neděle 1. února 2009

Paradox úspor


Jednou z hlavních příčin, které podle keynesiánců prohlubují recesi a které odůvodňují použití fiskálních expanzí, je takzvaný paradox úspor. Téma je v dnešní době tak často diskutované, že stojí za to k němu sepsat pár myšlenek (o něž požádal Matěj).

Jak mechanismus, nazývaný paradox úspor, v jednoduchosti funguje? Lidé, obávající se krize, začnou více spořit (vzroste jim mezní sklon k úsporám). To ale znamená menší spotřebu, takže firmám klesnou tržby, musí propouštět zaměstnance, takže klesnou příjmy lidí a s nimi jak spotřeba, tak i úspory. Ačkoliv tak na začátku chtěl každý více spořit, nakonec se celkové úspory sníží. Kromě toho dojde k recesi, vyvolané pouhou obavou z horší budoucnosti.
Kdyby takto zjednodušeně fungovala ekonomika, hrozilo by vážné nebezpečí. Naštěstí však existují mechanismy, které automaticky obnovují rovnováhu tak, aby ke zhroucení ekonomiky nedošlo. O těchto mechanismech panuje mezi ekonomy v zásadě shoda - i když keynesiánci zdůrazňují, že někdy nastávají situace, kdy tyto mechanismy fungovat přestávají (jako prý právě v současné době).

Než začneme detailnější výklad, je vhodné začít několika rovnicemi. Představme si pro jednoduchost ekonomiku, která nemá žádný obchod se světem a ani žádný vládní sektor. Potom platí:

Y = C + I S = I

První rovnice říká, že celé HDP Y se skládá ze spotřeby C a investic I. Druhá rovnice říká, že úspory S se v rovováze musí rovnat investicím.

Tyto identity dávají smysl. Spotřebitelé dostanou k dispozici svůj disponibilní důchod (celkový příjem) a ten rozdělí na spotřebu a úspory. Protože disponibilní důchod musí být identický s vyrobeným produktem (HDP), pak z toho nutně vyplývá identita mezi úsporami a investicemi.

Z těchto identit vyplývá, že pokud poklesne spotřeba a vzrostou úspory, vzrostou investice a HDP se nezmění. Jak tedy má fungovat paradox úspor? V této zjednodušené ekonomice existuje jediná cesta - je třeba nějakým způsobem zabránit, aby se úspory přeměňovaly v investice.

Domnívám se, že je v tomto směru velmi důležité odlišovat reálnou ekonomiku od její monetární části. Bohužel zde často dochází ke směšování, což argumentaci právě neprospívá.

Pojďme se tedy nejprve podívat na reálnou část ekonomiky. Zapomeňme na peníze a představme si, že veškerá směna probíhá ve fyzickém zboží.

Pokud hovoříme pouze o reálné ekonomice, pak jediná možnost, jak celkový produkt v našem příkladě snížit, je tím, že lidé budou méně pracovat, nebo budou méně využívat existující kapitál. Přitom pokud lidé očekávají recesi, budou raději pracovat více, aby si vytvořili rezervní prostředky. Jak tedy v tomto mechanismu může ke krizi dojít?

Keynesiánci argumentují zejména tvorbou neprodejných zásob, resp. neproduktivních investic. Pokud se zboží vyrobí, avšak nikdo ho nechce, pak klesnou příjmy firem, následně disponibilní důchod a krizi je tím potenciálně možné nastartovat.

Je to empiricky důležitý mechanismus? Například Eugene Fama argumentuje, že příliš není - za poslední rok například vzrosly zásoby amerických firem o 47 miliard dolarů, přesto chce Obamova administrativa proti krizi bojovat pomocí výdajů ve výši více než 800 miliard.

Tento keynesiánský mechanismus tvorby a prohlubování recese argumentuje zejména poptávkovou stranou - jsou to právě spotřebitelé, kteří poklesem spotřebních výdajů recesi vyvolají. V protikladu k tomu stojí takzvaný Sayův zákon trhu. Ten říká, že to není poptávka, která by určovala nabídku, ale naopak nabídka, která vyvolává poptávku.

Sayův zákon funguje na opačné kauzalitě: Firmy vyrobí produkci a dají zaměstnancům prostředky, pomocí kterých si mohou zboží zakoupit. Zatímco keynesiánci argumentují posunem poptávkové křívky, zastánci Sayova zákona posunem křivky nabídky.

Sayův zákon stojí v přímém rozporu s paradoxem úspor. Pokud by totiž některé firmy začaly z nějakého důvodu vyrábět méně, budou to ostatní firmy brát jako příležitost přilákat větší poptávku - a zvýší výrobu svých výrobků. Tím se zvýší i mzdy a tak i poptávka.

Ale co když spotřebitelé budou chtít místo spotřeby raději šetřit, tedy de facto poptávat zboží, které bude vyrobeno teprve v budoucnosti? Tady je možné interpretovat Sayův zákon trhu tak, že firmy místo výroby spotřebního zboží budou provádět investice do výrobních prostředků tak, aby jich bylo v budoucnosti dostatek. Tím investiční činnost nahradí spotřebu a celkový produkt nepoklesne.

