neděle 16. ledna 2011

Hospodářský růst Česko(slovenska) a západní Evropy ve 20.století


Zajímavou interpretaci makroekonomického vývoje České republiky nastiňuje Jiří Dolejš. Protože jsme v předchozím příspěvku použili data z Maddisonovy databáze pro porovnání Dánska a Československa, resp. České republiky, není nic snažšího než použít stejnou databázi na to, abychom se podívali na oprávněnost Dolejšových výroků. Podobné výroky jako ty jeho se totiž objevují poměrně často, takže stojí za to v nich udělat pořádek.

Za zmínku zejména dvě tvrzení:

Období 1990-1993 bylo z růstového pohledu etapou deprese. Působil zejm. start tvrdých reforem. Výsledný postup přijal parlament v září 1990. Zvítězila razantnější verze Václava Klause oproti té postupnější, která chtěla dávkovat změny „step by step“. a v pevnějším právním rámci.

O pevnějším právním rámci není pochyb, ten bychom chtěli vždy. Ale se zbytkem nelze souhlasit, alespoň ne v okamžiku, kdy Českou republiku porovnáme s ostatními zeměmi. K tomu se ale dostaneme, nejprve druhý citát (zvýraznění přidáno):

O následujícím období 1999-2003 se dá hovořit jako období mírné expanze. V období 2004-2008 dokázala ČR i vzhledem ke globálnímu oživení udržet solidní tempa hospodářského růstu. ... Jak se pak ukázalo, ani toto vzepjetí hospodářského růstu bohužel nestačilo k výraznějšímu uzavírání mezery v ekonomické úrovni vůči nejvyspělejším zemím a k výraznějšímu postupu reálné konvergence.

Označení solidní tempo je samozřejmě subjektivní, takže na něj má autor právo. Pak ale říká, že v průběhu socialistického experimentu nebyl hospodářský vývoj, měřený růstem HDP, nikdy ani solidní. Druhé zvýrazněné tvrzení už je prostá lež: Nikdy v minulosti neexistovalo desetiletí, kdy by Česká republika nebo Československo doháněly západní svět rychleji, než tomu bylo v posledních deseti letech. To si ukážeme na sérii grafů, z nichž ten poslední má zřejmě největší vypovídací sílu, ale k němuž potřebujeme i grafy předchozí, abychom dokázali, že jsme ten poslední graf nevytvořili cílenou manipulací dat.
Takže teď od dojmů k datům. Začneme nejprve druhým tvrzením, které porovnává Českou republiku se západní Evropou. Stejně jako v minulém příspěvku využijeme databázi Anguse Maddisona (viz odkaz Historical statistics na odkazované stránce dole), zřejmě nejautoritativnější zdroj dlouhodobých dat pro vývoj HDP a populace, který máme k dispozici. Platí všechny výhrady vůči používání HDP jako měřítka ekonomického rozvoje v plánovaných ekonomikách, které jsem zmínil v předchozím příspěvku, ale lepší srovnání nemáme. Všechny údaje znázorňují vývoj HDP na obyvatele.

Pro porovnání použijeme skupinu 12 zemí, kterou Angus Maddison zahrnuje do skupiny západní Evropa: Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemí, Norsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Samozřejmě, že bychom mohli výběr provést jinak, ale záměrně používám Maddisonovu definici, abychom se vyhnuli osobním preferencím. Kdokoliv si může provést analýzu na libovolné jiné množině zemí. Ovšem vzhledem k tomu, že data jsou vážená počtem obyvatel a soupis zemí zahrnuje všechny velké západoevropské země (s výjimkou středně velkého Španělska), tak máme západní Evropu velmi dobře pokrytou.

První graf ukazuje míry růstu HDP na obyvatele v západní Evropě a Československu, resp. České republice.

západní Evropa a Cesko(slovensko) - rust HDP

Růst HDP na obyvatele v Československu (České republice) a západní Evropě (12 západoevropských zemí).

Ačkoliv obsahuje zdaleka nejvíce informací, je také zřejmě nejméně přehledný. Nicméně několik věcí je patrných: volatilní předválečné období s vysokými růsty, ale i poklesy, relativně vysoký růst těsně po válce jak v Československu tak i v západní Evropě, postupné zpomalování až do 80. let, po kterých následuje stabilizace v západní Evropě a propad v Československu/České republice, a konečně růst české ekonomiky po roce 2000.

V grafu nejsou kvůli oříznutí vertikální osy zaneseny dva datové body - západoevropský propad v roce 1945 (-14%) a český propad v roce 1991 (-12,3%).

