Den po Thanksgiving se v Americe stal symbolem začátku předvánoční nákupní horečky. Obchody nabízejí někdy až neuvěřitelné slevy a spousta Američanů si jde v noci stoupnout před obchod, aby se ráno dostali na řadu mezi prvními.
Myslíte, že víte, jak vypadají fronty? Američané jsou schopni trumfnout i náš bývalý socialismus. Takhle to vypadalo v pět ráno před jedním z obchodů Best Buy, které prodávají elektroniku.
Chicago -> Manchester -> Praha -> Wien -> Praha -> London -> Chicago, to všechno za pět dnů. Trochu moc cestování najednou.
Po přednáškách na konferenci se mi podařilo se aspoň projít po Vídni. Pár fotek jsem dal na web.
Dnes brzy ráno zemřel Milton Friedman, jedinečný ekonom, nositel Nobelovy ceny z roku 1976, zastánce volného trhu a dlouholetý profesor na University of Chicago. Dožil se požehnaných 94 let.
Tento dvouminutový úryvek z jeho televizního seriálu obsahuje více ekonomie než lecjaká kniha.
Hnutí Duha, organizace Greenpeace a Centra pro dopravu a energetiku vydaly na konci října společnou tiskovou zprávu o tom, že čeští ministři údajně plánují razantní zvýšení exhalací vypouštěných českým průmyslem. Greenpeace šlo ještě dále a dokonce uspořádalo happening před Ministerstvem životního prostředí. Protože, jak uvedl mluvčí Greenpeace Karel Dolejší, "Návrh plánu předpokládá zvýšení českých emisí oxidu uhličitého oproti roku 2005 o čtvrtinu."
Karlu Dolejšímu (a zřejmě i ostatním v Greenpeace) buď chybí špetka logického myšlení, nebo záměrně zcela zkresluje skutečnost. Nový (dočasný) ministr životního prostředí totiž navrhl zvýšení počtu emisních povolenek, což je něco dost odlišného. Proč? Protože to, kolik povolenek dostanou české podniky, nemá na objem jejich exhalací prakticky žádný vliv. Ač se to zdá na první pohled podivné, je to zcela logické.
S povolenkami se obchoduje na Evropské energetické burze. Poslední cena byla zhruba 9 Eur za povolenku. Pokud nyní dostanou české podniky nějaké ty povolenky navíc, v celoevropském měřítku to bude v podstatě zanedbatelné a nebude to mít dopad na cenu. Ta by byla stále oněch zhruba 9 Eur.
Je pravda, že český průmysl je energeticky náročný a že vypouští i relativně velké množství exhalací. Proč ale průmysl nevypouští exhalací ještě více? Protože až do stávající úrovně se vyplatilo investovat do ekologických opatření a snižovat tak množství povolenek, které firma musí zakoupit. Firma ze začátku může investovat do poměrně nenáročných technologií snižujících emise, které jsou levnější než povolenky. Proč ale tedy firmy své emise dále nesnižují? Protože se už dostaly do stavu, kdy další snižování emisí už je příliš nákladné - a je proto levnější koupit povolenky. Mezní náklady na snižování emisí se vyrovnaly s cenou povolenky. Právě to je podmínka maximalizace zisku firmy.
Co se tedy stane, když firmy dostanou více povolenek? Cena povolenek zůstane v celoevropském měřítku stejná (nebo téměř stejná). Náklady se také nezmění. Firmy tedy budou vypouštět stále stejné množství emisí. Co se tedy stane s povolenkami? Firmy jich budou muset nakupovat méně. Kdyby se stalo, že firma bude mít více povolenek, než potřebuje, prostě je prodá na trhu. Je to to nejvýhodnější, co může udělat.
Samozřejmě, v celoevropském měřítku dojde k (na evropské poměry nepatrnému) zvýšení objemu povolenek, a tedy i k nepatrnému zvýšení emisí. To však bude rozloženo po celé Evropě, a nebude mít prakticky žádné dopady na české životní prostředí.
