Steven Levitt oznámil, že po osmi letech končí na pozici editora Journal of Political Economy.
V článku na Freakonomics blogu k tomu píše několik zajímavých údajů. Za osm let zamítl téměř 2000 článků, akceptoval jich pouze zhruba 100. To jen pro představu, jak to chodí.
Levitt odhaduje, že finanční hodnota článku v JPE (v podobě lepších kariérních vyhlídek) je zhruba 100 tisíc dolarů. Lidé mu prý občas za publikaci nabízeli úplatky převyšující 50 tisíc dolarů.
Vědecký výzkum lze provádět dvěma způsoby. Buď máme k dispozici teorii poskytující predikce, které chceme empiricky nebo experimentálně ověřit, nebo při empirickém výzkumu nalezneme zajímavou závislost, a potom se snažíme najít logické zdůvodnění podložené teoretickou argumentací - což může v případě neexistence odpovídající teorie vést až k formulaci teorie nové. Empirie a teorie jdou zkrátka ruku v ruce.
Před časem vzbudil i u nás pozornost článek P. Bakera a D. Hoela zkoumající výskyt leukémie v okolí jaderných elektráren [abstrakt, placená plná verze]. České shrnutí vyšlo na blogu Respektu. Článek samotný nezkoumá žádná data - jedná se o metaanalýzu, tedy shrnutí a souborné vyhodnocené předchozích studií. Přestože jsou autoři se závěry velmi opatrní, nebránilo to řadě lidí v tom, aby studii prezentovali jako důkaz kauzálního vlivu jaderných elektráren na výskyt leukémie.
Andrew Oswald a Hilda Ralsmark zkoumali životopisy mladých asistentů [článek v pdf] na desítce nejlepších ekonomických kateder v USA. Cílem bylo získat hrubou představu o tom, jakým směrem se ubírá potenciální elita ekonomického výzkumu.
Výsledek? Jednoznačně převažuje empirický výzkum. Mezi nejčastější obory se řadí makroekonomie, ekonometrie a labor economics (první dvě oblasti asi nejsou překvapivé, protože se jedná o nejširší oblasti zastoupené v žebříčku, třetí labor economics si už delší dobu buduje silnou pozici).
Má smysl podle výše uvedeného žebříčku orientovat svoje PhD studium? Pokud ano, jak? Je správnější interpretovat silné oblasti jako obory, o které je zájem a na které je tudíž správné se orientovat, nebo naopak hledat mezery na trhu?
Správná odpověď je, že je to celkem jedno. Pokud máme výše uvedenou informaci k dispozici všichni, tržní nabídka se po určitém čase přizpůsobí poptávce. Nejlepší je zůstat při tom, kde cítíte vlastní komparativní výhodu.
Na webu Modern Mechanics vyhrabali předpověď z roku 1968 o tom, jak má vypadat život v roce 2008.
Nejlepší přesné odpovědi? Ta první se týká způsobů placení.
Názory na způsob regulace prostituce se liší. Některé státy jako Nizozemí k prostituci přistupují spíše liberálně a legalizují ji, ve snaze zamezit organizované kriminalitě s prostitucí spojené. Část zemí prostituci určitým způsobem toleruje či ignoruje - vysloveně proti ní nebojují, ale zároveň jí nechtějí dodat punc legality (sem patří i Česká republika). Konečně poslední skupina zemí s prostitucí aktivně bojuje. Podívejme se právě na ně.
David Landes napsal knížku, která by se dala nazvat ekonomickými dějinami světa. A jeho cíl není malý - hned v úvodu cituje Paula Samuelsona (1976):
Landes začíná svůj historický exkurz ve starověku. Vysvětluje, jakou roli hrály přírodní podmínky při formování prvních civilizací a proč se nakonec hlavním centrem světového hospodářského a technologického rozvoje stala Evropa - není to proto, že by všechny převratné vynálezy byly poprvé vynalezeny právě v Evropě, ale evropské země je jako první dokázaly masově rozšířit.
Globalizace a související liberalizace mezinárodního obchodu je celkově pozitivním jevem. Pravdou je, že ačkoliv je volný obchod z agregátního hlediska přínosný, mohou být skupiny lidí, které volný obchod poškozuje. Odpůrci volného obchodu argumentují, že volný obchod negativně dopadá zejména na málo kvalifikované lidi - převedením výroby do zemí s levnou pracovní silou může docházet ke ztrátám pracovních míst zejména u méně kvalifikovaných profesí, a méně kvalifikovaní lidé mají také větší problémy najít si nové zaměstnání.
