Ekonomické bubliny

Hospodářské noviny mě požádaly o odpovědi na otázky týkající se vzniku a chování ekonomických bublin. Nakonec z odpovědí použily jen malou část, takže tady jsou odpovědi v původním znění (bez titulků). Na velmi podobné otázky odpovídal i Miroslav Zajíček.

Z vyznění publikovaného článku a mých odpovědí je patrné, že existuje významový rozdíl v tom, jak média a ekonomové chápou pojem ekonomická bublina. V ekonomii je pojem ekonomická bublina jasně vymezen (viz níže), zatímco publikovaný článek chápe tento pojem šířeji, takže za bublinu označí i mnohé jiné cenové výkyvy.

A teď už k vlastním otázkám:

Diskontujete?

Diskontování budoucnosti dnes chápeme jako zcela přirozenou součást ekonomického uvažování. Ale ne vždy tomu tak bylo:

Ceny kakaa a spekulanti na derivátových trzích

Stížnosti na to, jak spekulanti zvyšují ceny potravin na světových trzích, mi připomněly, abych se podíval na jednu starší záležitost.

Pamatujete si, jak loni proběhla novinami zpráva o Anthony Wardovi, spoluzakladateli investiční firmy Armajaro, který skoupil futures na kakao za 20 miliard korun (658 milionů liber)? Prý se jednalo o téměř veškeré kakao v Evropě, šlo o největší nákup za posledních 14 let, měly vzrůst ceny čokolády, a tak dále.

Tak masivní nákup se zcela jistě musel projevit dramatickým výkyvem cen, že?

Hospodářský růst Česko(slovenska) a západní Evropy ve 20.století

Zajímavou interpretaci makroekonomického vývoje České republiky nastiňuje Jiří Dolejš. Protože jsme v předchozím příspěvku použili data z Maddisonovy databáze pro porovnání Dánska a Československa, resp. České republiky, není nic snažšího než použít stejnou databázi na to, abychom se podívali na oprávněnost Dolejšových výroků. Podobné výroky jako ty jeho se totiž objevují poměrně často, takže stojí za to v nich udělat pořádek.

Za zmínku zejména dvě tvrzení:

Období 1990-1993 bylo z růstového pohledu etapou deprese. Působil zejm. start tvrdých reforem. Výsledný postup přijal parlament v září 1990. Zvítězila razantnější verze Václava Klause oproti té postupnější, která chtěla dávkovat změny „step by step“. a v pevnějším právním rámci.

O pevnějším právním rámci není pochyb, ten bychom chtěli vždy. Ale se zbytkem nelze souhlasit, alespoň ne v okamžiku, kdy Českou republiku porovnáme s ostatními zeměmi. K tomu se ale dostaneme, nejprve druhý citát (zvýraznění přidáno):

O následujícím období 1999-2003 se dá hovořit jako období mírné expanze. V období 2004-2008 dokázala ČR i vzhledem ke globálnímu oživení udržet solidní tempa hospodářského růstu. ... Jak se pak ukázalo, ani toto vzepjetí hospodářského růstu bohužel nestačilo k výraznějšímu uzavírání mezery v ekonomické úrovni vůči nejvyspělejším zemím a k výraznějšímu postupu reálné konvergence.

Označení solidní tempo je samozřejmě subjektivní, takže na něj má autor právo. Pak ale říká, že v průběhu socialistického experimentu nebyl hospodářský vývoj, měřený růstem HDP, nikdy ani solidní. Druhé zvýrazněné tvrzení už je prostá lež: Nikdy v minulosti neexistovalo desetiletí, kdy by Česká republika nebo Československo doháněly západní svět rychleji, než tomu bylo v posledních deseti letech. To si ukážeme na sérii grafů, z nichž ten poslední má zřejmě největší vypovídací sílu, ale k němuž potřebujeme i grafy předchozí, abychom dokázali, že jsme ten poslední graf nevytvořili cílenou manipulací dat.

Hospodářský růst, Česko a Dánsko

Neuvěřitelné ekvilibristiky s čísly se dopustil na serveru Vaše věc Jiří Řezník. Ve svém příspěvku se snaží ukázat, jak dobře si vedlo socialistické Československo v porovnání se západním světem. Pro srovnání si vybírá Dánsko - nemůžu posoudit, proč si vybral právě Dánsko, ale k širšímu srovnání se dostaneme částečně zde, a pak někdy jindy.