A jaký bude dopad na českou ekonomiku? Jediné, co se změní, budou zisky firem, které stoupnou (právě o tržní hodnotu povolenek, které firmy nebudou muset kupovat). Z toho vyplynou vyšší daňové odvody, a tedy potenciálně více peněz i na ekologické projekty. Ano, bude to na úkor určitého zvýšení evropských exhalací, a jedná se tedy o klasický případ beggar your neighbor politky. Ale o to se snaží v evropském systému všichni.
Jediným způsobem, jak snížit objem exhalací, je zvýšení ceny povolenek. Toho lze ale dosáhnout jen tím, že se sníží jejich objem v celoevropském měřítku. Počet povolenek pro české firmy je v celoevropském měřítku kapkou v moři a jejich snížení bude mít na české exhalace mizivý dopad, a jen za cenu toho, že by se výrazně snížily zisky firem a tím i daňové výnosy. Je zcela normální, že se český ministr snaží vybojovat pro "své" podniky co nejvyšší objem povolenek. Českému životnímu prostředí tím neublíží a české ekonomice pomůže.
Kdyby Greenpeace logicky uvažovalo, bude se snažit spíše o to, aby MŽP získané zvýšené daňové výnosy využilo na ekologické projekty v rámci České republiky, které pomůžou našemu životnímu prostředí. Tím by pomohlo sobě i České republice. Místo toho ze sebe dělá nevěrohodnou organizaci, která se snaží lidi oblbnout polopravdami a nepravdami. Tak ale životní prostředí v České republice nenapraví.
Existuje ještě jedna možnost - že Greenpeace usiluje o snižování celoevropských emisí a co nejnižší úroveň českých povolenek je k tomu prostředkem. Pak by to měli ale lidem na rovinu říci - a zároveň dodat, že čeští občané a firmy budou toto snižování všem zemím v Evropě platit. To se ale asi nikomu v České republice líbit nebude.
Našel jsem tohle krásné video vykreslující letecký provoz nad USA. Letadla jsou znázorněná jako světelné body, a přestože nejsou zakreslené obrysy kontinentu, z leteckého provozu je bezpečně poznáte.
Úžasné je, jak jsou krásně patrné všechny charakteristiky, které letecká doprava nad USA má - jak houstne, když přichází ráno, a přesouvá se od východu k západu. Odpoledne téměř naráz přilétají všechna letadla z Evropy a vzápětí zase odlétají na noční lety zpět. Jsou také vidět noční lety mezi Kalifornií a Evropou, lety mezi Floridou a Jižní Amerikou, nebo mezi Kalifornií a Havají. Nádhera.
V pátek večer jsme si dali sraz u Fernanda a abychom nebyli na suchu, tak jsme si cestou koupili láhev vodky a dva kartony piva. Abychom se nemuseli skládat v obchodě, celý nákup platil Fernando a vyrovnali jsme se dodatečně.
Placení se ale ukázalo být o trochu složitější. Fernando nejprve nemohl najít žádný doklad totožnosti, což nás všechny ponouklo k průpovídkám, že teď se konečně provalí, že je mu méně než 21. Ačkoliv je ženatý a vypadá na třicet, pokladní to evidentně nebrala jako vtip.
Když konečně našel alespoň mexický řidičák, začala další legrace s hledáním identifikačního čísla. Nejprve jsme nechápali, ale pak nám pokladní vysvětlila, že pokud někdo večer nakupuje alkohol za více než 20 dolarů, musí ho v obchodě zaevidovat pro případ, kdyby v noci došlo k nějakým výtržnostem. To by pak byl Fernando automaticky podezřelým.
Naše další poznámky o tom, že teď to teda Fernandovi pěkně zavaříme, pokladní opět nepovažovala za příliš vtipné...
Zkrátka a dobře, prodej alkoholu podléhá extrémně přísným pravidlům. Po zákazu prodeje v neděli před jedenáctou dopoledne je tady další omezení. Evropani i Jihoameričani si musejí zvykat.
