středa 12. ledna 2011

Slovensko a 35-hodinový pracovní týden?


Slovenské odborové svazy chtějí vyhlásit referendum, ve kterém by občané mimo jiné odpovídali na otázku:

Súhlasíte, aby pracovný čas zamestnanca bez zníženia mzdy bol zákonom stanovený maximálne na 35 hodín týždenne?

Zní to skoro jako ekonomické perpetuum mobile - méně práce za stejnou odměnu. Odboráři navíc argumentují, že zkrácení pracovní doby povede ke snížení nezaměstnanosti. Kdo by odpověděl ne?

Odpověď je samozřejmě mnohem komplikovanější.
Na samotné podstatě zkracování pracovní doby nemusí být ještě nic zlého. Na počátku 19.století byla pracovní doba lidí zaměstnaných v průmyslu a zemědělství v západní Evropě kolem 80 hodin týdně. Na počátku 20.století to bylo 60 hodin. V 50. a 60.letech 20.století se čas postupně zkrátil na obvyklých 40 hodin týdně a od té doby se udržuje na stabilní úrovni těsně pod 40 hodinami (obvyklá plná pracovní doba bez přesčasů), s mírným nárůstem v posledním desetiletí.

Proč se pracovní doba stabilizovala a dále neklesá? Prvním z klíčových důvodů je dramatický pokles fyzické náročnosti práce (zejména poklesem zaměstnanosti v zemědělství a průmyslu), takže lidé dnešní plnou pracovní dobu snáze vydrží. Zároveň klesla pracovní doba na takovou úroveň, která již zřejmě poskytuje lidem dostatek volného času, takže nechtějí obětovat snížení příjmu za více volného času (volný čas narostl také díky redukci práce v domácnosti).

Francie

Je samozřejmě možné, že v budoucnu standardní pracovní doba dále poklesne. Ale vynucené administrativní zkracování pracovní doby je kontraproduktivní.

Nejčastěji zmiňovaným příkladem v souvislosti s 35-hodinovým týdnem je Francie, kde k podobnému kroku došlo v letech 1998-2000 (takzvané Aubryové reformy podle tehdejší ministryně práce). Pracovní doba byla tehdy zkrácena z 39 na 35 hodin týdně, tedy zhruba o 10%. Jaké byly důsledky?

Studie, které se dopady této reformy na zaměstnanost zabývají, většinou nacházejí malý kladný efekt - například studie DARES (pdf ve francouzštině), považovaná za rozumný odhad, ukazuje krátkodobý nárůst zaměstnanosti o 350 tisíc zaměstnanců - vzhledem k celkové zaměstnanosti je to zhruba 1,4%.

Pokud odpracovaná doba na jednoho zaměstnance poklesla o 10%, zatímco počet zaměstnaných narostl jen o 1,4%, co se stalo s chybějící prací?

Firemní a zaměstnanecké průzkumy z té doby ukazují, že část byla kompenzována větší požadovanou pracovní intenzitou a část byla kompenzována snížením mezd. Zvýšení pracovní intenzity samozřejmě nemusí být špatné, pokud byla intenzita původně nízká, ale takový krok nezvýší zaměstnanost. Snížení mezd zase dopadne na zaměstnance, kteří sice získají více volného času, jenž ale možná nechtěli. Vzhledem k fixaci pracovních kontraktů na standardní délku pracovního týdne nelze rozhodnout, zda bylo snížení mezd výměnou za více volného času pro zaměstnance celkově výhodné nebo ne.

Zázračných receptů je zkrátka v ekonomii málo. Slovenské odbory sice otázku do referenda chtějí formulovat tak, že by pracovní doba byla snížena při zachování původní výše mezd, ale to jen chiméra (lze se vůbec v referendu ptát na něco, čeho nelze žádným způsobem dosáhnout?). Ke snížení mezd samozřejmě při zkrácení pracovní doby dojde - možná ne okamžitě (pokud zákon bude trestat viditelné skoky), ale postupně bezpochyby.

Zmínil jsem, že měřené efekty v případě Francie jsou krátkodobé. Konkrétně: studie DARES sledovala vývoj nezaměstnanosti v období 1998-2002. Proč studie neměřila také dlouhodobé efekty? Protože v dlouhém období se efekt Aubryových reforem směšuje s dalšími vlivy a lze ho izolovat stále obtížněji. Nicméně evidence z mnohem výraznějších poklesů pracovní doby v 50. a 60.letech ukazuje, že dlouhodobé dopady na míru nezaměstnanosti jsou nulové (nebo snad máme dnes nižší nezaměstnanost, protože jsme před desetiletími zrušili pracovní soboty?). Množství práce, o které se uchazeči o práci dělí, totiž není fixní.

Německo

Slovenští odboráři argumentují, že vycházeli ze zkušeností Německa, kde v 80.letech postupovali při řešení nezaměstnanosti podobným způsobem. Není mi zcela jasné, co má prezident odborových svazů Miroslav Gazdík, který toto tvrzení pronesl, na mysli.

V 80.letech totiž v Německu skutečně k boji za zkrácení pracovní doby na 35 hodin došlo. Nebylo to ale v celé ekonomice, ale jen v těžkém průmyslu, a nebylo to kvůli snižování nezaměstnanosti, ale proto, že si to odbory v těžkém průmyslu vystávkovaly (nakonec byl 35-hodinový pracovní týden zaveden až v roce 1995). Dnes je průměrná plná pracovní doba (bez přesčasů) v Německu na úrovni 37,4 hodiny.

Možná má Miroslav Gazdík na mysli nedávná protikrizová opatření, v rámci kterých bylo umožněno státem dotované zkrácení pracovní doby (Kurzarbeit) výměnou za nepropouštění. Taková opatření, kde pracovní místa dotuje vláda z daní, však lze aplikovat jen krátkodobě, ne jako trvalé zkrácení pracovního týdne.

Pokud má někdo ze čtenářů ponětí, co měl Miroslav Gazdík na mysli (viz rozhovor na konci článku na sme.sk), pište do diskuse. Tady je odkaz na souhrn tarifní politiky v Německu.

Závěrem

Mají tedy Slováci na uvažovanou otázku v referendu odpovědět ano? (Ignorujme absurdní část otázky, že by (měsíční) mzda zůstala zachována.)

Z hlediska ekonomické teorie je možné, že by zkrácení pracovního týdne bylo společensky přínosné. Je to velmi nepravděpodobné, ale možné to je - 35-hodinový týden neznamená zavedení nové regulace, ale změnu jednoho typu regulace (40-hodinový týden) na jinou. Pokud je nová regulace více v souladu s požadavky velké části obyvatel (a je třeba si uvědomit, že společnost je v tomto ohledu velmi heterogenní), pak může být smysluplné ji schválit.

Proč je nepravděpodobné, že by 35-hodinový týden byl agregátně přínosný? Zaměstnaní lidé se budou muset spokojit s nižší měsíční mzdou. Protože poklesne využitelnost zaměstnanců, klesne efektivní celková nabídka práce a hodinová mzda o něco vzroste - to však bude více než vyváženo poklesem odpracovaných hodin. Proti nárůstu hodinové mzdy budou působit zvýšené fixní náklady (na každého zaměstnance - například školení) a vyšší náklady na koordinaci práce většího počtu zaměstnanců pracujících kratší dobu. Nezaměstnanost sice v krátkém období poklesne, ale neporovnatelně méně než by odpovídalo poklesu odpracovaných hodin na jednoho zaměstnance. Dlouhodobé dopady na nezaměstnanost budou víceméně nulové.

11 komentářů:

  1. Máte nějaký kvalifikovaný odhad, jak změna pracovní doby zapůsobí na inflaci? Selským rozumem bych tipoval, že pokud pekař za 7 hodin upeče méně chleba a nechá si za ně zaplatit stejně jako za původních 8, bude chleba dražší, takže u domácí produkce se kupní síla o těch cca 10% sníží.

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký článek, ale tohle nechápu:

    \"Z hlediska ekonomické teorie je možné, že by zkrácení pracovního týdne bylo společensky přínosné. Je to velmi nepravděpodobné, ale možné to je – 35-hodinový týden neznamená zavedení nové regulace, ale změnu jednoho typu regulace (40-hodinový týden) na jinou. \"

    Pominu, že možné je všechno..
    40-hodinový týden nevylučuje 35-hodinový týden (já mám třeba 32-hodinový týden), 35-hodinový týden mi připadá jako \"víc regulace\" oproti třeba 60-hodinovému pracovnímu týdnu; nikoliv jako \"jiná regulace\".

    Bylo by možné dát aspoň příklad, jak by to mohlo být agregátně přínosné? Spočívá ten přínos v opravě selhání trhu ve stylu \"labour-time-stickiness\"? Nebo je někde nějaký \"mezní\" problém s prací na částečný úvazek?

    OdpovědětVymazat
  3. to jm: Podle mě by celkový dopad na inflaci by byl obtížně odhadnutelný, samozřejmě pokud bychom předpokládali snížení hdp, respektive objemu transakcí při stejné peněžní zásobě, tak by to inflaci vyvolalo. Co se týče relativních cen, třeba toho chleba, tak by to záleželo na tom, jak ovlivní zkrácení pracovní doby ten který sektor. Je možné, že k sedmi pekařům přibyde osmý a celkem se toho chleba upečeou stejně (při zachování původní HODINOVÉ mzdy).

    to ondra: teoreticky máš pravdu, ale myslím, že spíš než jako na strop je lepší se na tu regulaci dívat jako na prvek ve vyjednávání mezi odborama (kartelem zaměstnanců) a zaměstnavatelema. Pak by bylo možné, že tato regulace přesune část vyjednávací síly na stranu zaměstnanců, takže by to pro tuto skupinu bylo výhodné. O celkovém zlepšení je obtížné mluvit, určitě tedy ne v paretovském smyslu, ale pokud budeme uvažovat faktory jako zvýšení participace, zlepšení postavení pracovníků atd., tak by se nějaký společenský přínos dal najít.

    OdpovědětVymazat
  4. Avšak Martine Aubry(ová) je žena. :)

    OdpovědětVymazat
  5. #13: Ach jo, mea culpa. Opraveno, dík.

    OdpovědětVymazat
  6. ondra: Ano, myslím, že standardní pojem je \"lumpy labor\". Ta omezení jsou jak administrativní (legislativa v různých zemích různě zvýhodňuje, třeba i nepřímo, kontrakty na \"plný pracovní poměr\"), tak i z hlediska skutečných ekonomických nákladů. Přestože by bylo při absenci jakýchkoliv transakčních nákladů optimální, kdyby si každý zaměstnanec mohl dohodnout libovolnou pracovní dobu, existují náklady z hlediska koordinace pracovního procesu, a to jak v rámci, tak i napříč firmami (ty máš sice možnost pracovat 32 hodin, ale v řadě firem taková možnost není). Když tyto skutečné ekonomické náklady spojíme s malými administrativními náklady spojenými s odchylkami od 40 hodin, je koordinace ekonomiky na 40-hodinovém pracovním týdnu nasnadě.

    Empirické rozdělení pracovních kontraktů je pak výrazně koncentrované právě na hranici uzákoněné pracovní doby (a pak existují další výrazné hranice, třeba 20 hodin). Postupem času se ta koncentrace sice rozmělňuje (například se redukuje zaměstnanost v průmyslu, kde je koordinace důležitější), ale stále existuje.

    Ačkoliv si nemyslím (viz článek), že by tomu tak v praxi skutečně bylo, náklady na koordinaci pracovního procesu plus určitá administrativní nařízení jsou ekonomicky konzistentním vysvětlením, proč by tomu tak mohlo být.

    OdpovědětVymazat
  7. jm: Jakékoliv číslo by bylo jen věštěním z křišťálové koule. Obecně si myslím, že dopady by nebyly nijak velké, protože by postupem času skutečně došlo ke snížení měsíčních mezd (například formou jejich pomalejšího zvyšování) tak, aby mzda přepočtená na jednotku efektivní práce zůstala zachovaná.

    OdpovědětVymazat
  8. \"Ale vynucené administrativní zkracování pracovní doby je kontraproduktivní.\"

    Nevim, jestli je vam znamo, ale 40 hodinovy pracovni tyden si temer vsude lide museli vystavkovat a administrativne vynutit. BTW, v tom prikladu s Francii jsem asi prehledl, v cem se projevila ta kontraproduktivnost.

    OdpovědětVymazat
  9. Dík za objasnění, koordinace pracovního procesu mě nenapadla :)

    OdpovědětVymazat
  10. tento rozhovor k teme s viceprezidentkou KOZ. humorne citanie

    OdpovědětVymazat
  11. Pravepodobne myslis toto:
    http://ekonomika.etrend.sk...t.html

    bloguje.cz je bohuzel velmi spatne co se tyce postovani odkazu.

    OdpovědětVymazat