Proč ekonomové vynášejí závislou proměnnou na vodorovnou osu?

Prakticky ve všech vědních disciplínách se při znázorňování funkcí jedné proměnné používá vodorovná osa grafu pro nezávislou proměnnou, zatímco svislá osa pro proměnnou závislou. Ekonomie to musí mít naopak. Na svislou osu ekonomové vynášejí cenu, zatímco na vodorovnou osu množství jako funkci ceny.

Kdo za to může? Důvody jsou, jak často v takových případech bývá, historické. V tomto případě je možné odhalit prakticky jistého viníka. A není jím nikdo jiný než Alfred Marshall, jeden ze zakladatelů moderní ekonomie. V jeho Základech ekonomie (Principles of Economics), jejíž nejznámější (osmé) vydání je z roku 1920, je totiž cena závislou proměnnou ekonomické analýzy, a tak ji Marshall vynáší zcela v souladu s matematickým územ na svislou osu.

Co na tom, že od té doby ekonomická věda chápání vztahu mezi cenou a množstvím obrátila, k čemuž přispěl zejména rozvoj teorie všeobecné rovnováhy, kde cena je "určena" trhem a ekonomické subjekty ji berou jako danou při rozhodování o poptávaném a nabízeném množství. Zatímco myšlení ekonomů se změnit podařilo, převrátit osy na grafu už ne.

Samozřejmě, v řadě případů není kauzalita od cenového systému k poptávkovým a nabídkovým křivkám jednoznačná. Ustálení rovnováhy na trhu vyžaduje vzájemnou koordinaci cen a množství. Podobně jakýkoliv subjekt, který ma alespoň částečně monopolní sílu, vědomě svým rozhodováním o množství tyto ceny spoluutváří. Ale i v těchto případech dnes ekonomové přemýšlí o nabídkových a poptávkových funkcích, kde argumentem je cena, a ne o cenových funkcích, kde argumentem jsou nabízená nebo poptávána množství.

Zvyk je však železná košile, a proto ekonomická teorie bude i nadále znázorňovat cenu na svislé ose. Líto to může být Léonu Walrasovi, který ve svých Základech teoretické politické ekonomie (z roku 1874, tedy mnohem dříve než Marshall vydal svoje Základy) měl cenu na vodorovné ose. Asi i proto, že uvažoval o všeobecné rovnováze, zatímco Marshallova kniha je spíše o rovnováze částečné, tedy o rovnováze na jednotlivých trzích, kdy je kauzální vztah mezi cenou a množstvím méně jasný. Buď jak buď, z historického hlediska měla Marshallova práce mnohem větší dopad, a tak se jeho pojetí grafů ustálilo.