Dneska bylo zase krásně, tak jsem na výletě z Departmentu do knihovny (pěší tůra o celkové délce asi 300 metrů) nafotil další barevné fotky.
Kromě toho jsem se z českého denního tisku dozvěděl, že hitem letošních Vánoc prý bude chrochtající koš. Veselé Vánoce!
... a moc mu to nejde. Ale to se není co divit. Jaký to má vůbec smysl? Jiří Paroubek se nechal slyšet, že "Pan profesor není typický představitel ČSSD, takže si myslím, že má v Praze velkou šanci udělat slušný výsledek." Takže mu nejde o program ČSSD, jde mu hlavně o to, urvat senátorské křeslo ostatním stranám. Má snad náš bývalý premiér pocit, že by mu Richard Hindls potom šel v Senátu nějak na ruku? To asi těžko.
Ovšem Profesor Hindls asi taky nemá jasno, co by v Senátu dělal. V chatu na serveru iHned se přiznal, že se osobně s žádným z politiků nestýká (asi si dohodli kandidaturu za ČSSD emailem), Senát by zvládal i s rektorováním a svou vlastní vědeckou činností a svoji kandidaturu nespojuje se členstvím ve straně a v kampani není ovlivňován nikým jiným. Pak je ale otázkou, proč vlastně kandiduje za ČSSD? Proč nekandiduje sám za sebe? Potřebuje podporu strany? Pak by měl buď přiznat, že s ní buď sympatizuje, nebo to dělá jen z vypočítavosti. Jelikož odmítl to první, zbývá to druhé.
Zkrátka a dobře, partnerství z oboustranné vypočítavosti. A v prvním kole chybělo jen 0,4% k tomu, aby bylo hned ukončeno. Když to bereme procentem hlasů ve prospěch vítězného kandidáta, byla to nejdrtivější prohra ze všech obvodů. Ale protože Tomáš Töpfer získal "jen" 49,6%, budeme muset strávit ještě jedno kolo.
Musel by se stát zázrak, aby Richard Hindls uspěl. Pro všechny ale bude lepší, když neuspěje. I pro Prof. Hindlse, který se bude moci nadále naplno věnovat zkvalitňování mé alma mater. Třeba v oblasti vědy a výzkumu má co dělat. Není náhoda, že VŠE v nedávném hodnocení výzkumu na českých ekonomických pracovištích docela propadla. Nejlepším jednotlivcem byl Jaroslav Jílek z FIS na 35.místě, nejlepší z fakult byla FMV na 6.místě, ovšem i u ní byl výzkumný potenciál měřený kvalitou publikovaných článků naprosto zanedbatelný. (Zdroj: Daniel Münich: Measuring economics research in the Czech Republic: A comment [pdf verze])
Suroviny: (hodně porcí)
1 velká cibule olej / máslo 3 brambory 1/4 hlávky bílého zelí 3 mrkve konzerva fazolových lusků konzerva sekaných rajčat mouka mléko tavený sýr nebo sýr sůl, pepř, sojová omáčka, curry
Na oleji/másle zpěníme cibulku. Pokud chcete variantu č. 1 (hustá), tak zasypte moukou, po zpražení zalijte vodou a udělejte velmi řídkou omáčku (ono to ještě zhoustne), do které přidejte na proužky nakrájené zelí, mrkev. Pokud chcete variantu č. 2 (řídká), tak přidejte na proužky nakrájené zelí a mrkev a jemně orestujte, potom přilijte vodu. K výše uvedenému (pro obě varianty) přisypeme brambory, osolíme, opepříme, a doředíme vodou na požadovanou konzistenci. Můžeme ochutit sojovkou, maggi, nebo vývarem (ani jedno být nemusí). Mně se naproti tomu ověřilo curry koření. Povaříme do změknutí. Po změknutí přidáme konzervu rajčat a konzervu fazolí a ještě chvíli vaříme. Polévku ještě dochutíme. Pokud nyní chcete variantu č. 3 (krémová), přilijte mléko. Ovšem pozor, není to nejlepší v kombinaci se sojovkou (zato to ale jde s curry). Fajnšmekři můžou v polévce nakonec ještě rozpustit tavený sýr nebo cihlu.
