S profesorem sociologie Masarykovy Univerzity Ivem Možným udělaly rozhovor Hospodářské noviny. Jednoznačně stojí za přečtení. Ivo Možný má velmi racionální pohled na věc.
O imigraci, stárnutí populace a penzijní reformě:
Ivo Možný: To není tak jednoznačné. Jak bude společnost stará, záleží na tom, kolik budeme mít odvahy na systematickou přistěhovaleckou politiku. Když jsem před deseti lety říkal Vladimíru Špidlovi, že potřebujeme milion přistěhovalců, znělo to legračně. Ale dnes už jich máme 300 či 400 tisíc.
Pořád se mluví o penzijní reformě - ale stejně důležitá je reforma imigračních pravidel, protože ze svých vnitřních zdrojů celý systém neudržíme. Přistěhovalecká, důchodová a rodinná politika tvoří jeden celek; kdo to v politice nepochopí, ničeho nedosáhne.
O transformaci ekonomiky a sebevraždách:
Ivo Možný: Pro mě je to jeden z nejsilnějších argumentů ve prospěch teze, že se u nás transformace povedla relativně nejlépe. V celém bývalém komunistickém bloku stoupla během společenských turbulencí sebevražednost. Jen tady ne.
Ivo Možný také prosazuje názor, že by se měly univerzity vyprofilovat na elitní výzkumné a potom na výukové, jejichž dominantní úlohou by bylo vzdělávání. Roztříštěnost výzkumu škodí.
Ivo Možný: Potřebujeme dvojí rozdělení. První je podle úrovně vzdělání: bakalářské, magisterské a doktorandské. Když jsem poprvé rozdával bakalářské diplomy, stačila mi na to pracovna, protože je nikdo moc nechtěl. Ale dnes se rozdělení na tři stupně víceméně povedlo.
Teď potřebujeme i rozdělení škol podle jejich kvality a smyslu. Musí být univerzity C, které učí z učebnic napsaných profesory z univerzit B, kteří se opírali o výzkumy učitelů z univerzit A. Jinými slovy: A jsou školy, které drží krok se světovou vědou, B kombinují vědu a výuku a na C se prostě jen učí, nedělá se tam žádná věda.
I já si prof. Možného vážím. Snad to nebude krádež autorských práv, když zde uvedu jeho stanovisko k politikům, které je dle mého názoru absolutně výstižné: \"Politika se stala cestou k úspěchu pro lidi, kteří nemají dost tvořivých schopností k prosazení v oblastech, kde je výkon kontrolován výsledkem.
OdpovědětVymazatMají ovšem pocit, že jsou lidmi zvláštního ražení. Zákony dělají pro druhé, pro ně platí poslanecká imunita. Chovají se jako kdyby spravovali stát, ačkoli jim do správy státu nic není, jsou zákonodárci. Píšou soudcům a občas si některý myslí, že může vyhodit ředitele nemocnice. A hrabou od trapně malých částek: neplatí v tramvaji a pijí becherovku za krámskou cenu.\"