Hospodářský růst socialistických zemí je jen obtížně měřitelný. Jednou z oprávněných kritik hrubého domácího produktu jako měřítka ekonomického výkonu je, že je ekonomicky smysluplný, pouze pokud sčítáme hodnotu výrobků oceněných v tržních cenách. V plánované ekonomice s administrativními cenami to je samozřejmě poněkud problematické, ale dejme tomu, že máme data, která se s tímto problémem dokážou vyrovnat.

Pokud nějaká srovnatelná data existují, pak jsou to zřejmě data z projektu Anguse Maddisona (kterým se dnes neřekne jinak než Maddisonova data). Angus Maddison se snažil vytvořit konzistentní dlouhodobé časové řady HDP a populace pro široké spektrum zemí a ačkoliv loni zemřel, projekt dále pokračuje.

Slovensko a 35-hodinový pracovní týden?

Slovenské odborové svazy chtějí vyhlásit referendum, ve kterém by občané mimo jiné odpovídali na otázku:

Súhlasíte, aby pracovný čas zamestnanca bez zníženia mzdy bol zákonom stanovený maximálne na 35 hodín týždenne?

Zní to skoro jako ekonomické perpetuum mobile - méně práce za stejnou odměnu. Odboráři navíc argumentují, že zkrácení pracovní doby povede ke snížení nezaměstnanosti. Kdo by odpověděl ne?

Odpověď je samozřejmě mnohem komplikovanější.

Lékařské výpovědi podruhé

Anonymní přispěvatel zanechal pod mým předchozím komentářem sérii otázek, které stojí za to zodpovědět - mimo jiné proto, že někdo vložil odkaz na tento článek na facebookovou stránku Děkujeme, odcházíme.

Otázky je zároveň dobré zodpovědět, aby se vyjasnily některé aspekty, které možná z předchozího příspěvku nebyly zřejmé. Ale než se k otázkám dostaneme, stojí za to uvést několik poznámek.

Rozdělení Chicaga podle barev pleti

Následující mapu vytvořil Bill Rankin z Radical Cartography. Jednotlivé barvy znázorňují obyvatelstvo podle barvy pleti (každá tečka představuje deset domácností). I bez jakéhokoliv podkladu jsou jednotlivé chicagské čtvrti jasně patrné. My bydlíme v malém ružovém fleku na břehu jezera uprostřed modré plochy.

Kuriózní je, že v řadě případů je národnostní rozdělení přesně kopíruje hranice jednotlivých obvodů i v místech, kde neexistuje žádný geografický předěl, a jedná se o pouhé administrativní vymezení. Zatímco sever Chicaga je pestře smíšený (viditelné zejména na detailní mapě), tak jih je rozdělený. Příčinou segregace však není ani tak samotná barva pleti jako spíš příjem.

Dlouhověkost ekonomů

Gary Becker před Vánocemi oslavil osmdesátiny a jeho práci krátce připomněl na Leblogu Libor Dušek. Jak Libor poznamenal, Gary Becker se i v osmdesáti letech aktivně podílí na seminářích a výuce, velmi mnoho cestuje a přednáší po světě a o víkendu pravidelně tráví buď sobotní nebo nedělní odpoledne na katedře prací (to je čas, kdy ho alespoň nikdo neruší). Pro zájemce je k dispozici The Becker-Posner blog, který Becker píše s Richardem Posnerem.

Měna krytá sběratelskou hodnotou

Většina současných měn není přímo krytých konkrétní hmotnou hodnotou - jejich hodnota spočívá na důvěře, že bankovky a mince bude možné vyměnit za hmotné statky i v budoucnosti. Občas se však vyskytne výjimka.

Svým způsobem nyní dosáhlo takového výjimečného postavení i Zimbabwe. Tento ráj na zemi, kde nejprve vyhnali vykořisťovatelské farmáře, aby nastolili efektivní hospodaření založené na zaměstnaneckém vlastnictví f(a/i)rem, a následně moudře vložili monetární politiku do rukou revolučního zachránce, dokázal něco, o čem řada jiných zemí jen sní.

Solární elektrárny: 1650 MWp do konce roku? To došly panely?