Z grafu je však patrné, že posledních deset let (Maddisonova data končí v roce 2008) bylo jediným obdobím za posledních sto let, kdy Česká republika (resp. Československo) rostla stabilně rychleji než západní Evropa. To si ukážeme ještě jednou a přehledněji na grafech níže.

Co však není lehce identifikovatelné, je relativní vývoj Československa a západní Evropy v letech 1948-1989. Ačkoliv se může zdát, že míry růstu v obou ekonomikách jsou víceméně stejné (a společně dlouhodobě klesají), není to pravda. Československo mělo v těchto čtyřech desetiletích systematicky nižší míru růstu než západní Evropa (data jen potvrzují ono dlouhodobé ekonomické zaostávání, které si řada z nás pamatuje z vlastní zkušenosti, které se však někteří snaží vytěsnit ze svých vzpomínek).

Výše uvedený graf však tuto skutečnost neukazuje zcela jasně, protože volatilita v meziročních růstech překrývá odchylky mezi oběma ekonomikami.

Proto je lepší podívat se na dlouhodobou konvergenci. Následující graf zachycuje poměr československého HDP na obyvatele na západoevropském v procentech.

západní Evropa a Cesko(slovensko) - konvergence

Poměr HDP na obyvatele v Československu (České republice) a západní Evropě (12 západoevropských zemí).

Ve 20.letech 20.století nově zrozené Československo rychle dohánělo západní Evropu, ovšem v průběhu hospodářské krize ve 30.letech většinu zisků ztratilo. Druhá světová válka Československo (alespoň podle Maddisonových dat) ekonomicky zdecimovala méně než jiné západoevropské země, takže v roce 1948 byl HDP na obyvatele v Československu těsně nad 70% toho západoevropského. To je vůbec nejvyšší v datech zaznamenaná hodnota, kterou česko(slovenská) ekonomika relativně vůči západní Evropě dosáhla (v roce 1820 to bylo 69%, ale žádný vyšší údaj v Maddisonových datech není).

Od roku 1948 však už věci jdou jen k horšímu. Samozřejmě, mluvíme relativně vůči západní Evropě, samotná československá ekonomika rostla, jak je patrné z předchozího grafu. Ovšem o nějakém dohánění západního světa nemůže být řeč.

Ačkoliv o ekonomickém zaostávání socialistického Československa vůči západní Evropě ví každý, je pozoruhodné, jak systematické toto zaostávání je. V celých 40 letech existuje jen jediné krátké období, kdy československá ekonomika Západ skutečně doháněla - a sice druhá polovina 50.let, zřejmě v důsledku masivní (a dlouhodobě neudržitelné) extenzivní industrializace a nápravy "reforem" z 1.poloviny 50.let. Ale i zde se jedná jen o krátké pětileté období, které nás ani nevrátilo na výchozí úroveň roku 1948. Od té doby vidíme jen setrvalý relativní pokles.

V 90.letech potom samozřejmě vidíme dramatický transformační pokles, stabilizaci, a po roce 2000 (abychom použili slova Jiřího Dolejše) "mírný" až "solidní" růst. Samozřejmě, onen "mírný" růst z let 2000-2004 je na úrovni 3%, což socialistická ekonomika zažila naposledy v první polovině 70.let (viz první graf), a onen "solidní" růst je na úrovni průměrných 5%, což socialistická ekonomika zažila pouze v době poválečné obnovy v 50.letech.

Konečně, existuje ještě jeden způsob, jak prezentovat data v ještě přehlednější formě. Československá historie má tu výhodu, že její (ekonomický) vývoj lze rozkouskovat přibližně po desetiletích, končících rokem, který končí osmičkou (není třeba vysvětlovat proč). Navíc dostupná data téměř přesně pokrývají tato desetiletí.

Pojďme se tedy podívat na průměrné míry růstu v těchto desetiletích. Kdybych prezentoval pouze následující graf, bylo by snadné ho napadnout s tím, že manipuluji s výběrem období nebo dat. Předchozí grafy ale ukazují, že tomu tak není, a kdokoliv si může zrekonstruovat libovolné jiné rozdělení období. Pro porovnání jsou použita veškerá dostupná data v Maddisonově databázi.

západní Evropa a Cesko(slovensko) - dekády

Průměrné míry růstu HDP na obyvatele v Československu (České republice) a západní Evropě (12 západoevropských zemí) v jednotlivých obdobích, a míra konvergence.