Co dělá člověk, když je mu 77 let a má v kapse Nobelovu cenu? Gary Becker v interview pro univerzitní časopis odpovídá:
Opravdu, Gary Becker chodí pracovat do své kanceláře i o víkendech.
A konečně nějaký, ve kterém je i česká univerzita.
Výzkumníci ze Shanghai Jiao Tong University sestavili další z celé řady žebříčků porovnávajících univerzity - tentokrát akademický žebříček zahrnující 500 nejlepších světových univerzit.
Každého napadne, že to jsou jistě mladí lidé - zhrzené lásky, drogy nebo celková ztráta životní motivace udělají své.
Omyl. Nejčastěji páchají sebevraždy staří lidé nad 70 let (alespoň v USA). Mladí lidé do dvaceti let naopak páchají sebevraždy ze všech nejméně.
Glen Whitman z blogu Agoraphilia zkoumal americká data na míry sebevražednosti v jednotlivých věkových skupinách. Tady je graf:
Jak je vidět, míra sebevražednosti u teenagerů s věkem rychle narůstá - je však stále nižší než u zbytku populace. V průběhů života se sebevražednost drží na konstantní úrovni a vzrůstá až ve stáří.
Mimochodem, není ani pravda, že by míra sebevražednosti mezi mladými lidmi narůstala - v posledních dvaceti letech naopak mírně klesá.
Kde tedy vzniká názor, že mladí páchají často sebevraždy? Glen se domnívá, že jednou s možností je skutečnost, že sebevražda představuje o teenagerů relativně častější příčinu smrti - to je však dáno nízkou úmrtností mladých lidí a ne tím, že by mladá páchali sebevraždy často v absolutních číslech. Možná se mladí lidé i často pokoušejí o sebevraždu, jejich pokusy mohou mít ale spíše demonstrativní charakter a nevedou proto k úmrtí.
A na závěr otázka k zamyšlení - Může vyšší sebevražednost mezi starými lidmi souviset s oprávněností úvah o legalizaci eutanazie?
V jednom z posledních dílů (E Pluribus Wiggum) Lisa s Bartem pronikají do principů veřejných financí. Poté, co Homer vyhodí do povětří čtvrť se všemi fast-food restauracemi, sám navrhne, aby město zbudovalo novou fast-foodovou čtvrť.
Lisa: But won't that shift the burden to your children?
Bart: No, you idiot. We just pay with another bond issue. (Points to Maggie) Let her figure out someone to dump it on.
Maggie, která jako nejmladší už nemá veřejný dluh na koho hodit, se tváří značně uraženě.
Česká cesta k přijetí eura je, jak všichni víme, nejasná. Vláda v současné době uložila téma k ledu, za což ji zastánci přijetí eura kritizují. Existují dobré důvody jak pro rychlé přijetí, tak i pro to, s přijetím moc nespěchat - avšak nemít žádnou koncepci je ta nejhorší varianta. Bohužel i ti, co koncepci mají, většinou rádi zmiňují jen jednu stránku mince (ať už je to rub nebo líc eura).
Jeden argument mi v současné diskusi o rychlosti přijetí eura chybí - a tou je parita, na které by měla být česká koruna vůči euru fixována. Přitom je to argument naprosto klíčový - nastavením směnné parity totiž dojde k největšímu jednorázovému přerozdělení bohatství v České republice od doby kupónové privatizace.
Nastavením parity totiž centrální banka určí, kolik eur získají čeští obyvatelé za své korunové úspory. V každém jiném případě by taková manipulace s peněžní zásobou neměla žádný dlouhodobý reálný účinek (vykompenzovala by se inflací), ale výměna koruny za euro nebude mít na evropskou inflaci prakticky žádný dopad (velikost České republiky je vůči eurozóně zanedbatelná), takže kurz, při kterém výměna měny proběhne, bude mít reálné dopady na bohatství obyvatel.
Protože je spotřební zboží tak levné.
Zatímco se v USA kriminalita v průměru spíše drží na stejné úrovni, počet vloupání do domů vytrvale klesá. Proč? Za tímto trendem je více příčin - experti uvádějí lepší zabezpečení domů (alarmy, detektory, sejfy na cennosti), méně lidí silně závislých na drogách, pozornost sousedů, nebo používání platebních karet místo hotovosti, která potom neleží doma.
Jedna příčina však s velkou pravděpodobností vyčnívá - a tou jsou nízké ceny spotřebního zboží, případně jejich obtížnější zcizitelnost a následná zpeněžitelnost. Běžné věci, kvůli kterým se vykrádají domy - zejména elektronika - jsou dnes tak levné a dostupné, že mizí prostor pro trh ukradeného zboží.