Hospodářské noviny před Novým rokem přinesly článek o tom, jak se investoři do solárních elektráren snaží (z pochopitelných důvodů) dokončit všechny své projekty do konce roku. V článku přitom uvedly seznam deseti největších elektráren dokončených do konce roku 2010 a odhad celkového nainstalovaného výkonu.

V desítce největších elektráren jich bude šest spuštěných v prosinci 2010. Jen těchto šest elektráren bude mít souhrnný výkon přibližně 90 MWp.

Co je však zvláštní, je odhad Hospodářských novin, podle něhož budou do konce roku v provozu (tedy alespoň s platným povolením) solární elektrárny s celkovým nainstalovaným výkonem 1650 MWp. Ve světle ostatních údajů se toto číslo zdá velmi malé.

Lékařské výpovědi, subgame perfection a bank runs

Téměř čtyři tisíce lékařů podaly ke konci prosince výpovědi. Od 1. března tak nemusí nastoupit do práce. Odhlédněme od všech morálních aspektů ohledně výše lékařských platů. Je strategie lékařů racionální?

Stát je na trhu práce části lékařských profesí poměrně silným monopsonistou, a tak se lékaři odhodali k poměrně razantnímu kroku a na straně nabídky vytvořili silný oligopol: společně podali hromadné výpovědi. Spustili tak dynamickou hru, kde na jedné straně stojí oni a na druhé straně stojí stát (tedy vláda a veřejná zdravotnická zařízení).

Ideálním prostředkem k analýze toho, kam tato hra může dospět, je koncept rovnováhy v podhrách (subgame perfect equilibrium). Každý krok, který dnes hráči provedou, vede k nové situaci zítra, ve které se hráči opět mohou rozhodnout, co udělají.

Jak napsat pořádnou grantovou přihlášku

Součástí práce každého výzkumníka je i hodnocení práce ostatních, a tedy i hodnocení žádostí o granty. Grantové přihlášky je přitom velmi obtížné posuzovat - narozdíl od článků se nejedná o hotovou práci, kde by šlo hodnotit dosažené výsledky, ale musíte odhadovat potenciál žadatele a jeho schopnost pracovat na problému, který navrhuje, a jeho šance dojít k nějakým výsledkům. Oddělit tak musíte nerealistické návrhy od těch realistických. A protože hodnotitelé nemají nadpřirozené schopnosti, je na žadateli, aby hodnotitele o smysluplnosti návrhu přesvědčil.

Protože mám určitou zkušenost s hodnocením grantů podávaných českými výzkumníky v ekonomii, není od věci sepsat některé charakteristické nedostatky, které se opakovaně s různými obměnami objevují. Zkušenosti ukazují, že průměrná kvalita žádostí o grant za světem stále pokulhává (alespoň v ekonomii). Ačkoliv mnohé následující poznámky znějí jako naprosto samozřejmé, je až s podivem, v kolika případech se jich žadatelé nedrží.

Šťastné a veselé

Sazka a nebezpečí rozdrobené vlastnické struktury

Ačkoliv je tento příspěvek motivovaný děním v Sazce, týká se spíše obecnější problematiky.

Dovést k bankrotu (či v lepším případě k nucené restrukturalizaci) společnost, která má dominantní postavení v mimořádně lukrativním odvětví a která má rovněž silné lobbystické kontakty na politickou sféru, vyžaduje značnou dávku umění. Je to něco podobného (byť v menším měřítku), jako kdyby Martin Roman přivedl k bankrotu ČEZ. Sazka to přesto dokázala.

Nad poměry v Sazce se kromě mnoha jiných zamýšlí i Jiří Hlavenka. Zásadní příčina dnešní situace je přitom zřejmá - naprostá absence vlastnické kontroly. Můžeme vinu svádět na zátěž spojenou s financováním Sazka Areny nebo na sice schopný management v čele s Alešem Hušákem, který ale jednal zejména ve svůj vlastní prospěch (to neznamená, že by management jednal přímo nezákonně, vztah mezi managementem a vlastníky umožňuje velkou smluvní volnost, kterou management dokázal beze zbytku využít).