Pokud to uděláte podle tohoto receptu, budete mít co jíst skoro celý týden ;-).
Dvě drobné nevýhody ale má. Dodává se jen s tonerem na 1000 stran (standardní toner stačí na 3000). A když je v pohotovostním režimu, trošku vrčí. Vrčení ale přestane, jakmile přejde do úsporného režimu, a prodleva před automatickým přechodem lze nastavit. Takže žádná velká tragédie.
Výsledek: pohodička.
Studujete PhD? Přijde vám Garfield obyčejný, Dilbert z kancelářského prostředí nepochopitelný, a všechny ostatní komiksy nezajímavé? Pak je tady pro vás PhD comics. Konečně komiks, při jehož čtení si budete připadat, jako byste to zažili a zažíváte sami. Ovšem bacha, čtěte jen po čátech. Autoři ne nadarmo uvádějí:
Reading this archive can be hazardous to your research. Proceed with caution and use only in moderation.
Zabookmarkovat si můžete nejnovější strip. A nebo se mrkněte do archivu.
No a pro ty, kteří by teď čistě náhodou zaobírali návrhem disertačky, tak je tu na vysvětlenou What is the Thesis? (příběh jde přes několik stripů, pokračujte pak kliknutím na Next).
Závislost na kávě je strašná a zároveň nádherná. Sice na tom ještě nejsem tak špatně jako Andreas Ortmann nebo Garfield, nicméně má obliba kávy je taková, že v ní někteří již závislost spatřují. A je mi jedno, jestli se jedná o malý hrneček espressa, které si užívám doma, nebo velký kelímek ze Starbucks, na který jsem najel v USA. Pokud je káva dobrá, dokážu si užít obojí.
Není proto překvapující, že do nového bytu musí přijít i kávovar. A od včerejška je vybavení domácnosti zase o něco kompletnější. Konečně konec rozpustného Nescafé, včera zavoněla normální káva. A když kávovar večer hezky poprosím, dokáže mi přichystat kávu na ráno - čerstvou a horkou. Mňam.
Samozřejmě, k dokonalosti domů chybí ještě přístroj na espresso. Jenže snad kvůli tomu, že jsou Američané navyklí na velké kelímky kávy ze Starbucks, není vůbec snadné rozumný domácí přístroj na espresso sehnat. Ale pracuje se na tom.
Vyznat se v mrakodrapech v Chicagu není nic jednoduchého. Když jdete po ulici, jsou všude kolem vás a pohledem nahoru se těžko porovnává, který je vyšší. Stejně tak z pohledu na Chicago skyline to není úplně jasné - z obrázku v záhlaví téhle stránky asi těžko identifikujete tři nejvyšší budovy ve správném pořadí.
Naštěstí existuje SkyscraperPage.com, kde jsou všechny budovy hezky seřazené. Mají taky krásný seznam jen budov v Chicagu (který zahrnuje i navrhované nebo právě konstruované budovy). Takže si můžete vedle zmíněného náčrtku otevřít ještě mou fotku chicagské skyline a porovnávat.
Sears Tower nalevo je nejvyšší, to je jasné - je to stále třetí nejvyšší budova na světe (i když už dlouho nebude). Bílá budova AON Center je druhá, ale třetí John Hancock Tower se hledá už velmi těžko - je to ta černá lichoběžníková budova se dvěma anténami o kus vpravo od AON Center. Zbytek si můžete prohlédnout sami.
Ovšem v porovnání s tím, co se staví, budou chicagské mrakodrapy brzy jen chudým příbuzným.
Dnes jsem ušel půl míle do obchodu při 75 Fahrenheitech, abych si sehnal něco k jídlu. A co že jsem to koupil?