Je patrné, že Sayův zákon trhu je v tomto případě spíše platný v situaci, kdy trhy fungují efektivně a bez frikcí, zatímco keynesiánský paradox úspor zejména spoléhá na to, že se ekonomický mechanismus nepřizpůsobuje dostatečně rychle. Který z těchto dvou pohledů převáží, je potřeba rozsoudit empirickou analýzou. Osobně se nedomnívám, že by byly poptávkové efekty výše uvedeného typu v reálné ekonomice příliš závažné, rozhodně ne natolik, aby způsobily řetězovou reakci prostřednictvím právě paradoxu úspor.

Nyní přidejme do ekonomiky monetární stranu. Představením peněz do ekonomiky se analýza stane poněkud složitější. Lidé a firmy nyní mohou peníze používat jak ke spoření, tak i k půjčování. Je pravděpodobně dobré se tedy nejprve podívat na fungování trhu s úsporami. Přepodkládejme pro jednoduchost, že veškerá investiční činnost musí být prováděna pomocí úvěrování skrze finanční trh.

Když se na trhu úspor zvýší jejich nabídka, klesne úroková míra a tím se zvýší poptávka po úsporách, tedy investice. Trh úspor tak funguje jako automatický stabilizační mechanismus, aby kvůli paradoxu úspor nedošlo k dominovému efektu. Jak tedy argumentují keynesiánci?

Hlavním argumentem je skutečnost, že nominální úrokové sazby nemohou klesnout pod nulu (jinak by bylo výhodnější držet hotové peníze). Pokud tedy je nabídka úspor tak vysoká (nebo poptávka po úsporách tak nízká), že úrokové sazby klesnou až k nule, nemůže na trhu úspor docházet k rovnováze poptávky a nabídky. Na trhu je přebytek peněžních úspor, které se nepřeměňují v investice, a ekonomika je v takzvané pasti likvidity.

V okamžiku, kdy k této situaci dojde, už centrální banka nemůže dále uvolňovat měnovou politiku poomcí snižování úrokových sazeb, úspory se nepřeměňují v investice a pokles poptávky tak (alespoň teoreticky) může vyvolat řetězový pokles produkce.

Kdy je ekonomika k takovému řetězovému poklesu produkce náchylnější? První možností je deflační stav - vzhledem k tomu, že reálné úrokové míry (kterými se řídí investiční činnost) jsou dané rozdílem nominálních úrokových měr a míry inflace, pak deflace způsobuje zvyšování reálných úrokových měr, na které nemůžou nominální sazby, pokud již jsou na nule, nijak zareagovat.

Jinou možností je stav, kdy lidé nedůvěřují finančním institucím, takže úspory raději ukládají doma než aby je odnesli do banky, nebo stav, kdy finanční sektor z nějakého jiného důvodu nemůže poskytovat úvěry. Investice opět nejsou schopny nahradit propad poptávky.

Empirická data dokládající (či nedokládající) přítomnost pasti likvidity jsou předmětem neutuchající diskuse. Je pravda, že v USA klesla krátkodobá úroková sazba v průběhu zimy na nulu. Dostali jsme se tím do pasti likvidity? Investiční politika firem se neřídí krátkodobými, nýbrž spíše střednědobými úrokovými sazbami, a ty jsou stále ještě dost nad nulovou hladinou. Snižování těchto střednědobých úrokových měr je pro centrální banku bezpochyby obtížnější, ale není to nereálné a jevilo se to jako celkem pravděpodobná možnost.

Je dobré si povšimnout, že Fed také podnikal razantní kroky, aby odstranil frikce na finančních trzích, tak aby se tok investic nezastavil. Stabilizace bankovního sektoru byla klíčová (i když zdaleka ne většina zdrojů firemního financování pochází od bank). Fed se také velmi obává deflace, a to natolik, že je ochoten dost nebezpečně riskovat podstatný budoucí nárůst inflace. Politika kvantitativního uvolňování je přímým důsledkem těchto obav.

Advokáti fiskálních pobídek zastávají názor, že politika Fedu je ve stávající situaci neúčinná a musí nastoupit vláda, aby narušila dominový pokles poptávky pomocí vládních výdajů. A tím se plynule dostáváme k účinnosti fiskální politiky, vytěsňovacím efektům a dalším problémům vládních zásahů. Ale to už je další kapitola.

26 komentářů:

  1. Přikládám velice zajímavou prezentaci popisující Keynesovu teorii, která je porovnávána s Hayekovou. Hayek propaguje právě úspory jako hnací motor růstu.
    http://www.auburn.edu.../jmkfah.ppt

    OdpovědětVymazat
  2. Matěj Šuster1. února 2009 18:34

    Óó, díky za splněné přání. :)

    Akorát jsem měl pocit, že striktní Keynesiánci považují zvýšení sklonu k úsporám za problematické VŽDY (tj. nejen v době, kdy je ekonomika v recesi), protože oni zpochybňují, že by na svobodném trhu (v \"kapitalistickém systému\") existoval účinný mechanismus, jež by úspory jednach (spotřebitelů) přeměňoval \"bez ztrát\" na investuice druhých (\"kapitalistů\"). Obzvlášť to pak platí o \"úsporách\" ve formě \"hromadění hotovosti\"\" (hoarding).

    Jinak Holman popisuje \"paradox spořivosti\" takto:

    \"Keynes však dokazoval, že jsou úspory závislé především na osobních důchodech (příjmech) a sníží-li se důchody, sníží se i úspory. Pokles spotřeby, prohlásil, vyvolává snížení důchodů výrobců spotřebního zboží, čímž vyvolá snížení úspor (nikoli jejich zvýšeni, jak řiká Sayův zákon). Toto se označuje jako tzv. paradox spořivosti: budete-li spořivější (omezíte-li svou spotřebu), zvýší se vaše úspory, ovšem jen za předpokladu, že ostatní lidé spořivější nebudou. Kdyby byli, kdyby i oni začali omezovat svou spotřebu, sníží se váš příjem, neboť ten je tak či onak závislý na spotřební poptávce jiných lidí. Jakmile tedy dojde ke všeobecnému poklesu spotřeby, klesnou příjmy a - z menších příjmů jsou pochopitelně menší úspory. To ale znamená, říkal Keynes, že vyšší spořivost nezvyšuje úspory. \"

    ***

    Je to asi hlavní rys Keynesova systému, že se novým podmínkám nepřizpůsobují ceny (směrem dolů), nýbrž se snižuje produkce a zaměstnanost ...

    Jinak F. A. Hayek reagoval na podobnou konstrukci Williama T. Fostera a Waddilla Catchingse v článku z roku 1929 The \"Paradox\" of Saving. (.pdf) In: Prices and Production and Other Works: F.A. Hayek on Money, The Business Cycle, and the Gold Standard, str. 154-210 e-textu.

    Stručné shrnutí tohoto článku:
    Robert Blumen: Hayek on the Paradox of Saving, http://mises.org/story/2804

    OdpovědětVymazat
  3. Matěj Šuster1. února 2009 18:39

    Aha, koukám, že hyperlinky zde nefungují, takže ten Hayekův článek linkuji znovu a jinak:
    http://www.mises.org...llection.pdf

    OdpovědětVymazat
  4. Zkusím to z jiné strany.

    Vždy jsem překvapen jak to ekonomickým teoretikům dobře funguje ale naprosto odporuje realitě mnou žijící a mého okolí.

    „Lidé, obávající se krize, začnou více spořit (vzroste jim mezní sklon k úsporám). „

    Předně jsem za celý život neviděl, že by někomu (Lidé) něco vzrostlo.

    Navíc lidé v mém okolí se v žádném případě krize ani náznakem neobojí, spíš, pokud by k tomu měli prostředky, hráli by nejvyšší ligu v utrácení. O spoření není náznak myšlenky.

    Tady nějak teorie odporuje realitě, a myslím, že USA byla!!! na špici ligy přemnoho desetiletí.

    Nebude to spíš tím, že si lidé vzali mnoho úvěrů, hypoték, půjček a jiných finančních produktů a dopadlo na ně neradostné údobí se s těmi finančními produkty nějak vyrovnat. Nejlépe splácením.

    V ČR je 10mil. lidí a dá se předpokládat, že kolem 4mil. rodin. Pokud dáme do každé rodiny ledničku, (do paneláku se ani víc nevleze), dostaneme počet ledniček 4mil. Pokud zvážíme reálnou životnost 10 roků, jednoduchým matematickým vypočteme vyvodíme, že tento trh absorbuje (abych byl trochu in) 400000 ledniček ročně. Na tuto skutečnost nemá vliv žádná teorie, to je prostě žitá realita.
    Obdobnou konstrukci je možné provést s každou komoditou.

    Potom dostane i trhlinu teorie o udržitelném rozvoji. Zřetelně se můžeme nanejvýš snažit o udržitelnou stagnaci.

    Mohl bych ještě přidat i story (zase pokus o in) o půjčkách na půjčku a následnou konsolidaci půjček. A následných reálných a tvrdě žitých tragédiích.

    Pokud kdokoli uvažuje o ukončení poklesu zájmu (recesi zase to in) dříve, než se „nějak“ nahromaděné problémy z poskytnutých finančních produktů vyrovnají je (abych byl jen korektní) snílek.

    Osobně jsem před mnoha léty usoudil, že je několik světů, které se nějak navzájem míjejí a svět teoretických ekonomů navíc o několik světelných délek.

    OdpovědětVymazat
  5. Otazka pro vsechny, nemyslim to zle, ale mozna bude trosku nekoho urazet.

    Stale nechapu, proc se stale resi, co rekl Keynes a Hayek. To chcete rict, ze se makroekonomie od te doby neposunula? Vzdyt o cem se tady mluvi se da i testovat, ne? Sice asi ne uplne uzasne, ale aspon neco. Je uzasne, ze se problemy v roce 2009 resi pomoci neceho, co se vydalo v roce 1936. Nemohli byste mi to vysvetlit? Dik. (verim, ze to je mou neznalosti za kterou se omlouvam)

    OdpovědětVymazat
  6. Matěj Šuster2. února 2009 20:06

    Jak byste chtěl empiricky testovat např. takový \"paradox úspor\"? Myslíte, že by jej bylo lze vyvrátit např. důkazem, že státy, u nichž občané uspoří relativně větší část svého příjmu , jsou zároveň hospodářsky vyspělejší?

    OdpovědětVymazat
  7. No, ja jsem nemyslel, ze by zrovna paradox uspor sel testovat, jen jsem mel na mysli, ze probirani teorie stare 60 let u tak bourlive se vyvijejici se vedy jako je ekonomie, mi prijde ponekud divne. Ale jak jsem rekl, o macru nevim skoro nic, proto jsem se zeptal. Proc se tedy stale resi Hayek a Keynes?