Všechny tyto aspekty si ale vlastníci mohli a měli ohlídat - byly to věci známé po dlouhá léta. Realita však byla taková, že funkcionáři sportovních svazů, měli v rukou společnost s miliardovými výnosy, se kterou si absolutně nevěděli rady. Jiří Hlavenka ve svém článku odkazuje na výroky členů dozorčí rady, kteří si ani nedokázali zjistit příjmy nejvyšších členů managementu. Minoritních spoluvlastníků přitom bylo příliš mnoho na to, aby se dohodli na jakémkoliv razantním postupu.

Problém rozdrobené vlastnické struktury je v ekonomické literatuře dobře znám a lze ho ilustrovat na několika praktických příkladech.

Zvýšení cen elektřiny je špatným argumentem proti solárním elektrárnám

Aneb proč by měl každý rozumný ekolog rovněž kritizovat solární dotace

V jednom ze svých dřívějších článků jsem rozebíral, že klíčovým problémem spojeným s dotacemi na výkup elektrické energie vyrobené v solárních elektrárnách není samotné zvýšení cen elektřiny, ale transfer bohatství ve společnosti. Je proto škoda, že se ve veřejné diskusi prakticky výhradně zmiňuje pouze nárůst koncových cen.

Pro jednoduchost ignorujme v první části diskuse ekologický aspekt výroby energie z obnovitelných zdrojů. Ten samozřejmě není zanedbatelný, ale lze ho od zbývající diskuse oddělit. Vrátíme se k němu v druhé části.

Ekolog Jan Beránek se v jednom ze svých posledních článků snaží argumentovat, že nárůst koncových cen elektřiny způsobený úhradou solárních dotací je velmi malý, takže se náklady spojenými s těmito dotacemi nemusíme příliš zabývat. Jeho výpočet značně podhodnocuje cenový nárůst, ovšem i kdyby byl provedený správně, tak se jedná jen o klamný argument (logical fallacy).

Risk-Price Dynamics

Journal of Financial Econometrics, 2011, Vol. 9, No. 1, 3-65. Hotovo, můžeme pokračovat dále.

Důchodová reforma? Jen s eurem

Ministr Drábek bere důchodovou reformu poněkud vážněji než jeho předchůdci, i když návrhy jsou zatím jen mlhavé, takže těžko hodnotit. Na jednu věc se ale zapomíná - přechodu na kapitálové důchodové spoření by velmi prospělo, kdyby Česká republika přijala euro.

Euro a důchodová reforma vypadají jako dva zcela nesouvisející cíle. Nesouvisející jsou však pouze zdánlivě - a sice pokud přijmeme naivní (nebo záměrně zavádějící?) představu o kapitálovém důchodovém spoření, kterou například nastiňuje Vladimír Špidla. Ten se snaží připodobnit kapitálový důchodový systém ke střádání peněz na běžném účtu. To ale není jeho hlavní podstatou.

Řešení testu z makroekonomie

Pro ty, které zajímalo řešení testu z makroekonomie, jsem umístil nástin řešení sem. Dosažené maximum 96 ze 100, průměr 70.3.

Nainstalovaný výkon solárních elektráren k 1.12.2010 - 1393,86 MWp

Za listopad se nainstalovalo téměř 400 MWp nového výkonu. Do konce roku zbývá ještě jeden měsíc, přitom zkušenosti předchozích let ukazují, že právě prosinec je z hlediska nově instalovaných kapacit zdaleka nejvyšší, stačí se podívat na graf vývoje z loňského roku.

Stojí za to aktualizovat graf, který jsem publikoval v září. V něm jsou uvedeny odhady různých organizací ohledně instalovaného výkonu na konci roku. Původní zářijové odhady všech institucí s výjimkou ČEZu a analytických společností již byly překonány, jednotlivé instituce pak v průběhu času postupně upravovaly svoje odhady směrem vzhůru.

Chcete si zkusit test z makroekonomie?

Závěrečný test povinného středně pokročilého kurzu makroekonomie (studenti si ho obvykle berou ve 3. ročníku bakalářského studia). Čas na vypracování 135 minut (délka testu je koncipovaná tak, aby nejlepší studenti měli právě dost času na jeho dokončení).

Čínské investice a vysokorychlostní železnice

Protože jsem nedávno psal o vysokorychlostních železnicích a také o čínské investiční politice, nebude na škodu obě témata zkombinovat a zmínit čínské investice do vysokorychlostních železnic.

