měl nejlepší odhad instalovaného výkonu solárních elektráren? ČEZ!

Energetický regulační úřad na konci prosince 2010 odhadoval, že do konce roku budou do sítě připojeny solární elektrárny se špičkovým výkonem 1650 MWp.

To se zdálo být jako velmi nízké číslo, protože by to znamenalo, že se v prosinci 2010 připojilo pouze 260 MWp solárních elektráren - méně než v listopadu 2010 nebo v prosinci 2009. Navíc se koncem roku do sítě připojovaly opravdu velké elektrárny - jen šest největších mělo souhrnný výkon 90 MWp.

Ve svém článku z přelomu roku jsem zmiňoval, že pokud na trhu nedošly panely, lze si tak nízký celkový připojený výkon jen těžko představit. Nicméně i po Novém roce ERÚ a s ním i ostatní média zopakovali, že připojených elektráren bylo ke konci roku skutečně 1650 MWp.

Ovšem nyní ERÚ přinesl opravená čísla - a skutečný špičkový výkon připojených solárních elektráren ke konci roku činí 1820 MWp. Stejně jako loni tedy došlo k významné úpravě směrem nahoru. ERÚ říká, že prvotní odhad nezahrnoval elektrárny připojené přes lokální distributory, kteří oznamují úřadu nově připojené zdroje až později.

Blizzard v Chicagu

Univerzita je dnes už druhý den zavřená, a tak zbyl čas udělat fotky zavátého Chicaga. Samozřejmě, že sněhem se můžete i bavit, například skákáním šipek ze svodidel do zasněžené dálnice.

Spousta lidí se ale tak neradovala. Stovky aut zůstaly na pobřežní dálnici uvězněné od odpoledne celou noc až do dalšího dne (fotky opuštěných aut ze stejného místa ukazuje i Česká televize).

Teploty teď klesly k minus dvaceti, to jen pro jistotu, aby sněhová nadílka neroztála.

Chicago a Lake Michigan, 3.února 2011

Proč kvantitativní uvolňování nesnižuje úrokové míry?

Článek bez grafů byl publikován v Hospodářských novinách (v tomto okamžiku pouze v placené verzi).

Na podzim loňského roku oznámil americký Fed druhou vlnu kvantitativního uvolňování. Jeho cílem je snížit dlouhodobé úrokové sazby prostřednictvím přímých nákupů dlouhodobých vládních dluhopisů. Ačkoliv však Fed od podzimu nakoupil dluhopisy za zhruba 300 miliard dolarů, dlouhodobé úrokové míry neklesly. Naopak, v říjnu a listopadu mírně rostly, aby se poté ustálily na vyšší hladině.

Ekonomické bubliny

Hospodářské noviny mě požádaly o odpovědi na otázky týkající se vzniku a chování ekonomických bublin. Nakonec z odpovědí použily jen malou část, takže tady jsou odpovědi v původním znění (bez titulků). Na velmi podobné otázky odpovídal i Miroslav Zajíček.

Z vyznění publikovaného článku a mých odpovědí je patrné, že existuje významový rozdíl v tom, jak média a ekonomové chápou pojem ekonomická bublina. V ekonomii je pojem ekonomická bublina jasně vymezen (viz níže), zatímco publikovaný článek chápe tento pojem šířeji, takže za bublinu označí i mnohé jiné cenové výkyvy.

A teď už k vlastním otázkám:

Diskontujete?

Diskontování budoucnosti dnes chápeme jako zcela přirozenou součást ekonomického uvažování. Ale ne vždy tomu tak bylo:

Ceny kakaa a spekulanti na derivátových trzích

Stížnosti na to, jak spekulanti zvyšují ceny potravin na světových trzích, mi připomněly, abych se podíval na jednu starší záležitost.

Pamatujete si, jak loni proběhla novinami zpráva o Anthony Wardovi, spoluzakladateli investiční firmy Armajaro, který skoupil futures na kakao za 20 miliard korun (658 milionů liber)? Prý se jednalo o téměř veškeré kakao v Evropě, šlo o největší nákup za posledních 14 let, měly vzrůst ceny čokolády, a tak dále.