    Jinak urcite paradox uspor pujde testovat nejak pres prirozene experimenty, ale je otazka, jakou to bude mit presnost a vahu. To nechavam jinym a chtel jsem se na to vas zeptat:-).

    OdpovědětVymazat
  8. Heh, Peta stacil odpovedet Matejovi rychleji :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Matej (2.2.2009): Nechtel bych diskutovat argumenty \'striktnich keynesiancu\', protoze takovi lide uz dneska v mainstreamove ekonomii v podstate neexistuji. I keynesiansky orientovani ekonomove dnes berou jako samozrejmost, ze usporene prostredky nezustanou lezet ladem a pouziji se na neco jineho, napriklad investice. Jejich argument v podstate rika, ze nekdy je tento mechanismus ucinnejsi, a nekdy (jako napriklad ted) mene ucinny. A v prispevku jsem se prave proto snazil schvalne postihnout situace, kdy si DNESNI keynesianci mysli, ze je tento mechanismus mene ucinny.

    V tomto smeru naprosto souhlasim s poznamkou Petra Ch., ze z hlediska dnesni makroekonomie nema smysl resit, jak to kdysi videl Keynes (krome nezbytneho \'pouceni se z historie\'). Dnes uz jsme opravdu jinde - mainstreamova makroekonomie se hodne sblizila. V Cesku to tak nevypada, protoze tam je rozlozeni sil (bohuzel) zcela jine, nez v beznem svete.

    Peta Ch.: Dekuji za vybornou poznamku. Myslim, ze to souvisi s tim, co jsem napsal v posledni vete predchoziho odstavce - a tvou myslenku bych si dovolil rozvest v nejakem dalsim prispevku.

    Matej (3.2.2009): Navrhovany postup testovani neni nejvhodnejsi, protoze mas v danem vztahu obrovske fixni efekty - hospodarska rozvinutost zemi se lisi v daleko vetsi mire z nejruznejsich jinych duvodu, takze se ti nepodari najit zadny spolehlivy vztah.

    Paradox uspor neni o dlouhodobe urovni uspor, ale obvykle o kolisani uspor v prubehu hospodarskeho cyklu a vlivu tohoto kolisani na kolisani HDP. Pokud lide ocekavaji recesi, pak zacnou dnes sporit (zvysi mezni/prumernou miru k usporam), aby si vytvorili rezervu pro obdobi hospodarskeho poklesu. Paradox uspor tvrdi, ze tento narust uspor se neprelije do produktivnich investic, ale zustane neinvestovan, takze to povede k poklesu HDP a naslednemu poklesu uspor.

    Bylo by tedy dobre se snazit identifikovat paradox uspor z chovani uspor a HDP v prubehu cyklu? Bohuzel take zrejme ne. Problemem je alternativni hypoteza. Alternativni teorie cyklu (napr. RBC) budou zrejme predikovat podobny vyvoj techto velicin, i kdyz z uplne jinych duvodu.

    Osobne bych hledal jinde, a sice v situacich, kdy je zmena mezniho sklonu k usporam vyvolana nejakymi exogennimi faktory. Jako priklad bych dal treba exogenni zmeny zdaneni uspor. Pokud se dan z uroku snizi, lide maji vetsi motivaci sporit, coz by melo podle paradoxu uspor vest k nizsim usporam a nizsimu HDP. Vhodna empiricka strategie by vyzadovala jeste trochu premysleni (napr. je otazkou, jak caste a vyrazne jsou takove zmeny dani, abychom vubec byli schopni neco zmerit), ale myslim, ze by to mohla byt smysluplna cesta.

    OdpovědětVymazat
  10. Matěj Šuster4. února 2009 10:39

    Zajímavá diskuse. Já nechci zpochybňovat pokroky makroekonomie (o nichž navíc mnoho (čti: prakticky nic) nevím za posledních 70 let, ale jak ukazuje např. tato globální hospodářská krize (a neschopnost většiny makroekonomů ji předvídat), mnozí lidé si mohou legitimně položit otázku, zda ekonomie vskutku od 30. let učinila tak výrazný kvalitativní pokrok, že může směle ignorovat Hayeka, Keynese, J. B. Saye etc.

    Navíc znalost dějin ekonomického myšlení je podle mně velmi důležitá, už jen proto, aby člověk znovu nevymýšlel jednou vymyšlené, popř. neopkoval chyby předchozích generací ekonomů.

    Např. Keynesovy znalosti dějin ekonomického myšlení byly velmi chabé (dtto znalosti ekonomické teorie mimo \"Marshallovský\" směr (Cambridge). Přesto (anebo právě proto dost komolil teorie klasických ekonomů -- viz např. jeho podání \"Sayova zákona\".

    OdpovědětVymazat
  11. Matěj Šuster4. února 2009 20:38

    Pár poznámek:

    1) Ad stav dnešní makroekonomie: nejsem schopen posoudit. Pokud však lze Krugmana posuzovat jako reprezentativního makroekonoma, tak nevím, nevím.

    2) Modely: nepřipadá ti problematické, že stačí drobně pozměnit pár předpokladů / parametrů modelu a výsledek může být podstatně jiný?