Lidové noviny přinesly článek o nejnovější publikaci Tomáše Grima o vlivu pití alkoholu na publikační činnost, kterou se mu podařilo opublikovat v ornitologickém časopisu Oikos (podle všeho se jedná v daném oboru o prestižní časopis). Tomáši Grimovi se dostalo pozornosti dokonce i na stránkách New York Times (a nejen tam).
Občas je přínosné zabývat se i méně vážnými tématy, které mohou přinést zajímavé výsledky, takže proč ne. Je to ale potřeba udělat pořádně a přesně popsat, co zkoumáme. Tomáš Grim to bohužel nedělá.
Součástí převzetí Bear Stearns ze strany JPMorgan byla i úvěrová linka ve výši 30 miliard dolarů poskytnutá americkým Fedem na záruky za za špatná aktiva.
Když v roce 1998 byla v krizi ruská ekonomika, získala od Mezinárodního měnového fondu úvěrovou pomoc ve výši 22,6 miliard dolarů.
Jak už jsem zmiňoval včera, převod Bear Stearns do rukou JPMorgan ještě není definitivní. Dohodnout se toho musí ještě hodně.
Jednou z důležitých věcí, která se ještě může změnit, je i konečná cena. Je možné, že pokud budou akcionáři hodně protestovat, bude muset JPMorgan připlatit. Další alternativou je (docela reálná) možnost, že přijdou i konkurenční nabídky, které bude muset JPMorgan odrážet.
Trh takovou možnost zcela určitě nezavrhuje. V průběhu včerejška se totiž akcie Bear Stearns obchodovaly kolem 6 dolarů za kus.
Se zajímavou hypotézou, proč cena akcií Bear Stearns nespadla na ony 2 dolary, které nabídla JPMorgan, přišel Felix Salmon na Portfolio.com. Cena akcií se drží výše, protože akcie skupují věřitelé Bear Stearns, kteří se bojí, že by převod nemusel dopadnout.
Pokud totiž obchod proběhne podle plánu, přejdou závazky Bear Stearns na JPMorgan, což by se věřitelům velmi líbilo. Skupují proto sami akcie od stávajících akcionářů, aby si převod sami odhlasovali. Akcie sice nakupují s vědomím, že na nich tratí, ale pokud si tím zajistí své vlastní pohledávky, v konečném důsledku na tom vydělají.
Celá tato myšlenka sice zní zajímavě, má ale jeden háček, a tím je problém černého pasažéra. Pokud je věřitelů hodně a s malými pohledávkami, bude každý spoléhat na to, že ztrátový nákup akcií provede jiný z věřitelů. Pokud by se dohodli a každý nakoupil část, byli by na tom celkově lépe, ale protože je takováto koordinace těžko proveditelná a vymahatelná, nakonec většinový podíl neskoupí. Potřebovali by buď dominantního věřitele nebo organizátora, který by nákup koordinoval, a na jeho sehnání není moc času.
Investiční firma Bear Stearns se minulý týden stala obětí bankovního runu, ze kterého ji likviditní injekcí vytáhl až americký Fed prostřednictvím úvěru poskytnutého JP Morgan. Bear Stearns byl těžce zasažený krizí na hypotečním trhu a klienti firmě prostě přestali důvěřovat - během dvou dnů z ní vybrali 17 miliard dolarů a odčerpali jí tak veškerou likviditu.
Tady však celý příběh nekončí, vlastně teprve začíná. Bear Stearns možná jen chyběla likvidita (přeci jen subprime hypotéky tvořily jen malou část jejich portfolia). To, zda byla i nesolventní, se ukáže až časem. Akce Fedu však zaváněla bailoutem - tedy snahou o záchranu nesolventní firmy s cílem stabilizace celého bankovního systému.
Mají větrné nebo solární elektrárny ve střední Evropě smysl? Domnívám se, že pro praktické použití ne. Kromě mnoha jiných důvodů (které by vydaly na několik článků) je zde jeden Nerudovský - kam s nimi? Relativně ke svému výkonu zabírají spoustu místa v krajině a místo je vzácné.
Umístit ve střední Evropě velké množství vrtulí tak, aby nikoho nerušily, je obtížné. Není divu, že Rakušané ty svoje nastavěli až na hranici se Slovenskem a Maďarskem. Bohužel se na ně teď musejí dívat obyvatelé Bratislavy (viz obrázek výše).
U nás se v souvislosti s výstavbou větrných elektráren ve velkém měřítku mluví například o Krušných horách. Zastavět hřebeny hor ekonomicky pochybnými projekty by ale byla škoda (stačí ty, co už tam stojí).
Není to klasický rozhovor. Spíš článek doplněný Klausovými výroky z rozhovoru. Editor WSJ Brian M. Carney hovořil s Václavem Klausem o globálním oteplování, Rusku, Kosovu nebo systému americké protiraketové obrany.
Klausovy názory o globálním oteplování jsou v článku takové, jaké je známe. Poněkud překvapivé jsou však zmatené názory na Rusko, zejména na snahy ruských představitelů vykonávat poněkud ramenatou politiku vůči zemím v bývalé sféře sovětského vlivu - například pomocí hrozeb zastavení dodávek ropy. Klaus říká:
Proč iDnes píše, že Chicago zažívá přívaly sněhu a když se podívám ven, tak vidím holou zem?
V Čechách se nezřídka objevují zprávy o počasí v USA. Stává se však, že ve zpravodajství zamění jména států nebo oblastí (povědomí českého zpravodajství o amerických státech je podobné jako povědomí Američanů o státech střední Evropy) a pak čteme zprávy o tom, že máme být postiženi záplavami, ačkoliv u nás ani nesprchlo.
Ani nyní zpráva o Chicagu není zcela přesná. Netýká se totiž současné situace, ale průběhu celé zimy. V Chicagu letos napadlo celkem už přes 130 cm sněhu, což je nejvíce od roku 1979.
Zrovna teď ale Chicago záplavami sněhu netrpí, i když se tu střídají prudké krátké vánice, které jsou však silně lokalizované - zatímco tady může být vánice, v centru Chicaga nemusí o sněhu ani vědět. A zatímco tady je vánice krátká a sníh se na zemi neudrží, o kus dále může napadnou několik desítek centimetrů.
Příčinou současného sněžení v Chicagu a jiných městech podél velkých jezer totiž není klasické frontové počasí, ale takzvaný efekt jezera (lake-effect snow). V současnosti fouká v Chicagu severovýchodní vítr, který žene přes Michiganské jezero mrazivý vzduch. Ten s sebou strhne páry, které se vytvářejí nad teplejší vodní plochou, ty zmrznou a nad břehem padají dolů v podobě sněhu. Takové počasí není v Chicagu časté, protože studený vzduch většinou přichází od severozápadu a Chicago leží na západním břehu jezera. Nynější severovýchodní vítr však vyvolává nepředvídatelné počasí, a tak i předpověd pro Chicago zněla: někde může napadnout 20 cm a jinde nic. Nakonec Chicago dopadlo dobře, naproti tomu v Buffalu u Erijského jezera dostali více než půlmetrovou nadílku.
Mimochodem, lake effect je nejsilnější na východním pobřeží jezera Ontario. Tam za průměrnou zimu napadne přes 7,5 metru sněhu.
Občas se na internetu vyskytne článek tak nesmyslný, že každá jednotlivá věta je buď smyšlená nebo nelogická. Dnes se takový článek objevil z pera Jana Čulíka na jeho Britských listech. Sám článek by nestál za zmínku, ale zde poslouží alespoň k rozboru makroekonomické situace České republiky. Pojďme na to, větu po větě.
Šéf České kosmické kanceláře Jan Kolář tvrdí, že Evropská kosmická agentura chystá plány na vlastní kosmickou loď, která by dopravovala kosmonauty na Mezinárodní kosmickou stanici ISS.
Pokud bych se měl vsadit, zda bude u ISS první Evropská unie nebo soukromá kosmická loď, vsadil bych na soukromý kapitál. Samozřejmě, od SpaceShipOne k cestě na ISS je ještě daleko, ale Evropská unie je v tomto směru ještě daleko vzadu, navíc jen s mlhavými plány na rozvoj.
Letní čas byl původně vymyšlen kvůli úspoře energie. Posunutím hodinek o hodinu napřed způsobíme, že večer je déle světlo a ráno (když ještě spíme) se později rozednívá, takže celkově vynaložíme méně na umělé osvětlení.
Přechod na letní čas všek nemusí být spojen jen s úsporami energie. Wall Street Journal přináší studii Matthewa Kotchena a Laury Grant [původní článek], která analyzuje spotřebu energie v Indianě. V tomto státě na letní čas ještě před dvěma lety přecházelo pouze 15 z 92 okresů (counties), takže porovnání změn ve spotřebě energie mezi těmito okresy představuje téměř ideální přirozený experiment.
