Proč firmy nemají rády volný trh

Existuje poměrně rozšířená, avšak mylná představa, že firmy podporují volný trh, protože jim to umožňuje dosáhnout co nejvyšších zisků. Ve skutečnosti je to však přesně naopak. Firmy dosahují nejvyšších zisků tam, kde volný trh nefunguje.

Na fungujícím volném trhu operuje velké množství firem, které si vzájemně konkurují. Firmy, které fungují neefektivně, z trhu odejdou. Jakmile jedno odvětví začně dosahovat vyššího zisku než ostatní odvětví, přiláká to nové firmy, jejichž přítomnost na trhu sníží ceny a tím i zisky jednotlivých firem.

Samozřejmě, že jednotlivé firmy mohou dosahovat vyššího než obvyklého zisku i na volném trhu. Je to však díky tomu, že mají lepší technologie, nebo dokážou efektivněji využívat zdroje, a tím přinášet zákazníkům lepší a levnější služby. Vyšší zisk je odměnou za inovace a efektivitu. Je motivátorem k tomu, aby firmy poskytovaly svým zákazníkům co nejlepší služby. Jakmile technologii získají i ostatní firmy, nezbývá firmě, pokud si chce udržet vyšší zisk, než přijít s dalším zlepšením. Cesta zvyšování zisku pomocí inovací a zlepšování kvality je však nesnadná, a proto není divu, že firmy hledají snazší cesty. Teorie industrial organization modeluje strategické rozhodování firem a chování výrobních odvětví. Jedním ze známých výsledků popisujících interakci mezi firmami a vládou je, že firmy budou lobbovat pro státní regulaci, která buď co nejvíce pomůže jim, a nebo co nejvíce poškodí jejich konkurenci. Pokud se jim podaří takovou regulaci, často zdůvodňovanou "veřejným blahem", prosadit, získají mocný nástroj, jak bránit konkurenci, a tím dosáhnout zisku bez nutnosti vynakládat inovační úsilí. Doplatí na to samozřejmě spotřebitel, v jehož "zájmu" měla regulace údajně vzniknout.

Příkladů existuje celá řada. Dokud měl SPT Telecom monopol, nestály jeho služby za nic, Česká republika nabrala mnoho let zpoždění v zavádění internetu, a přesto firma generovala vysoké zisky. Jakmile o monopol přišel (administrativně i technologicky), ceny připojení se začaly výrazně snižovat, a to o dost rychleji, než v okolních zemích (takže jen kvůli vývoji nových technologií to nebylo). Bez ohledu na to, zda měl či neměl monopol na počátku transformace smysl, ukazoval regulátor, Český telekomunikační úřad, ruku v ruce s dalšími státními orgány dlouhé roky pozoruhodnou schopnost deregulaci zdržovat.

Zavedené aerolinky tvrdě bojují proti dohodám o otevřeném nebi, které by umožnily, aby na trasách mezi dvěma státy konkurovaly národním přepravcům i letecké společnosti ze třetích zemí. Jednotlivé státy si chránily své "národní" přepravce na úkor svých občanů - zdůvodňované to bylo národními zájmy. Rozmach low-cost aerolinek jako Ryanair nebo Easyjet srazil ceny evropských letenek i u tradičních leteckých společností. Konkurence přivedla několik neefektivních aerolinek (Swissair, Sabena a další) k bankrotu. Dnes si na to nikdo již ani nevzpomene. Cestujícím konkurence přinesla výrazně nižší ceny. Naproti tomu na transatlantických trasách zatím žádná cenová válka neproběhla - to se však zřejmě změní, protože dohoda o otevřeném nebi mezi EU a USA už byla konečně sjednána a Ryanair si na lety do USA už brousí zuby.

Evropští zemědělci jsou chránění před mimounijní konkurencí, díky čemuž platíme vyšší ceny za potraviny, a to jednak vyššími cenami v obchodech, a za druhé daněmi, které se transformují na zemědělské dotace. Nejde tady o blaho spotřebitelů, ale o blaho úzké skupiny se silným hlasem a výrazným politickým zastáním.

Automobilky zuby nehty prosazují regulaci zabraňující používání neoriginálních náhradních dílů na autech. Argumentem je bepečnost pasažérů. Ve skutečnosti jim regulace umožňuje prodávat předražené náhradní díly.

A to už vůbec nemluvíme o povinných členstvích v komoře lékařů, komoře advokátů a spoustě jiných profesních organizací. A tak by se dalo pokračovat dále.

Když někdo lobbuje pro zavádění regulačních opatření a argumentuje dobrem pro spotřebitele, je zkrátka vhodné si nejprve rozmyslet, kdo na regulaci nejvíce vydělá, a pak teprve rozhodovat o tom, jestli ji aplikovat nebo ne. Firmy totiž snahami o zavádění regulace sledují především vlastní zájmy. Narušování volného trhu ve svůj vlastní prospěch prostřednictvím státní regulace je jednou z nejúčinnějších cest k vyšším ziskům.

Primárním cílem vlády by tedy mělo být, aby volný trh fungoval co nejlépe. Regulace má být krajním prostředkem v případech, kdy trh nefunguje, a ne mu bránit.