Letos v prosinci uplyne 50 let od uveřejnění slavné povídky Já, Tužka, kterou napsal Leonard Read.
Povídka je oslavou volného obchodu a volného trhu. Milton Friedman ji použil ve svém seriálu Free to Choose.
Podstatou povídky, vyprávěné samotnou tužkou v první osobě, je argument, že i na výrobě tak jednoduchého výrobku, jakým je tužka, se podílí obrovské množství lidí, přičemž v celém řetězci neexistuje ani jeden člověk, který by dokázal onu tužku smysluplným způsobem sám vyrobit. Zároveň není cílem nikoho z těch, kdo se na výrobě podílejí, tužka samotná - cílem je přispět k výrobě něčeho, co bude chtít někdo úplně jiný.
...
[Můj příběh] vám může dát lepší ponaučení než třeba příběh automobilu, letadla nebo myčky na nádobí protože - zkrátka protože jsem zdánlivě tak jednoduchá.
Jednoduchá? A přesto na celém světě neexistuje jediný člověk, který by věděl, jak mě vyrobit. To zní neuvěřitelně, ne? Obzvláště když si uvědomíme, že se jen v USA takových tužek jako jsem já ročně vyrobí jeden a půl miliardy.
...
Ve skutečnosti se na mém vytvoření podílely miliony lidí, z nichž nikdo neví o mé výrobě více než několik dalších jednotlivců. Možná si budete myslet, že přeháním, když budu tvrdit, že sběrač kávových bobů v daleké Brazílii a výrobci jídla někde jinde přispěli k mému vzniku. Já si stojím za svým. Mezi těmito miliony lidí není jediný, včetně ředitele továrny na tužky, který by k mému vzniku přispěl více než nepatrným množstvím know-how.
...
A tady je úžasný fakt: Ani dělník na ropných polích, ani chemik, kopáč grafitu nebo jílu, ani posádka nebo výrobci lodí, vlaků, nebo aut, které mě převážejí, ani obráběči, kteří vroubkují kousek kovu, který je na mně připevněn, ani ředitel firmy, nikdo z nich nevykonává svou činnost proto, že by mě chtěl. Každý z nich mě pravděpodobně chce méně, než mě chce dítě v první třídě. Jejich motivace nespočívá v mém vzniku. Možná je to takto: Každý z těchto milionů lidí vidí, že tímto způsobem může směnit své malé know-how za zboží a služby, které sám chce. A já mezi tímto zbožím můžu, ale nemusím být.
A jedna skutečnost je ještě úžasnější: Absence organizátora, kohokoliv, kdo by diktoval nebo nuceně řídil tyto nespočetné úkony, které vedou k mému vzniku. Nikde není ani stopy po takové osobě. Místo toho zjistíme, že takto funguje Neviditelná ruka. To je ona záhada, kterou jsem zmiňovala.
...
Kdybych měla být Já, Tužka, jediným předmětem, který by mohl poskytnout svědectví o tom, co mohou lidé dosáhnout, když mohou svobodně konat, pak i ti s nedostatkem víry by měli dostatečně silný argument. ... Poučení, které přináším, je následující: Neomezujte žádným způsobem kreativní úsilí. Pouze uspořádejte společnost tak, aby mohla jednat v souladu s tímto příběhem.
A nyní si milé děti povíme, jaký je rozdíl mezi tužkou a raketou s jadernými hlavicemi? Velikost? Tvar? Složitost?
OdpovědětVymazatNa první pohled to vypadá velice podobně a platí i stejné podmínky o jakési neviditelné ruce.
V čem je tedy rozdíl? Milton Friedman by možná věděl... A vy? Zkuste nám to sem napsat...
Nikdo si netroufá na odpověď? Možná, že to je na přítomné ekonomické odborníky je příliš těžká otázka :)
OdpovědětVymazatTakže vám to prozradím. Rozdíl je v té smysluplnosti. Dokud bude příběh o smysluplném předmětu. Bude i jeho sdělení smysluplné. Pokud však zároveň platí i k předmětům, které objektivně postrádají smysl, mělo by se zároveň říci, že takový příběh je bez aplikované etiky v lidském chování jenom mlživý, liberálně ekonomický canc. Má nadchnout svou obecnou nadčasovostí, ale ve skutečnosti nepopisuje relitu života, kterou je nutno etikou korigovat. Bez ní bychom se tu kreativně požrali, tužka-netužka.
Takže nezmínění nějakého etického kontextu mi příjde přinejmenším zavádějící, ne-li nebezpečné ve významu sdělení. Pro toho, kdo se nad tím nechce zamýšlet. Je pak totiž snadné zaměnit tužky za rakety. Vyměňte si ta dvě slova v textu a přečtěte si to znova.