Pro čínskou vládu představují investice do vysokorychlostních železnic důkaz ekonomické i technologické síly a rentabilita projektu je vedlejší. Do roku 2020 tak vláda plánuje postavit 16 tisíc kilometrů tratí na rychlosti vyšší než 250 km/h. Magnetický rychlovlak z šanghajského letiště je nejrychlejším komerčně provozovaným vlakem, i když cesta trvá jen 7 minut a bylo místo něj možné postavit klasickou trať za poloviční cenu, s nímž by cesta trvala o dvě minuty déle. Ale takhle to hezky vypadá (i když vlak vytížený zrovna není a vláda ho masivně dotuje).

Quantitative easing: Opatrná ekonomie vs. ideologické video

V nejistých ekonomických časech je nejistý ekonom v nevýhodě. Zatímco on férově přizná, že ekonomická teorie má kvůli větší nejistotě menší vypovídací schopnost, hlas ideologa, který žádné argumenty nepotřebuje, má stále stejnou sílu.

Přesně tak tomu je i s politikou kvantitativního uvolňování, k jejíž druhé vlně se odhodlala americká centrální banka. Je normální přiznat, že naše vědomosti o potenciálních dopadech tohoto kroku jsou slabší než obvykle, protože vzhledem k tomu, že se jedná o jen výjimečně používaný typ monetární politiky, máme jen velmi málo historických dat z podobných epizod. Tomu odpovídají i velmi rozdílné a opatrné názory na to, jaké dopady bude kvantitativní uvolňování mít (já osobně sdílím názor, že se jedná o poněkud riskantní krok správným směrem, i když dopady zřejmě budou malé).

Osobní železnice v Evropě, nákladní železnice v USA

Osobní železniční doprava v Evropě a USA je naprosto neporovnatelná. Zatímco evropské státy masivně investují do vysokorychlostních tratí, USA jsou rychlostmi svých několika rychlejších vlakových tratí na úrovni českých koridorů, s výjimkou některých segmentů tratě Washington - New York - Boston, kde vyklápěcí Acela dosáhne rychlostí nad 200 km/h. Všude jinde je 160 km/h úspěch a vlak z Washingtonu do Chicaga potřebuje na 1100 km více než 17 hodin.

Dokonce ani budoucí plány nejsou příliš ambiciózní. Hovoří se sice o budování dedikovaných spojení projektovaných na rychlosti kolem 350 km/h, ale projekty, do kterých se dnes skutečně investuje z peněz poskytnutých v rámci Obamova stimulačního balíčku, ve velké většině případů urychlují existující tratě na rychlosti kolem 160 km/h.

Příčin, proč se osobní železnice v USA příliš neujala, je mnoho. Klíčovou příčinou je samozřejmě geografie - velká centra jsou v USA od sebe většinou vzdálena natolik, že mezi nimi železnice nedokáže konkurovat letadlům. Výjimkou je východní pobřeží, kde funguje výše zmíněný koridor Washington - Boston, a potom některé roztříštěné úseky. Nejčastěji se mluví o vybudování vysokorychlostního spojení mezi Los Angeles a San Franciscem, ovšem i tady je vzdálenost 650 km (vlaky by teoreticky mohly zastavovat v Bakersfieldu nebo Fresnu). A vzhledem k tomu, že mezi oběma městy funguje mimořádně konkurenční letecké spojení s jednosměrnými letenkami za 50 dolarů, nelze si představit, že by se náklady na budování vysokorychlostního železničního spojení mohly za současných podmínek vrátit.

Může Česká republika růst jako Čína? Může, ale ...

Mezinárodní politiku Oskara Krejčího jsem před lety s radostí přečetl. Ale článek pro Reflex, který se snaží spekulovat nad tím, zda by bývalo nebylo lepší, kdyby se Česko po roce 1989 vydalo čínskou cestou, je zbytečně komplikovaný.

Oskar Krejčí se snaží celý problém motivovat tím, že kdybychom se vydali cestou čínských reforem, mohli jsme třeba také po desetiletí udržovat vysokou míru růstu HDP. Rozebírá však geopolitickou problematiku, zatímco problém je spíše ekonomický.

Praktický celý problém lze totiž vysvětlit jediným grafem, který zachycuje míru hrubých investic jako podíl na HDP: