Diverzifikace rizika na fotbalovém trhu

Vypadá to skoro jako Fantasy Football v reálném životě. V Brazílii vznikají investiční firmy, které podepisují smlouvy s mladými hráči, hráče následně půjčují fotbalovým klubům a pokud z hráče vyroste mladá hvězda, prodají ho do Evropy a s klubem a hráčem se rozdělí o zisk.

Pro nepříliš finančně silné kluby je to způsob, jak diverzifikovat riziko. Prodej hráčů do Evropy je pro ně vítaným zdrojem příjmů - jen málokterý nadějný hráč ale vyroste v přestupovou bombu. Spoluprací s investičními firmami si tak zajišťují stabilnější zdroj příjmů. Pro investory ochotné nést riziko je to zase zajímavá finanční investice.

Je podobný mechanismus pro menší kluby perspektivní? Záleží asi hlavně na tom, jak ho přijmou fanoušci, kterým by systém pronajímání hráčů mohl připadat jako příliš neosobní. Identifikace fanoušků z kluby je pro fotbal klíčovou záležitostí. Už dnes ale ve fotbale existují složité vlastnické struktury a nevypadá to, že by se fanoušci odvraceli.

Via: Marginal Revolution

Zimbabwe uvede stomiliardovou bankovku, ale na Německo stále ještě nemá

Hyperinflace podle oficiálních čísel dosáhla v Zimbabwe 2,2 milionu procent ročně a neustále se zrychluje.

Zimbabwská vláda je nepoučitelná a v součinnosti s centrální bankou tiskne nové a nové peníze. Nejnověji vydává stomiliardovou bankovku.

ČSA létají do Toronta na levnější kerosin

Musí to zřejmě tak být. ČSA oznámily další zvyšování palivového příplatku:

Podle oznámení, které již aerolinky odeslaly prodejcům letenek, nezdraží ale všechny trasy. Beze změny zůstane například sezonní linka do Toronta a některé evropské trasy. Na nich se palivový příplatek pohybuje podle destinace. Nejdražší je do Ruska: 60 eur. Nejvíce, o deset eur, podraží lety do Španělska.

ČSA buď nějakým způsobem vymyslely do Toronta úspornější trasu, posunuly Toronto blíže ku Praze, a nebo používají pro let do Toronta levnější kerosin.

iHNed.cz radí: Chcete získat vyšší plat? Střídejte místa

Ve skutečnosti to ale nebude tak žhavé.

iHNed.cz píše:

Starší kolega, náš vzor? Tak tohle pravidlo platí jenom, co se týče zkušeností. V platovém hledisku platí jiné pravidlo - tři roky a dost. Právě během prvních tří až pěti let totiž zaměstnancům rostou platy nejvíc. Kdo vsadí na jistotu a ve firmě zůstává déle než deset let, musí počítat s tím, že jeho služebně mladší kolegové, kteří neváhají jít za lepším, si na výplatní pásce přečtou mnohem větší sumy.

Představy Evropské komise o cenách SMS

Evropská komise pokračuje ve svém boji za levnější SMS ze zahraničí.

"Viděla jsem čísla, která zveřejnila asociace mobilních operátorů, a průměrná cena SMS zprávy posílané ze zahraničí se od ledna snížila z 29 eurocentů (7,1 koruny) na 28 eurocentů (6,8 koruny). To na mě tedy rozhodně dojem neudělalo," uvedla již v červnu na zasedání ministrů telekomunikací EU [eurokomisařka Viviane Reding].

Ani na mě takové ceny za SMS dojem neudělají. Obecně je mobilní komunikace v Evropě celkem drahá, ať už je to z jakéhokoliv důvodu (cenová strategie operátorů, vysoká poptávka, nedostatek konkurence, systém administrativně stanovovaných propojovacích poplatků, nebo snaha operátorů se zahojit třeba po fiasku s UMTS licencemi).

Demokracie podle politických stran

ČSSD je proti podpisu česko-americké smlouvy o vybudování protiraketového radaru na územi České republiky. Ohání se mimo jiné tím, že si většina obyvatel radar nepřeje. ODS je pro radar a argumentuje, že většinový názor obyvatelstva není v této otázce podstatný.

ODS je proti ratifikaci Lisabonské smlouvy. Ohání se mimo jiné tím, že si Lisabonskou smlouvu většina obyvatel nepřeje. ČSSD je pro smlouvu a mimo jiné argumentuje, že většinový názor obyvatelstva není v této otázce podstatný.

Vidí v tom někdo nějakou zákonitost?

Voda na příděl

Milan Vodička na iDnes píše o nedostatku vody v Zaragoze:

V Zaragoze je voda v obdobích sucha na příděl už více než deset let.

Pokud je něco vzácné (jako voda v Zaragoze), mělo by to být drahé. Místo toho, aby voda odpovídajícím způsobem zdražila, uchylují se však úřady k těžko pochopitelným přídělovým opatřením.

Moderní otroci

Šéf FIFA Sepp Blatter si zřejmě popletl slovíčka. Podle něj je Cristiano Ronaldo, v současnosti zřejmě nejlepší fotbalista světa, který zcela dobrovolně a s velkou pompou podepsal královskou smlouvu v Manchester United, zajišťující mu plat 120 tisíc liber týdně, novodobým otrokem (v češtině například tady). Blatterovi vadí, že Manchester United po Ronaldovi chce, aby dodržel platnou smlouvu a nechce svého nejlepšího hráče prodat do Realu Madrid.

Bývalý děkan Světlík, akademická integrita a seznam neuvěřitelných výroků

Nedávná diskuse na Leblogu a můj předchozí příspěvěk dostávají nový impuls.

Etická komise Zlínské univerzity dospěla po třech měsících zkoumání k závěru, že (dnes už bývalý) děkan Jaroslav Světlík opsal většinu habilitační práce ze své doktorské práce. Případ není žádnou novinkou, ale citovaný článek obsahuje celý sled výroků svědčících o tom, jaké u nás panují představy o akademické práci.

Cibulový svět bez spekulantů

Existují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že existence finančních trhů, na kterých se obchodují komoditní futures, je jednou z příčin vysoké volatility zemědělských produktů a surovin. Zkrátka že spekulanti manipulují s cenami, což má negativní dopady na výrobce i spotřebitele.

Za drahé jídlo může zbytečné plýtvání

Tak tomu prý je podle britského premiéra Gordona Browna a analýzy, jejíž zpracování trvalo 10 měsíců. A nebo je to spíš úplně naopak, jak tomu velí ekonomická logika: lidé potravinami plýtvají, protože jsou stále dost levné?

Vysoké ceny potravin opět nutí politiky k sebezviditelňování v soutěži, kdo přijde se šílenějším zajímavějším nápadem, jak ceny stlačit dolů. Nyní je to Gordon Brown a plýtvání.

Jsou papírové noviny mrtvé?

Tohle téma diskutují Gary Becker a Richard Posner. A zejména Becker se domnívá, že nespecializovné papírové noviny to mají spočítané.

V USA klesá význam papírových novin od počátků televizního vysílání a Internet tento ústup ze slávy dále urychlil. Noviny ztratily svou obrovskou výhodu - informační monopol, který jim umožňoval spojovat do jednoho balíku velké množství produktů, které si čtenář musel nutně koupit, počínaje všeobecným zpravodajstvím, přes finanční zprávy, po sport, reklamy, názory a nejrůznější přílohy. Internet dnes tohle všechno nabízí v oddělené podobě. Větším problémem je naopak efektivní filtrování kvalitních informací, ale to dnes dělá řada bloggerů nebo informačních agregátorů.

Boj proti plagiátorství na českých univerzitách

Libor Dušek na Leblogu píchnul do vosího hnízda problematiky plagiátorství na českých univerzitách. Tohle téma je diskutované už dlouhou dobu a týká se nejen studentských prací, ale i tvorby samotných pedagogů. Asi nejznámějším případem (stále poněkud nevyjasněného) plagiátorství mezi pedogogy a vědci je bývalý prorektor Ivo Budil ze Západočeské univerzity, ale na seznam akademických hříšníků kandiduje i Jaroslav Světlík, zřejmě neuvěřitelně naivní děkan Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, který opsal část své habilitační práce ze své vlastní práce doktorské. Na tom by ještě nemuselo být nic nesprávného, výzkum je proces, ve kterém se často přepracovávají výsledky předchozích prací, musí ale být zřejmé, co už bylo jednou publikováno. Světlíkův problém spočíval ale mimo jiné v tom, že závěry habilitační práce se doslovně kryly se závěry doktorské práce, což naznačuje, že mnoho nových poznatků habilitační práce nepřinesla.

Chcete také daňovou úlevu aneb filmařský lobbing a prokletí vítěze

Vypadá to, že se opět blíží projednávání podpor pro český filmový průmysl, a tak se na stránkách českého tisku začaly opět objevovat články o tom, jak jsou na tom česká filmová studia špatně, a jak je zapotřebí zavést "daňové pobídky" (rozuměj státní dotace soukromým subjektům).

Loni byla velmi aktivní Mirka Spáčilová na stránkach iDnes, nyní štafetu převzala Irena Hejdová na aktualne.cz.

Zuby a příjmy obyvatel

Ekonomové bývají kritizováni za to, že často používají veličiny jako HDP nebo reálné příjmy obyvatel jako měřítko blahobytu. Poukazují na to, že blahobyt nelze měřit pouze penězi, zkrátka že některé věci si za peníze nekoupíš.

Ve skutečnosti HDP nebo reálné příjmy s blahobytem velmi úzce souvisejí. Betsey Stevenson a Justin Wolfers nedávno zpracovali studii, ve které ukazují, že bohatší lidé se opravdu cítí spokojenější. Kromě toho jsou tyto veličiny v datech silně korelované s měřítky kvality života. Ačkoliv veličiny jako HDP nebo příjmy obyvatelstva v žádném případě nemohou pojmout celé kvalitativní spektrum lidského blahobytu, patří k jeho nejlepším jednorozměrným agregacím. To souvisí se vzájemnou kauzalitou hmotného bohatství a blahobytu - bohatší společnost si může dovolit vynakládat více usilí na zlepšení celkových životních podmínek a zároveň lepší životní podmínky vedou k vyšší produktivitě.

Je průběžné důchodové spoření rizikovější než státní důchod?

A jak změnit věci k lepšímu?

Jedním z argumentů kritiků soukromého spoření na důchod je jeho potenciálně větší rizikovost. Pokud člověk spoří prostřednictvím důchodového fondu, existuje riziko, že finanční trhy poklesnou a člověk tak bude poté, co odpracuje desítky let, potenciálně odkázán na nižší důchod. Je to však v porovnání se státem poskytovaným průběžným systémem o tolik horší?

Co je pozitivního na znečištění v Číně?

Snad jedině to, že už to jen těžko může být horší. A také to, že lidem už znečištění znepříjemňuje život natolik, že s tím chtějí něco dělat a obětovat zdroje na nápravu ekologických škod. Bohužel jim v tom často brání neflexibilní státní aparát.

Obsáhlý článek Jamese Fallowse na The Atlantic ekologickou situaci v Číně široce rozebírá. Nechybí samozřejmě ani poznámky k organizaci olympijských her a týkající se problémů s kvalitou vzduchu v Pekingu.

Učit se, učit se, učit se

James Heckman vytvořil další obsáhlou práci zabývající se rolí vzdělání, výchovy v rodině a kognitivních a mimokognitivních schopností na ekonomické výsledky jednotlivců [pdf, 95 stran]. Zdůrazňuje, že pokud se dětem nedostane dostatečné výchovy a vzdělání, těžko se to v dospělosti dohání:

Chicago L

Chicagské metro se dostalo mezi deset nejobdivuhodnějších meter na světě. Magazín Wired komentuje, že chicagské L (familiární zkratka pro elevated train) je obvykle nacpané a pekelně hlučné, ale obyvatelé Chicaga své metro prostě milují.

Tuhle lásku jsem dodnes nepochopil, protože když nadzemka projíždí centrem Chicaga, zní to, jako kdyby se blížílo zemětřesení. Metro na úrovni druhého patra domů vypadá pro návštěvníka atraktivně, ale ulice pod ním jsou celkem temné. Jedinou výhodou je, že se člověk dostane v centru z vlaku na ulici velmi rychle, narozdíl třeba od hluboko zakopaných tunelů pražského metra.

Irské ne

Referenda mají často tu nepříjemnou vlastnost, že se zvrhnou v hlasování o něčem úplně jiném. Ačkoliv může být otázka jednoznačně daná, voliči si klidně můžou (celkem legitimně) vyložit všelidové hlasování jako příležitost k protestu proti vládě, spíše než k vyjádření svého názoru o konkrétní otázce. Nutkání využít svůj hlas jako formu protestu bude o to silnější, čím méně bezprostředně relevantní je otázka v referendu pro život voličů.

Hlasování o věcech jako je Lisabonská smlouva poskytuje v tomto směru téměř ideální příležitost. Protestní hlasy přispěly k tomu, že neprošla předchozí verze, tehdy ještě označovaná jako ústavní smlouva. Tehdy se však záporně vyjádřily i některé větší země. Nynější ne zaznělo z maličkého Irska, které si tentokrát jako jediné trouflo předložit občanům smlouvu v referendu.

(Ne)ekonomický citát dne: Tusk a Fico

Donald Tusk a Robert Fico si přitakali na zasedání Visegrádské čtyřky.

[Roberta Fica] podporil poľský kolega Donald Tusk, keď zdôraznil, že EÚ sa nemôže otočiť chrbtom ku kľúčovej otázke akou sú ceny potravín. Pre občana je dôležité, aby dokázala prijať rozhodnutie, ktoré svetový rast cien zastaví.

Škoda, že pánové nenaznačili, jak by to bruselští byrokraté měli zařídit.

Warren Buffett se sází

Warren Buffett se vsadil s investiční firmou Protégé Partners, spravující skupinu hedgových fondů, že vybrané portfolio fondů seskupujících hedgové fondy nedosáhne v průběhu příštích deseti let výnosu, kterého dosáhne pasivní fond sledující index S&P 500, který prodává investiční firma Vanguard.

Každá strana nakoupí vládní dluhopisy za 320 tisíc dolarů, takže celková cílová částka bude 1 milion dolarů. Výtěžek půjde na charitu. Sázce dodává na věrohodnosti, že je zprostředkována přes sázkový mechanismus Long Bets.

Fed studuje Second Life

David Altig má v oblibě Second Life. Nyní pracuje ve Fedu v Atlantě a spolu se svými kolegy se zabývá vznikem a fungováním bankovních systémů v online světěch, zejména právě v Second Life.

Nedávno o jejich snažení vyšel populární článek na stránkách richmondského Fedu. Zpočátku vznikaly banky v Second Life jako houby po dešti. Brzy ale fungování bank narazilo na problém, jak zajistit vymahatelné vyplácení vkladů ve světě, který je v podstatě anonymní. Banky totiž pravidelně krachovaly a přestože někteří virtuální bankéři vyplatili vkladatele z vlastní kapsy, většina z nich tak nikdy neučinila.

Libertariánský paternalismus

Tento zdánlivý protimluv vyjadřuje politiku, kdy stát sice přímo nevydává nařízení nebo zákazy, ale doporučuje nebo usměrňuje volby lidí pomocí cíleného standardního nastavení systému.

Myšlenka je založená na tom, že lidi nejsou zcela racionální nebo mají náklady spojené s rozhodováním, které je vedou k tomu, že si často ponechávají volbu, kterou jim pravidla systému nastaví jako výchozí. Často uváděným příkladem je například zdravotní pojištění v USA - pokud zaměstnavatel zaměstnancům dal možnost zdravotního pojištění a lidé se do plánu museli sami přihlásit (opt in), většina lidí zůstala mimo. Na druhou stranu, pokud zaměstnavatel všechny zaměstnance do plánu přihlásil a dal jim možnost vystoupit (opt out), většina lidí zůstala pojištěná.

Jak ratingové agentury likvidují zákon velkých čísel

Ratingové firmy nemají na růžích ustláno a narušenou pověst se jim nepodařilo vylepšit ani v průběhu nedávné finanční krize. Kromě chyb v softwaru se však děly mnohem horší věci.

Jedním z důležitých faktorů ovlivňujících hloubku krize byla i skutečnost, že banky slučovaly subprime hypotéky do rozsáhlých balíků, které potom složitým způsobem naporcovaly na menší tranše podle rizikovosti a na tyto tranše pak získávaly rating. Klidně se tak mohlo stát, že nejméně riziková tranše z balíku subprime hypoték mohla získat nejvyšší AAA rating.