Když americká vláda na jaře začala rozesílat šeky s mimořádnými daňovými úlevami, doufala, že tím vyvolá silný poptávkový šok. Nestalo se tak. Nadměrně zadlužené americké domácnosti většinu obdržených peněz uspořily, resp. je použily pro splácení dluhů - přesně v souladu s hypotézou permanentního příjmu. (Abychom byli objektivní, je dobré podotknout, že třeba Christian Broda a Jonathan Parker přeci jen v datech nalezli silnější spotřební efekty.)
Nyní se německá SPD pokouší prosadit obdobný poptávku posilující krok i u našich západních sousedů. Navrhuje, aby každý občan obdržel poukázku na 500 euro, za kterou by si mohl nakoupit zboží. Má to být jeden z kroků, jak podpořit slábnoucí ekonomiku z poptávkové strany, a stimulus v podobě poukázky má zamezit právě tomu, aby se spotřebitelé chovali podle hypotézy permanentního příjmu. Plán SPD je takový, že banky nebudou moci přijímat poukázky jako vklady, a spotřebitelé je tedy budou muset utratit.
Myšlenka, že tím SPD změní chování spotřebitelů, je samozřejmě absurdní. Spotřebitel prostě jen nahradí 500 euro v hotovosti, které plánoval utratit za nákupy, poukázkou a ušetřenou pětistovku klidně uloží do banky. Bez ohledu na to, jestli se spotřebitelé chovají podle hypotézy permanentního příjmu nebo ne, je rozdávání poukázek stejné jako rozdávání bankovek - jen s tím drobným rozdílem, že tisk, distribuce a zpětné proplácení poukázek je mnohem dražší než připisování peněz na účet.
Německý poslanec Karl Lauterbach a "odborářský ekonom" Gustav Adolf Horn, kteří variantu s poukázkami v Německu prosazují, by si měli zopakovat elementární základy ekonomie.
Na druhou stranu - co třeba takové stravenky? Objektivně mají cenu 50-100 Kč, ale já (a nejen já) mnohem snáze utratím stravenku než stejnou částku v penězích. Prostě snáz odložím \"papírek\" než \"opravdické\" peníze. Souhlasím, že to není racionální. A právě víru v racionalitu spotřebitelů pokládám za Achilovu patu ekonomie :)
OdpovědětVymazatMůj tip je, že ta poukázka bude fungovat. Zvláště pokud jí bude nutno utratit jednorázově (tzn. nepůjde dělit). - což ovšem neznamená, že ji považuju za dobrý nápad.
Ano, to je ten pravý důvod.
OdpovědětVymazatEkonomové vynesou všeobjímající soud, jako zjevenou pravdu, politik, protože realizace dobra je jeho podstata, uvede zjevené do života. Po čase se ukáže zjevené za naprostou pitomost a zjevuje se jiné zjevení.
Má to jednu přednost, najdou se stoupenci i odpůrci zjevení a je o čem vést rozsáhlé disputace a rozdávat nobeliho ceny.
Je třeba rozhodně vyjevit: poukázky v jakékoli podobě a ve prospěch jakéhokoli dobra je politický blud.
Pokud by to byla pravda, pak zachráníme lidstvo od krize větším a větším a ještě větším vydáváním poukázek na všechno.
Nakonec pokud vím, uvedený mechanizmus byl provozován po válce a vcelku se neosvědčil.
Pěkný coment na téma napsal Mario Rizzo:
OdpovědětVymazathttp://www.ssrc.org...s/#comment-66
Er, chtěl jsem říci, že pěkný obecný coment na související téma napsal Mario Rizzo. :)
OdpovědětVymazatMatěji, díky, to vlákno příspěvků je docela heterogenní. Mám trochu pocit, že Mario Rizzo tak trochu ztotožňuje makroekonomii s keynesiánstvím, což mně samotnému musí nutně vadit (máme třeba taky ekonomii strany nabídky, která Rizzovy výtky bere velmi vážně).
OdpovědětVymazatNo já myslím, že Rizzovým terčem je aktuální \"převládající diskurz\" v médicích a doporučovaná opatření, jak stimulovat agregátní popátvku, nikoli nezbytně makroekonomie jako taková.
OdpovědětVymazatJá jsem bohužel zatím neměl čas si přečíst příspěvky ostatních, stojí to vůbec za to (předpokládám, že číst cokoliv např od Roberta Reicha je ztráta času, ale aspoň pár příspěvků od jiných ekonomů by mohlo být zajímavých?).
Jinak další plánovaná četba:
V prosincovém vydání Cato Unbound se rozvinula (pravděpodobně) pozoruhodná diskuse na téma \"What Happened? Anatomies of the Financial Crisis\" - viz:
http://www.cato-unbound.org...risis
Úvodní příspěvek je od Lawrence H. Whitea (specialista na peníze a bankovnictví a přední teoretik \"free banking\"), další příspěvky pocházejí z pera
Williama K. Blacka, Caseyho B. Mulligana a J. Bradforda DeLonga -- rozpoutal secelkem vášnivá diskuse.
Arnold Kling (econlog.org) nedávno shrnul své názory na příčiny finanční krize ve svědectví na slyšení před nějakým výborem Sněmovny reprezentantů (\"a hearing December 9 of the House Committee on Oversight and Government Reform on the collapse of Fannie Mae and Freddie Mac\"):
http://oversight.house.gov...37.pdf
Nečetl jsem, ale snaží se tam argumentačně podložit mj. tvrzení, že:
\"I blame excessive securitization, induced by regulatory anomalies, particularly with regard to capital requirements. These anomalies were responsible for the unwarranted expansion of Fannie Mae and Freddie Mac as well as for bank participation in the phenomenon of private securitization of subprime mortgages.\"
\"Mortgage securitization is not inherently efficient. It owes its growth to anomalies in accounting and regulatory treatment.\"
Konečně, Nassim Taleb (a Pablo Triana) se dost ostře obuli do teoretiků kvantitativních financí (a jmenovitě Roberta Mertona a Myrona Scholese):
http://www.ft.com...?nclick_check=1