Tak masivní nákup se zcela jistě musel projevit dramatickým výkyvem cen, že?

Hospodářský růst Česko(slovenska) a západní Evropy ve 20.století

Zajímavou interpretaci makroekonomického vývoje České republiky nastiňuje Jiří Dolejš. Protože jsme v předchozím příspěvku použili data z Maddisonovy databáze pro porovnání Dánska a Československa, resp. České republiky, není nic snažšího než použít stejnou databázi na to, abychom se podívali na oprávněnost Dolejšových výroků. Podobné výroky jako ty jeho se totiž objevují poměrně často, takže stojí za to v nich udělat pořádek.

Za zmínku zejména dvě tvrzení:

Období 1990-1993 bylo z růstového pohledu etapou deprese. Působil zejm. start tvrdých reforem. Výsledný postup přijal parlament v září 1990. Zvítězila razantnější verze Václava Klause oproti té postupnější, která chtěla dávkovat změny „step by step“. a v pevnějším právním rámci.

O pevnějším právním rámci není pochyb, ten bychom chtěli vždy. Ale se zbytkem nelze souhlasit, alespoň ne v okamžiku, kdy Českou republiku porovnáme s ostatními zeměmi. K tomu se ale dostaneme, nejprve druhý citát (zvýraznění přidáno):

O následujícím období 1999-2003 se dá hovořit jako období mírné expanze. V období 2004-2008 dokázala ČR i vzhledem ke globálnímu oživení udržet solidní tempa hospodářského růstu. ... Jak se pak ukázalo, ani toto vzepjetí hospodářského růstu bohužel nestačilo k výraznějšímu uzavírání mezery v ekonomické úrovni vůči nejvyspělejším zemím a k výraznějšímu postupu reálné konvergence.

Označení solidní tempo je samozřejmě subjektivní, takže na něj má autor právo. Pak ale říká, že v průběhu socialistického experimentu nebyl hospodářský vývoj, měřený růstem HDP, nikdy ani solidní. Druhé zvýrazněné tvrzení už je prostá lež: Nikdy v minulosti neexistovalo desetiletí, kdy by Česká republika nebo Československo doháněly západní svět rychleji, než tomu bylo v posledních deseti letech. To si ukážeme na sérii grafů, z nichž ten poslední má zřejmě největší vypovídací sílu, ale k němuž potřebujeme i grafy předchozí, abychom dokázali, že jsme ten poslední graf nevytvořili cílenou manipulací dat.

Hospodářský růst, Česko a Dánsko

Neuvěřitelné ekvilibristiky s čísly se dopustil na serveru Vaše věc Jiří Řezník. Ve svém příspěvku se snaží ukázat, jak dobře si vedlo socialistické Československo v porovnání se západním světem. Pro srovnání si vybírá Dánsko - nemůžu posoudit, proč si vybral právě Dánsko, ale k širšímu srovnání se dostaneme částečně zde, a pak někdy jindy.

Hospodářský růst socialistických zemí je jen obtížně měřitelný. Jednou z oprávněných kritik hrubého domácího produktu jako měřítka ekonomického výkonu je, že je ekonomicky smysluplný, pouze pokud sčítáme hodnotu výrobků oceněných v tržních cenách. V plánované ekonomice s administrativními cenami to je samozřejmě poněkud problematické, ale dejme tomu, že máme data, která se s tímto problémem dokážou vyrovnat.

Pokud nějaká srovnatelná data existují, pak jsou to zřejmě data z projektu Anguse Maddisona (kterým se dnes neřekne jinak než Maddisonova data). Angus Maddison se snažil vytvořit konzistentní dlouhodobé časové řady HDP a populace pro široké spektrum zemí a ačkoliv loni zemřel, projekt dále pokračuje.

Slovensko a 35-hodinový pracovní týden?

Slovenské odborové svazy chtějí vyhlásit referendum, ve kterém by občané mimo jiné odpovídali na otázku:

Súhlasíte, aby pracovný čas zamestnanca bez zníženia mzdy bol zákonom stanovený maximálne na 35 hodín týždenne?

Zní to skoro jako ekonomické perpetuum mobile - méně práce za stejnou odměnu. Odboráři navíc argumentují, že zkrácení pracovní doby povede ke snížení nezaměstnanosti. Kdo by odpověděl ne?

Odpověď je samozřejmě mnohem komplikovanější.

Lékařské výpovědi podruhé

Anonymní přispěvatel zanechal pod mým předchozím komentářem sérii otázek, které stojí za to zodpovědět - mimo jiné proto, že někdo vložil odkaz na tento článek na facebookovou stránku Děkujeme, odcházíme.

Otázky je zároveň dobré zodpovědět, aby se vyjasnily některé aspekty, které možná z předchozího příspěvku nebyly zřejmé. Ale než se k otázkám dostaneme, stojí za to uvést několik poznámek.

Rozdělení Chicaga podle barev pleti

Následující mapu vytvořil Bill Rankin z Radical Cartography. Jednotlivé barvy znázorňují obyvatelstvo podle barvy pleti (každá tečka představuje deset domácností). I bez jakéhokoliv podkladu jsou jednotlivé chicagské čtvrti jasně patrné. My bydlíme v malém ružovém fleku na břehu jezera uprostřed modré plochy.

Kuriózní je, že v řadě případů je národnostní rozdělení přesně kopíruje hranice jednotlivých obvodů i v místech, kde neexistuje žádný geografický předěl, a jedná se o pouhé administrativní vymezení. Zatímco sever Chicaga je pestře smíšený (viditelné zejména na detailní mapě), tak jih je rozdělený. Příčinou segregace však není ani tak samotná barva pleti jako spíš příjem.

Dlouhověkost ekonomů

Gary Becker před Vánocemi oslavil osmdesátiny a jeho práci krátce připomněl na Leblogu Libor Dušek. Jak Libor poznamenal, Gary Becker se i v osmdesáti letech aktivně podílí na seminářích a výuce, velmi mnoho cestuje a přednáší po světě a o víkendu pravidelně tráví buď sobotní nebo nedělní odpoledne na katedře prací (to je čas, kdy ho alespoň nikdo neruší). Pro zájemce je k dispozici The Becker-Posner blog, který Becker píše s Richardem Posnerem.

Měna krytá sběratelskou hodnotou

Většina současných měn není přímo krytých konkrétní hmotnou hodnotou - jejich hodnota spočívá na důvěře, že bankovky a mince bude možné vyměnit za hmotné statky i v budoucnosti. Občas se však vyskytne výjimka.

Svým způsobem nyní dosáhlo takového výjimečného postavení i Zimbabwe. Tento ráj na zemi, kde nejprve vyhnali vykořisťovatelské farmáře, aby nastolili efektivní hospodaření založené na zaměstnaneckém vlastnictví f(a/i)rem, a následně moudře vložili monetární politiku do rukou revolučního zachránce, dokázal něco, o čem řada jiných zemí jen sní.

Solární elektrárny: 1650 MWp do konce roku? To došly panely?

Hospodářské noviny před Novým rokem přinesly článek o tom, jak se investoři do solárních elektráren snaží (z pochopitelných důvodů) dokončit všechny své projekty do konce roku. V článku přitom uvedly seznam deseti největších elektráren dokončených do konce roku 2010 a odhad celkového nainstalovaného výkonu.

V desítce největších elektráren jich bude šest spuštěných v prosinci 2010. Jen těchto šest elektráren bude mít souhrnný výkon přibližně 90 MWp.

Co je však zvláštní, je odhad Hospodářských novin, podle něhož budou do konce roku v provozu (tedy alespoň s platným povolením) solární elektrárny s celkovým nainstalovaným výkonem 1650 MWp. Ve světle ostatních údajů se toto číslo zdá velmi malé.

Lékařské výpovědi, subgame perfection a bank runs

Téměř čtyři tisíce lékařů podaly ke konci prosince výpovědi. Od 1. března tak nemusí nastoupit do práce. Odhlédněme od všech morálních aspektů ohledně výše lékařských platů. Je strategie lékařů racionální?

Stát je na trhu práce části lékařských profesí poměrně silným monopsonistou, a tak se lékaři odhodali k poměrně razantnímu kroku a na straně nabídky vytvořili silný oligopol: společně podali hromadné výpovědi. Spustili tak dynamickou hru, kde na jedné straně stojí oni a na druhé straně stojí stát (tedy vláda a veřejná zdravotnická zařízení).

Ideálním prostředkem k analýze toho, kam tato hra může dospět, je koncept rovnováhy v podhrách (subgame perfect equilibrium). Každý krok, který dnes hráči provedou, vede k nové situaci zítra, ve které se hráči opět mohou rozhodnout, co udělají.

Jak napsat pořádnou grantovou přihlášku

Součástí práce každého výzkumníka je i hodnocení práce ostatních, a tedy i hodnocení žádostí o granty. Grantové přihlášky je přitom velmi obtížné posuzovat - narozdíl od článků se nejedná o hotovou práci, kde by šlo hodnotit dosažené výsledky, ale musíte odhadovat potenciál žadatele a jeho schopnost pracovat na problému, který navrhuje, a jeho šance dojít k nějakým výsledkům. Oddělit tak musíte nerealistické návrhy od těch realistických. A protože hodnotitelé nemají nadpřirozené schopnosti, je na žadateli, aby hodnotitele o smysluplnosti návrhu přesvědčil.

Protože mám určitou zkušenost s hodnocením grantů podávaných českými výzkumníky v ekonomii, není od věci sepsat některé charakteristické nedostatky, které se opakovaně s různými obměnami objevují. Zkušenosti ukazují, že průměrná kvalita žádostí o grant za světem stále pokulhává (alespoň v ekonomii). Ačkoliv mnohé následující poznámky znějí jako naprosto samozřejmé, je až s podivem, v kolika případech se jich žadatelé nedrží.

Šťastné a veselé

Sazka a nebezpečí rozdrobené vlastnické struktury

Ačkoliv je tento příspěvek motivovaný děním v Sazce, týká se spíše obecnější problematiky.

Dovést k bankrotu (či v lepším případě k nucené restrukturalizaci) společnost, která má dominantní postavení v mimořádně lukrativním odvětví a která má rovněž silné lobbystické kontakty na politickou sféru, vyžaduje značnou dávku umění. Je to něco podobného (byť v menším měřítku), jako kdyby Martin Roman přivedl k bankrotu ČEZ. Sazka to přesto dokázala.

Nad poměry v Sazce se kromě mnoha jiných zamýšlí i Jiří Hlavenka. Zásadní příčina dnešní situace je přitom zřejmá - naprostá absence vlastnické kontroly. Můžeme vinu svádět na zátěž spojenou s financováním Sazka Areny nebo na sice schopný management v čele s Alešem Hušákem, který ale jednal zejména ve svůj vlastní prospěch (to neznamená, že by management jednal přímo nezákonně, vztah mezi managementem a vlastníky umožňuje velkou smluvní volnost, kterou management dokázal beze zbytku využít).

Všechny tyto aspekty si ale vlastníci mohli a měli ohlídat - byly to věci známé po dlouhá léta. Realita však byla taková, že funkcionáři sportovních svazů, měli v rukou společnost s miliardovými výnosy, se kterou si absolutně nevěděli rady. Jiří Hlavenka ve svém článku odkazuje na výroky členů dozorčí rady, kteří si ani nedokázali zjistit příjmy nejvyšších členů managementu. Minoritních spoluvlastníků přitom bylo příliš mnoho na to, aby se dohodli na jakémkoliv razantním postupu.

Problém rozdrobené vlastnické struktury je v ekonomické literatuře dobře znám a lze ho ilustrovat na několika praktických příkladech.