    3) Ad. politická opatření v reakci na hospodářské krize (pokrok od dob Velké deprese): jistě tu určitý pokrok je, ale nakolik je to zásluhou MAKROekonomů? Zrovna u těch intervencí, která jmenuješ (\"cenove kontroly, monopolizace skoro vsech odvetvi a protekcionisticka opatreni\") je jejich zásluha asi minimální, ne? Ještě bych chápal, kdybys odkázal na Miltona Friedmana a Annu Schwartz, podle nichž se běžná recese proměnila v hlubokou krizi hlavně kvůli tomu, že Fed nechal poklesnout peněžní zásobu v relativně krátké době o 30%. Bernanke teď pumpuje o stošest.

    Mimochodem, proti Smoot-Hawleyovu tarifu podepsalo tenkrát více než 1 000 ekonomů petici, kterou vyzývali Hoovera, aby onen zákon o zvýšení celních sazeb vetoval:
    http://www.econjournalwatch.org...f

    4) Je třeba odlišovat Hayeka - technického ekonoma (řekněme do 40. let 20. stol. - díla jako \"Prices and Production\", \"Monetary Theory and Trade Cycle\", \"Pure Theory of Capital\") a Hayeka - společenského vědce s daleko širším záběrem. Constitution of Liberty je samozřejmě normativní, proto se to také jmenuje \"Ústava svobody\". Friedmanovu \"vědeckost\" taky přece nehodnotíš podle knih jako je \"Svoboda volby\" či \"Kapitalismus a svoboda\".

    5) Citát: \"Protoze ale verim v pomerne racionalni svet, pak si nemuzu nepovsimnout, ze treba rakouska skola zustala omezena na pomerne uzkou skupinu zastancu. Proc nebyla prijata sirokou skupinou ekonomu?\"


    Za prvé, Keynesiánská revoluce, která úplně změnila způsob, jakým ekonomové přistupovali ke svému obrou zkoumání.

    Za druhé, nešťastná doba. Za normálních okoností by všichni ti \"rakušané\" (Mises, Hayek, Machlup, Lachmann, Sennholz atd.) a jejich ideoví souputníci (Röpke a další představitelé freiburské školy a ordo-liberalismu) pravděpodobně vychovali silnou generaci svých žáků, kteří by posunuli jejich teorie a koncepce dál. Takhle byli díky všem těm katastrofám a válce vykořeněni z vlasti a rozprášeni po celém světě. :)

    Za třetí, nemyslím si, že by ve společenských \"vědách\" (kam patří i ekonomie) existovalo cosi jako lineární vědecký pokrok. Bohužel se často spíše střídají různé školy a přístupy, které jsou právě v módě, aniž by byli nutně pokrokem oproti předchozím školám a přístupům.

    Za čtvrté, v mnoha ohledech je Hayekův vliv v dnešní ekonomii patrný (naúř. teorie konkurence, nový institucionalismus, law and economics ..)

    Za páté, v některých (leckterých?) věcech se samozřejmě Hayek mohl mýlit.

    OdpovědětVymazat
  12. ad 1) Krugman jako reprezentativni makroekonom je stejny vyrok jako Rath je reprezentativni politik (cimz ani jednoho nehodnotim).

    ad 2) prave proto se u vsech modelu ma delat analyza citlivost a nerobustni modely jsou brany jako neco, k cemu se ma pristupovat \"handle w/ care.\" Zadny poradny model tuto vlastnost nema, jinak je povazovan za spatny model.

    OdpovědětVymazat
  13. Ad 2) Nevim zcela jiste, co te v tomto pripade trapi. Kazda teorie formuluje tvrzeni typu \"Pokud plati urcite predpoklady, pak z toho vyplyvaji takove a takove zavery.\" Neni v tom absolutne zadny rozdil mezi rakouskou skolou, keynesianci a neoklasickou makroekonomii. Co znamena \"drobne pozmenit par predpokladu\" se da vyhodnotit pouze v kontextu konkretni teorie - at uz je spise verbalne formulovana (treba rakouskou skolou, nebo nekym jinym), nebo matematizovana. Ohledne robustnosti uz komentoval Peta a jen dodavam, ze jeho argument neplati jen pro matematizovane modely.

    Ad 3) Pravdepodobne narazis na to, ze vyjmenovana opatreni jsou mikrostrukturalniho charakteru. To je pravda, jenze byla zavedena z velke casti prave proto, aby priznive ovlivnila agregatni veliciny - tahle vyhoda mela vyvazit nepriznive dopady na mikro urovni. Prave makroekonomicka analyza pomohla ukazat, ze tahle opatreni byla kontraproduktivni i na makrourovni. Friedmanovu a Schwartzinu Monetarni historii jsem trestuhodne opomnel (podobne jako radu dalsich veci), ale myslim, ze i tak seznam stacil. Dnesni makroekonomie se bezne zabyva problemy jako dopady sily odboru, monopolizace, ci tarifnich opatreni na agregatni blahobyt.

    Ad 4) I Hayek jako technicky ekonom (treba Prices and production) je verbalni (alespon z toho, co jsem videl). To neni kritika (berme to v kontextu doby), ale nyni vyvstava otazka, jak jeho teze overit. A v tom predstavuje moderni makroekonomicka teorie pokrok - umoznuje mnohem lepe diskriminovat mezi teoriemi. Uz je to mnohem mene o tom, jestli verime Hayekovi, Friedmanovi nebo Keynesovi, ale o tom, ktere teze jsme schopni dolozit \"tvrdymi\" daty a ktere dokazeme pomoci dat vyvratit. A takove postupy maji mnohem vetsi verohodnost, a proto take makroekonomicka teorie za posledni 50 let dost zkonvergovala.

    OdpovědětVymazat
  14. Matěj Šuster5. února 2009 13:56

    Jak ověřit teze verbálního ekonoma? Např. tak, zda předpoklady, na níž buduje svou teorii, jsou smysluplné a odpovídají realitě, a zda z nich vskutku vyplývají ty závěry, které z nich dotyčný autor vyvozuje. Nechápu, v čem je problém. :) leda snad v tom, že nejseš zvyklý číst odborné texty, které se neskládají z map rovnic. :)

    Co říkáš této Klingově kritice současné makroekonomie?:
    http://econlog.econlib.org...o.html

    OdpovědětVymazat
  15. Matěj Šuster5. února 2009 14:58

    Jo, a ohledněw mé obrovské nedůvěry k MAKRO modelům, tak tohle je přesně to, co má na mysli:

    From the abstract to Gauti Eggertson, \"Was the New Deal Contractionary?\":

    \"Can government policies that INCREASE the monopoly power of firms and the militancy of unions INCREASE OUTPUT? This paper studies this question in a dynamic general equilibrium model with nominal frictions and shows that these policies ARE EXPANSIONARY when certain \"emergency\" conditions apply. These emergency conditions -- zero interest rates and deflation -- were satisfied during the Great Depression in the United States. Therefore, the New Deal, which facilitated monopolies and union militancy, WAS EXPANSIONARY, according to the model. This conclusion is contrary to the one reached by a large previous literature, e.g. Cole and Ohanian (2004), that argues that the New Deal was contractionary. The main reason for this divergence is that the current model incorporates nominal frictions so that inflation expectations play a central role in the analysis. The New Deal has a strong effect on inflation expectations in the model, changing excessive deflation to modest inflation, thereby lowering real interest rates and stimulating spending.\"

    Zdroj:
    http://www.econbrowser.com...e.html

    To jen na konto oněch údajných \"pokroků\" MAKROmodelářů, díky nimž je prý zajištěno, že se aspoň ty nejvýraznější chyby z období New Dealu.

    To je přesně ono ... použiju trochu jiný model s mírně odlišnými předpoklady a výsledek je úplně jiný.

    OdpovědětVymazat
  16. Matěj Šuster5. února 2009 14:59

    To jen na konto oněch údajných \"pokroků\" MAKROmodelářů, díky nimž je prý zajištěno, že se aspoň ty nejvýraznější chyby z období New Dealu nebudou opakovat.

    Omlouvám se i za ostatní překlepy, psal jsem to ve strašné rychlosti, pospíchám.

    OdpovědětVymazat
  17. Sakra, ja se zase rozepsal. :-( Mea culpa, tohle uzitecnosti diskuse neprospiva.

    OdpovědětVymazat
  18. Ja bych jen dodal jeden klasicky vyrok: \"Netestovatelna teorie se nazyva nabozenstvi.\"

    Druha vec: v matematizovanem clanku se najdou mnohem lepe chyby a autor \"nic neukeca.\" Take kdyz to musi prevezt do formalizovaneho systemu, hodnekrat najde chybu sam a/nebo recenzenti si to nemusi prevadet do tohoto systemu. Tim nerikam, ze to je nutne, jen to podle me v tomto prospiva vede. Na druhe strane to ma i stinne stranky. Obcas to ale je hruza, protoze autori moc tu matematiku neumi, tak pochopit, co tim mysli neni uplne jednoduche. Tim myslim hlavne law-and-economics. Ne publikovane clanky, ale treba nejake working papery, ktere maji obcas velice dobre myslenky, ale jsou pohrbeny v matematice, ktera by tam snad ani nemusela byt.

    OdpovědětVymazat
  19. Matěj Šuster9. února 2009 6:13

    Po návratu z hor se vracím rovněž i k diskusi. :)

    Empirické testování není jediným způsobem, jak ověřit platnost teorie. Na odhalení chyby v předpokladech (resp. jejich nereallističnosti atd.) anebo ve vyvozování závěrů z daných předpokladů není ani zdaleka nezbytné převádět verbální text do matematického modelu.

    Navíc mnozí ekonomové si pak svůj model natolik oblíbí, že je de facto zaměňují s realitou ( i když to verbálně budou popírat). Navíc mohou nabýt falešnho dojmu, že díky modelu toho o \"ekonomice\" vědí více a s větší jistotou, než kdyby své poznatky ponechali ve verbální formě.

    \"Odklon rady lidi od fundamentalniho keynesianstvi k umirnenejsim postojum\" podle mně rozhodně nezpůsobila \"tvrdá práce s daty prostřednictvím formálních modelů\", nýbrž prostě a jednoduše došlo k tomu, že během stagflace na počátku 70. let tehdejší keynesiánské modely přestaly fungovat -- nebo to tak alespoň bylo široce vnímáno. Zkrátka, panující paradigma se ocitlo v očividné krizi a hledalo se něco, čím by se nahradilo. :)

    2) Stručně k těm paperům o New Dealu:

    Pokud se makroekonomové nedokáží shodnou ani na otázce typu, zda kartelizace průmyslu a umělá podpora unionizace v rámci New Dealu hospodářskou depresi prodloužila, či naopak zkrátila, pak opravdu nechápu, proč bychom je měli brát vážně. Bez urážky.

    Ostatně, sám fakt, že se makroekonomie rozpadá na tak strašné množství škol, které spolu soupeří, naznačuje, že tento obor má do přísně vědecké discipliny daleko. Při představě, že by podobný charakter jako makroekonomie měla např. jaderná fyzika, by mně stávaly vlasy hrůzou na hlavě. :) Asi se shodneme na tom, že by nebylo příliš rozumné umožnit takovým jaderným fyzikům, aby se přímo podíleli na budování turbín etc. Naproti tomu makroekonomům z nějakého důvodu nabízíme teplá místečka v nejrůznějších poradenských státních orgánech a centrálních bankách.

    OdpovědětVymazat
  20. Na tvuj prvni odstavec by slo aplikovat neco, co lze nazvat \"Friedmanovskym testem\". Friedman byl hrozne prisny v analyze tvrzeni, ktera studenti vyrkli. Jeho obvyklou otazkou na nejake tvrzeni bylo: \"And how do you know?\"

    Pojdme tedy k hypoteze, ktera je obsahem puvodniho clanku - paradoxu uspor. Dokazal bys verbalne presvedcive vyvratit platnost predpokladu paradoxu uspor, nebo vyvratit jeji logiku (tedy zamitnout model)? Nemusis to sem spisovat, ale zkus se nad tim sam zamyslet, krok po kroku. A nad kazdym krokem se zamysli nad otazkou \"And how do you know?\"

    Jsem presvedceny, ze to nedokazes a ze to nedokaze nikdo. K vyvraceni (s rozumnou mirou jistoty) se budes muset zamyslet nad nejakym empirickym testem. A i to bude tezke.

    Ke keynesianskym modelum: Ano, prestaly fungovat - a to je zatracene dobre. Mohly jsme je vyvratit a poslat na smetiste dejin. Ovsem mohli jsme to udelat proto, ze byly formalizovane, coz vyvraceni znacne ulehcilo. Budme za to radi. Kdyby to byly jen polo-filozoficke uvahy, tak je tu mame jeste dnes.

    Je zajimave, ze porovnavas makroekonomii s jadernou fyzikou. Casticova fyzika se totiz v rade mist take rozpada na radu \"skol\" (napr. teorie strun versus souperici hypotezy). Je to proto, ze v rade oblasti casticove fyziky toho vime take dost malo, stejne jako v rade oblasti makroekonomie. Presto s nejvetsi pravdepodobnosti povazujes casticovou fyziku za vedeckou disciplinu. Kvalifikace pro to, \"byti vedou\", tedy i u tebe musi lezet jinde.

    Je mi celkem jedno, jestli lide povazuji ekonomii za vedu nebo ne, do jiste miry je to retorika. Ale vydat se v ekonomickem zkoumani cestou vedecke metody je dle meho jedina spravna cesta.

    Mimochodem, Arnold Kling vydal dalsi verzi sve filipiky. Ted uz se to aspon da cist, i kdyz tam stale ma nektere nemale ekonometricke prehmaty. Sice s celkovou myslenkou stale nesouhlasim, ale uz tam ma sourode argumenty, o kterych lze diskutovat.

    OdpovědětVymazat
  21. Matěj Šuster11. února 2009 11:09

    \"Paradox úspor\" bych myslím dokázal vyvrátit v původní Keynesiánském smyslu, kdy zvýšení sklonu k úsporám VŽDY v konečném důsledku vede ke snížení úspor, resp. k nižší produkci a zaměstnanosti. Nejdřív se ale doma zkusím juknout do příslušné kapitoly Obecné teorie, abych si ověřil, zda to tak Keynes skutečně řekl, anebo zda jde o strawman.

    Naproti tomu pokud někdo tvrdí, že v době, kdy se ekonomika nachází v depresi a finanční / bankovní sektor je do značné míry rozvrácený, může NÁHLÝ a relativně PRUDKÝ nárůst sklonu spotřebitelů / tržních aktérů k úsporám špatnou situaci ještě (dočasně) zhoršit, tak s tím - obecně vzato - nemám problém. To může být docela dobře pravdou. V tomto případě si spíše myslím, že předmětem sporu nebude onen teoretický konstrukt jako takový (a jeho vnitřní logika), nýbrž relevance / aplikovatelnost daného modelu na konkrétní případy.

    Protestuji ale proti tomu, že implikací výše uvedeného moidelu je, že by bylo vhodné, aby vláda stimulovala výdaje na spotřebu (šrotovné etc.).

    Klinga si přečtu. On vůbec občas Kling píše se \"supreme confidence\" o věcech, v nichž zase až tak kovanej, jak si myslí, není. Doufám, že mu aspoň v comentech napíšech nějakou stručnou reakci. :)

    BTW:
    Politics is damaging the credibility of economics
    By Clive Crook
    http://www.ft.com...?nclick_check=1

    Krugmanova a Barrova odpověď:
    http://clivecrook.theatlantic.com...

    OdpovědětVymazat
  22. ked to tu citam: neviete odporucit nejaku dostupnu knihu na nastudovanie tych matematickych modelov v ekonomii?
    Cim viac vzorcov, tym viac to uspokoji moju formalnu matematicku dusu :).
    Nahodnym vyberom knih o ekonomii som si vzdy precital len filozofiu.

    Keby to bolo este aj v cestine/slovencine, to uz by bolo dokonale ;).

    OdpovědětVymazat
  23. Hmm, kde zacit. Modely v ekonomii jsou prilis siroka oblast. Zaklady mikroekonomie, teorie her, ekonometrie, makroekonomie? Protoze jsme se tu bavili o makroekonomii, zkusim ucebnice makroekonomie.

    V cestine neznam nic. V anglictine jsou standardnimi formalnejsi ucebnicemi pro 1.rocnik PhD studia:
    Ljungqvist, Sargent: Recursive macroeconomic theory
    http://www.amazon.com.../0262194511
    Stokey, Lucas, Prescott: Recursive methods in economic dynamics
    http://www.amazon.com...&sr=1-1

    Obsahla kniha zakladu neokeynesianskych modelu je:
    Woodford: Interest and prices
    http://www.amazon.com...&sr=1-1

    Pokud ale veskera dosavadni ekonomicka cetba byla filozofickeho razeni, pak je mozna dobrym zacatkem:
    Romer: Advanced macroeconomics
    http://www.amazon.com...&sr=1-1
    Blanchard, Fischer: Lecture on macroeconomics
    http://www.amazon.com...&sr=1-5

    Vsechny vyse uvedene knizky predpokladaji znalost ekonomie na netechnicke urovni - jsou o tom, jak ekonomicke mysleni formalizovat, ne o tom, jak ekonomicky myslet.

    Vsechny tyto ucebnice by mely byt dostupne napriklad v knihovne CERGE-EI.
    http://www.cerge-ei.cz...efault.asp

    A kazdopadne plati - jedna se o ucebnice, ktere popisuji metody. V zadnem pripade v nich nenajdete novy vyzkum. Tady je jedina cesta cist primo clanky.

    OdpovědětVymazat
  24. Nechtel jsem te tlacit do konkretniho predstavovani tveho nazoru na paradox uspor (myslim, ze je celkem nekontroverzni a vyvazeny a celkove s nim souhlasim). Ale ja i ty se stale musime ptat: How do we know? A nevidim tady jinou cestu nez hypotezu formalizovat, vzit data a uvidime.

    Jsem presvedceny o tom, ze to dopadne zhruba tak, jak rikas. Ovsem to, co si myslim ja nebo ty, neni dulezite. My jsme meli apriorni predstavu, ktera se potvrdila. Dulezite je poskytnout objektivni argument, ze to tak skutecne je, ktery presvedci i ty, kteri o tom presvedceni nejsou (formalne receno, potrebujeme argument pro vyvraceni jejich teorii, kteremu oni uveri).

    S Clivem Crookem celkem souhlasim a libi se mi jeho nasledna diskuse s Barrem. Ovsem myslim, ze dokazu vysvetlit to, nad cim se Crook tak divi. Je skutecne pravda, ze v soucasne dobe se (makro)ekonomove zacali ve svych argumentech rozchazet vice nez jindy. Existuji vsak objektivni argumenty:

    1) Soucasna situace je neobvykla. Kazda vedecka disciplina se uci z empirickych pozorovani, ktera se snazi zobecnovat. Pokud prijmeme hypotezu, ze soucasny stav tady byl naposledy ve 30.letech (ja si to tak moc nemyslim), pak mame pro nase soucasne modely v podstate jednu jedinou udalost - onu Velku hospodarskou krizi - kterou muzeme pouzit jako zdroj dat. A snazit se vyextrahovat informaci z jedine udalosti je velmi obtizne a zatizene velkymi chybami. Proto je mnozina hypotez, ktere neni mozno verohodne vyvratit, mnohem vetsi, a proto se take objevuje mnohem sirsi spektrum nazoru.

    2) Je třeba odlisovat pozitivni a normativni ekonomii. V soucasne situaci se uvazuje o vyraznych, jednorazovych prerozdelovacich politikach. Problemem je to, co uz jsme spolecne diskutovali - a sice skutecnost, ze existuje obrovske mnozstvi usporadani, ktera jsou Pareto optimalni, avsak s ruznymi zpusoby rozdeleni bohatstvi. A protoze nezname objektivni zpusob, jak rici, ktere z techto usporadani je lepsi, dostavame se k subjektivnimi usudku. Je jiste chybou tech, kteri podobne soudy pronaseji nahlas, ze nerikaji, ze se ve skutecnosti jedna o subjektivni usudek. Nicmene je to jedno z vysvetleni, proc je spektrum nazoru na optimalni hospodarskou politiku tak siroky, aniz bychom si museli myslet, ze nekdo lze.

    Hmm, tohle vysvetleni Crooka napisu jako novy prispevek, aby tu nezaniklo.

    OdpovědětVymazat
  25. vdaka.

    Ten filozoficky ramec zahrna aj Samuelsona, takze nejake chabe zaklady hadam mam.
    Sucasny vyskum ma bude trapit, az casom, ked si nejake to ekonomicke modelovanie obzriem :).

    OdpovědětVymazat