pondělí 15. prosince 2008

Daňová opatření ČSSD pro období krize


ČSSD je nyní velmi aktivní v představování nejrůznějších opatření, které mají České republice pomoci v boji s přicházejícím útlumem růstu. Častým tlumočníkem sociálnědemokratických idejí je nyní i Jiří Havel prostřednictvím svého blogu. Naposledy zveřejnil obsáhlý pracovní text nazvaný Opatření pro období krize.

Řada věcí v textu zní hezky - zejména diskuse o nepružnosti státní administrativy, kde bychom byli zřejmě všichni rádi kdyby tady jednou nezůstalo jen u slov. Od sociálních demokratů překvapí i následující pasáž:

České trhy jsou z hlediska flexibility výkonu i charakteristik trhu práce ve skutečnosti také pružnější než trhy vyspělých zemí. V žádné zemi E 15 se fakticky nepropouští tak snadno a levně jako v ČR. V tomto smyslu je pro nás současná krize nejen hrozbou, ale zároveň i šancí."

Kéž by jen opakovali tyto věty (zejména poslední čtyři slova) opravdu velmi často, a to hlavně při jednání s odborovými předáky.

Velká část textu je věnována i úpravám daní. Tady je však situace mnohem tristnější.
Pokud se už rozhodneme dělat úpravy daní se záměrem boje s poklesem růstu, měly by to být takové úpravy, které budou mít žádoucí (rychlý a účinný) efekt s co možná nejmenším výpadkem daňového výnosu. Navrhované úpravy to ale jaksi nerespektují. Co například ČSSD navrhuje:

Doporučujeme zvážit podporu poptávky (dočasnou) snížením DPH cca o 1 %, což je postup současné Británie.

Aby byla tímto způsobem stimulována poptávka, musí se takové snížení projevit v cenách, a to rychle. Snížení DPH o jedno procento se v delším období skutečně v cenách promítne. Ale opravdu můžeme čekat, že v okamžiku snížení daňové sazby půjdou supermarkety přeceňovat jogurty z 7,90 na 7,80? Nikoliv. Snížení DPH o pouhé jedno procento se promítne tak, že výrobci, resp. supermarkety odloží zvýšení cen na pozdější dobu, nikoliv tak, že okamžitě sníží ceny o jedno procento. Vzhledem k menu costs (náklady přecenění) je to naprosto přirozené chování a studií na toto téma je dostatek.

Zato však snížení DPH o procento znamená dost slušný výpadek ve vládních příjmech (více než 10 miliard Kč). Na podobné opatření by bylo vhodné rovnou zapomenout. Tímto netvrdím, že snižování DPH nemá efekt. Má. Jenže takto malé snížení má smysl skutečně jen jako dlouhodobé opatření.

Další záležitostí v textu je nesouhlas s dalším snižováním daňové kvóty, podložený keynesiánskou poučkou o daňovém a výdajovém multiplikátoru:

Zároveň snižování kvóty ... spíše brzdí hospodářský růst. Standardní učebnicový závěr o vyšší účinnosti výdajového než daňového multiplikátoru.

Ano, tento závěr je standardní podle učebnic keynesiánské makroekonomie. Bohužel však předpokládá, že veškeré danění je nedistortivní - tedy předpokládá například zcela neelastickou nabídku práce atd. Realita je však diametrálně odlišná, a pokud se podíváme na poněkud modernější modely, dojdeme k opačným závěrům. Abychom se ale nezabývali teorií, stačí se podívat na některé nové empirické studie:

Hall a Woodward docházejí k závěru, že multiplikátor vládních výdajů je zhruba 1.

Valerie Ramey odhaduje z dat, že multiplikátor vládních výdajů je zhruba 1,4.

Naproti tomu Christina a David Romerovi (ano, ta Christina, která nastupuje do Obamovy administrativy) odhadují, že daňový multiplikátor je zhruba 3.

Tvrzení, že daňový multiplikátor je nižší než výdajový tedy empiricky neplatí. Pro povzbuzení hospodářského růstu je obvykle vhodnější snižovat (distortivní) daně než utrácet prostřednictvím vládních výdajů. Je už opravdu na čase, abychom tuto keynesiánskou poučku o daňovém a vládním multiplikátoru opustili. Obsáhleji se tématu věnuje Greg Mankiw.

Nakonec si pracovní materiál rýpne i do "manažerských" příjmů:

S ohledem na dopady krize či zpomalení růstu především na obyčejné příslušníky chudších a středních vrstev se v řadě států zvedla oprávněná kritika vůči amorálním kompenzacím manažerů, které vedou ke zvrácené motivaci a zakrývání problémů podniků a financovaných projektů. V našich podmínkách je to nepochybně důrazná výzva k návratu k progresivnímu zdanění a zároveň také výzva k citlivému přehodnocení majetkových daní.

Tady ČSSD navrhuje danit dodatečně příjmy nad 1,5 milionu korun ročně. To je z hlediska záchrany státního rozpočtu celkem zanedbatelná položka a je v návrhu je jen z politických, nikoliv věcných důvodů.

Kromě toho je zdůvodňování potřeby progresivního zdanění amorálními odměnami manažerů je absurdní. Problém vhodných kompenzačních manažerských schémat je problémem průhlednosti vztahu mezi akcionáři a vlastníky a daní se netýká (ani kdyby měly být "trestem" za "amorální" odměny). Naopak, zvýšením daní jen vytlačujete tyto odměny výše, protože manažera (jako každého) samozřejmě zajímá příjem po zdanění.

Když tedy návrhy v daňové oblasti shrneme, nemají s řešením krize mnoho společného. Ve skutečnosti je věc mnohem prozaičtější - jedná se spíše o standardní návrhy sociálních demokratů, nyní opatřené krizovým slovníkem. To ostatně potvrzuje i včerejší vystoupení Bohuslava Sobotky, podle kterého se snižování DPH má v návrhu týkat jen snížené sazby - což je opět jen další ze standardních požadavků ČSSD.

Problém ČSSD je v tom, že má v oblasti daňové politiky nyní v podstatě svázané ruce. Pokud už má totiž hospodářská politika v období útlumu něco dělat, pak je to spíše daně snižovat. Jenže v tomhle směru ČSSD v podstatě nemá kam jít, protože její volební program je z velké míry postaven na opačném principu.

2 komentáře:

  1. Mam jeste v blahe pameti, jak skripali zuby obchodnici v Nemecku, kdyz tam doslo ke zvyseni MWS (DPH) o jeden procentni bod.

    Zdrazit ze 7.99 na 8.05 jednoduse prakticky nelze :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Mám obavy, že jak zprava tak i zleva, se cesta bojůvkou s krizí nějak nenachází.
    Zatím všechna řešení, jež jsou nabízena mají víc negativ než pozitiv v krátkodobém i dlouhodobém časovém údobí.

    Nezbude, něž nechat politiky nějaký čas s krizí virtuálně bojovat a nechat plynout čas. Je to bohužel jediná forma rozumného přístupu k současnému přebujelému ekonomickému prostředí.

    Amerika sníží výrobu automobilů na polovinu a budou úměrně menší.
    Česko sníží výrobu automobilů na polovinu a budou úměrně ještě menší.

    OdpovědětVymazat