Co vidíme? Přesně to, co už jsme diskutovali dříve, jen v přehlednější formě. Jediná období, kdy česko(slovenská) míra růstu HDP na obyvatele překonávala tu západoevropskou, jsou 20.léta a poslední desetiletí. V posledním desetiletí jsme přitom při dohánění západní Evropy byli nejúspěšnější v celé historii.

Po celou dobu socialistického experimentu Československo na západní Evropu ztrácelo - průměrná ztráta se měnila od -0.46% ročně v 50.letech až po -0,87% ročně v 80.letech.

Z toho také vyplývá následující otázka: Pokud Jiří Dolejš považuje 90.léta za ekonomickou katastrofu (průměrný roční relativní pokles vůči západní Evropě o 1,45%), jak by nazval 80.léta (kdy byl průměrný roční relativní pokles vůči západní Evropě 0,87%)? Dvoutřetinová katastrofa?

Tím jsme vyčerpali analýzu druhé poznámky Jiřího Dolejše. Protože už teď je článek příliš dlouhý, necháme si analýzu té první otázky na jindy.

Tento článek nemá za cíl obhajovat konkrétní transformační postupy z 90.let, ani to nemůže činit - na to bychom potřebovali učinit srovnání ekonomického vývoje s ostatními východoevropskými zeměmi, což si necháme na onen příští článek. Nicméně když už někdo jako Jiří Dolejš chce relativizovat hospodářský vývoj České republiky, měl by tak učinit důsledně a podložit měkká verbální vyjádření tvrdými daty včetně zdrojů kvůli ověřitelnosti. Tady ta data jsou a ukazují, jak chybné Dolejšovo tvrzení je.

7 komentářů:

  1. Poslední graf je super přehledem, kde lze vidět boost v poslední dekádě. Nicméně druhé zvýrazněné tvrzení je subjektivní. Co je podle autora \"výraznější uzavření mezery\", to ví asi jenom on sám. Pokud si představuje úplné uzavření gapu, potom se nemůže mýlit, když čemukoliv menšímu řekne \"nevýrazné\".

    Na druhou stranu souhlasím, že druhé zvýrazněné tvrzení dostatečně nevystihuje podstatu - že se gap najednou začal zmenšovat. Píše v čase minulém, staticky, chybí dynamika.

    OdpovědětVymazat
  2. Ty údaje o GDP jsou v Geary-Khamisem spočítané PPP, ne? Takže navíc během české reálcoc divergence od civilizace PPP GDP kalkulaci nadlepšoval Geršenkronův efekt, zatímco během transformace tomu bylo naopak.

    OdpovědětVymazat
  3. Dáta veľmi zaujímavé, vďaka. Slová zbytočné tvrdé. \"Druhé zvýrazněné tvrzení už je prostá lež\"? Graf číslo 2 jasne ukazuje, že od okamihu dosiahnutia úrovne roka 1989 (okolo roka 2006) do dneška sa pomer HDP Česka a Západu zlepšil z asi 52% na asi 58% (ak to vidím dobre). Čiže o nejakých šesť percentuálnych bodov. Týmto tempom by trvalo dohnať ten Západ ďalších 30-35 rokov. Niekomu to môže pripadať OK, Dolejšovi sa to zdá málo. No a? Je to viac než pol produktívneho života jednej generácie - prečo by sa nedalo povedať, že takéto tempo konvergencie nie je výrazne rýchle? Jedine, že by bol problém v tom, že Dolejš je komunista a teda akože verí, že v socialistickom Česko-Slovensku to šlo lepšie (akurát že v článku to nehovorí a bohvie, či tomu naozaj verí). Ale na to, aby človek povedal, že by to chcelo rýchlejšiu konvergenciu, zase komunista byť nemusí. Však jasné, socialistické Česko-Slovensko zaostávalo, to všetci vieme. Ale to hádam dnes už nie je relevantný štandard...?

    OdpovědětVymazat
  4. kamojedov:

    Údaje jsou skutečně propočítané vzhledem ke Geary-Khamis PPP. Co se týče odchylek, bude to složitější.

    Geršenkronův cenový efekt sám o sobě by působil tak, jak jste popsal. Když měříme růst v referenčních cenách, tak skutečně budeme nadhodnocovat růst v zemi s odlišnou skladbou cen (ceny a množství jsou empiricky negativně korelované). Ale při přepočtu PPP jednotek musíme rovněž převažovat množstevní indexy (skladby košů), a tady používání cizího referenčního koše pro měření domácího HDP bude skutečné domácí HDP zase naopak podhodnocovat.

    Ten druhý efekt je problematický například v rozvojových zemích, kde lidé spotřebovávají některé statky, které vůbec nemusí být v referenčním spotřebním koši, pokud ho zkonstruujeme pomocí struktury spotřeby ve \"většinovém\" světě.

    Myslím, že Maddisonova data se s těmito problémy vypořádávají ještě celkem dobře, například v rozvojových zemích jejich výsledky ukazují vyšší reálné HDP (a podle mnohých také smysluplnější), než jiné metody, které používá třeba Světová banka. Navíc si dávají práci s měřením HDP plánovaných ekonomik před rokem 1990.

    Vaše poznámka je ale férová. Navíc si dokážu představit celou řadu dalších podobných efektů, které můžou skutečné HDP Československa posouvat nahoru i dolů. První jsou administrativní množstevní omezení. Odchylky v porovnávání HDP napříč zeměmi jsou způsobeny tím, že při odlišné cenové struktuře si lidé vyberou jiné kombinace spotřebních statků. Například lidé v zemi, ve které je levné bydlení (Československo), by měli profitovat z toho, že budou poptávat tohoto levného bydlení velké množství. Jenže to lidé kvůli množstevním omezením nemohli. Jiným faktorem s opačným efektem je široká šedá ekonomika a svépomoc.

    Když vezmu všechno dohromady, nedokážu říct, zda Maddison skutečné HDP socialistického Československa nadceňuje nebo podceňuje. Je to ale stále zřejmě to nejlepší, co máme k dispozici.

    Pokud se zaměříme pouze na současnost, tak například v porovnání se západní Evropou ukazují Maddisonova data relativně nižší současnou úroveň českého HDP než třeba Eurostat dle svých PPP standardů:
    http://epp.eurostat.ec.europa.eu...
    Rozdíly jsou persistentní i zpětně, kam až Eurostatí databáze sahá. Podle Eurostatu ale uzavíráme mezeru o něco rychleji, než co ukazují Maddisonova data (v souladu s tím, co jste psal). Standardy Eurostatu zřejmě lépe odrážejí současnost, ale zase pro ně není žádné rozumné porovnání pro období před rokem 1990.

    Když budu mít čas, tak porovnám tyhle časové řady i s Eurostatem a IFS.

    Poznámka na okraj: Nepřímo se problematiky týká i tento příspěvěk:
    http://pinus.bloguje.cz...stupu.php

    OdpovědětVymazat
  5. Michal Polak (a také VS):

    Slova jsou možná tvrdá, ale jsem přesvědčený, že odpovídají realitě.

    Úroveň roku 1989 (relativně vůči západní Evropě) jsme překonali v roce 2005 (52,22%) a v následujících třech letech jsme poměr zvýšili na 57,84%, čili tempo dohánění je zhruba 1,87%, tedy jak píšete. Domnívám se, že tato 2% ročně jsou naprostým maximem toho, co jsme dlouhodobě schopni udržet a v dalších letech se bude míra konvergence zpomalovat. Představa, že dokážeme vyspělý Západ (Německo) dohnat třeba za 10-15 let, je v našich podmínkách nesmyslná. Viz také zde:
    http://pinus.bloguje.cz...mecko.php

    Důvodem přitom není to, že vyšší míry růstu nelze docílit například kvůli korupci a podobným neblahým vlivům, které Česko sužují (takové věci sice ekonomice škodí, ale jejich odstranění u nás čínský růst nenastartuje). Důvodem je prostá ekonomie.

    Jak dosáhneme vysokého růstu? Tak, že obětujeme spotřebu dnes a investujeme ji, abychom zvýšili objem statků v budoucnosti. Jenže rozumně myslící lidé vyvažují přínosy současné a budoucí spotřeby. Je neracionální maximalizovat růst, když to znamená nepřiměřeně velké odříkání si dnes.

    Jiří Dolejš se zřejmě domnívá, že můžeme růst jako Čína nebo předtím asijští tygři. To by si ale nejdřív měl uvědomit, jak Čína vlastně tak vysokého růstu dosahuje. Je to za cenu toho, že obrovská část HDP nejde na spotřebu, ale na investice. Psal jsem o tom zde:
    http://pinus.bloguje.cz...e-ale.php

    Čínská vláda se prostě rozhodla obětovat blahobyt několika generací pro to, aby si její vláda splnila své megalomanské sny. Jistě, budoucí generace se budou mít o mnoho lépe. Ale ty současné?

    Chcete recept na vysoký růst po vzoru Číny? Seškrtejte důchody na polovinu a ušetřené stovky miliard použijte na snížení firemních daní, investiční pobídky a masivní investice do infrastruktury. Zároveň upravme legislativu tak, aby investice měly naprostou přednost před vším ostatním. Za protesty do vězení. Rázem porosteme desetiprocentním tempem. Ale jsme skutečně ochotni takovou cenu platit? Vsadím se, že ne.

    Lidé, kteří by chtěli čínský růst v českých podmínkách, si jen málo uvědomují, jak velké odříkání současné generace ve prospěch té budoucí za tímto růstem stojí. Něco takového je politicky neprůchodné (a výrazná redukce životní úrovně současné generace je to první, proti čemu bude Jiří Dolejš protestovat) a ekonomicky nerozumné.

    OdpovědětVymazat
  6. Áno, ale táto Vaša reakcia takisto nijako nedokazuje žiadnu \"prostou lež\". Možno, že približne 2% tempo doháňania skutočne je maximálne - ale z toho nijako nevyplýva, že by snáď Dolejš nemal zo svojho hľadiska pravdu, keď povie, že je zároveň pomalé. Tieto dve veci sa nevylučujú.

    Nuž a ďalej:

    \"Jak dosáhneme vysokého růstu? Tak, že obětujeme spotřebu dnes a investujeme ji, abychom zvýšili objem statků v budoucnosti.\"

    Toto platí iba za predpokladu statickej technológie. V podstate je to solowovská predstava rastu ako dôsledku akumulácie kapitálu - ale ako Vám je isto veľmi dobre známe, práve samotný Solowov model ukázal, že táto akumulácia ani zďaleka rast nevysvetľuje a jeho skutočným motorom je \"celková produktivita faktorov\". Zhruba povedané, technologický pokrok.

    Isteže si aj ten určitú mieru úspor vyžaduje, ale to má ďaleko od \"čínskeho\" modelu industrializácie, o ktorom hovoríte.

    Naopak, Česko (ale i Slovensko atď.) by teoreticky mohlo využiť \"výhody zaostalosti\" (Gerschenkron) a teda profitovať z dovozu technológií, do ktorých vynájdenia nemuselo samo investovať. Hovorím \"teoreticky\", pretože v praxi to závisí od mnohých faktorov, okrem iného aj od industriálnej politiky štátu - či absolútneho nedostatku takejto politiky. Mimochodom, práve budúcej politiky sa týka aj Dolejšov článok.

    Takže ani zďaleka si nemyslím, že máme dôvod domnievať sa, že spomínané 2% sú maximum - keďže rast zrelej (veľkej) ekonomiky sa dosahuje ťažšie, ako rast ekonomiky rozvojovej (malej), čo je zase len inými slovami povedané, že rozvíjajúca sa ekonomika si môže dopomôcť k rastu spôsobmi, ktoré zrelej ekonomike už k rastu nepomôžu (keďže už v nej obsiahnuté sú).

    Koniec koncov, toto je predsa presne spôsob, akým dosiahlo svoju industrializáciu Japonsko - a tá Čína dnes takisto skutočne neprofituje len zo zúboženého stavu svojho obyvateľstva, hoci je to faktor určite nezanedbateľný. Nízka cena čínskej pracovnej sily je predsa takou hrozbou pre Západ *práve preto*, že technologicky sa naň Čína postupne doťahuje - práve kvôli tomu Západu technológia neslúži ako tromf voči pracovným nákladom.

    Zachádzame už priďaleko od pôvodného textu, ale ak niečo, práve o tom myslím, že Dolejš hovorí (alebo aspoň racionálna rekonštrukcia Dolejša) - totiž o tejto otázke, či sú oné 2% skutočne maximom, a ak nie, akým spôsobom dosiahnuť niečo lepšie?

    OdpovědětVymazat
  7. 1) v letech 1989 - 1998 vládla převážně pravice
    2) v letech 1999 - 2008 vládla převážně levice
    3) v tech 2009 - 2011 vládne pravice a máme tady opět nastartováno na pěknou divergenci...
    4) v letech 1989 - 2008 se vypařila většina státních aktiv (odhady se různí, ale jedná se o několik bilionů Kč), velká část zmizela v zahraničí a veškerý růst proběhl na dluh (navýšení státního dluhu i dluhů domácnosti proti předlistopadové éře odhaduji na nějaké 2,5 - 3 biliony, o korporátních se těžko spekuluje kvůli nesrovnatelné struktuře, zahraničním firmám a vlastnickým vztahům). Samozřejmě uznávám, že proti tomu stojí jisté posílení a vybudování zaostalé předlistopadové infrastruktury...

    OdpovědětVymazat