Tucet vajec, 10 uncí sýra, jeden a půl libry banánů, galon mléka, 17 uncí olivového oleje. Naštěstí už si můžu doma bez problémů uvařit, mám dvanánctipalcový hrnec a desetipalcovou pánev i spoustu menšího nádobí. Potřeboval jsem ještě toaleťák, tak jsem vzal stoyardovou roličku. Za nákup jsem zaplatil hrstí čtvrťáků.
A teď kontrolní otázka soudruzi - nakoupil jsem dost?
Příští týden má být ale zase tepleji. Snad.
A dneska naše studijní skupina prokázala v přehřáté knihovně neuvěřitelnou výkonnost a domácí úkol z mikra jsme dodělali v půl deváté večer. Ostatní byli tak v polovině. Gary Becker bude mít radost ;-)).
Mimochodem, Gary Becker (homepage na University of Chicago) i ve svých 76 letech píše blog. Spolu s Richardem Posnerem publikují své myšlenky na Becker-Posner-Blog.
Suroviny: (3-4 porce)
300 g kuřecího masa 1 banán (přezrálý) 1 jablko 300 g hroznového vína červené víno med kukuřičný škrob nebo mouka na zahuštění sůl, pepř, chilli omáčka
Na nudličky nakrájené maso osolíme, opepříme a osmahneme. Přidáme na kolečka nakrájené banány, jablka na tenké plátky a hroznové víno (kuličky na půlky). Podlijeme červeným vínem a podusíme. Ochutíme medem (já použil medovou barbecue omáčku a taky nebyla špatná, bylo to pak takové pikatnější), kečupem a chilli omáčkou, podle potřeby zahustíme škrobem, alternativně ve vodě rozmíchanou moukou.
Podáváme s rýží.
Já jednu měl, ale nechal jsem ji v Čechách. Teď jsem tady jednu vyhrál. Nebylo to těžké vyhrával skoro každý, a kdo nevyhrál, mohl to zkusit znova. Já vyhrál digitální foťák. Měl bych ale spíš napsat "digitální foťák", protože tak je to inzerované na obalu. Umí to dělat fotky (high quality je 640x480 pixelů), má pevnou ohniskovou vzdálenost, 8 MB SDRAM a baterku, která když se vyndá, tak se fotky vymažou. Je to přívěšek na klíče a jako foťák je to úplně k ničemu.
Ale na druhou stranu to umí natáčet videa, taky 640x480. Samozřejmě, že se video na 8 MB nevejde skoro žádné. Ale když se ta věc připojí k USB, tak nepotřebuje baterku a jako webkamera funguje docela dobře. A je super maličká, nezabere žádné místo, však vidíte na obrázku.
Update: Tak se prý mám vyjadřovat přesně. Dobře, kameru jsem nenechal v Čechách, kameru jsem nechal u Kačenky. Však je v pravém horním rohu toho prvního obrázku vidět.
... tády dády dády dáda.
Tak konečně. Dneska Bifeng (spolubydlící) dojel na poštu pro modem, já ho před chvílí zapojil a už můžeme surfovat. Všechno šlo jako po másle a internet taky šlape jako hodinky (aspoň zatím). Za 30 dolarů jsme dostali wireless modem a teď každý měsíc platíme 13 dolarů za 1,5 Mbit linku. Není to špatné, hlavně když se vezme v úvahu, že se dělíme mezi tři lidi (já, Bifeng a majitel tohodle bytu, který bydlí přímo nad náma).
Možná se na internetu dala najít nějaká lepší nabídka, jenže když už za internet platíte necelých pět dolarů měsíčně, tak už se vám ani nic levnějšího hledat nechce... ;-) Vzali jsme prostě tu standardní, od dominantního poskytovatele AT&T, což je obdoba našeho Telekomu. Teda teď už vlastně oúúú túúú.
Jen doufám, že mi s přístupem k internetu moc neklesne produktivita práce... ;-))
Na trhu měli i spoustu odpočinkové beletrie, kterou bych si koupil i novou, takže nebylo co řešit. Nakoupil jsem nějaké Crichtony, Kingy, Ludlumy a Grishamy. Z umělecky hodnotnějších knih jsem vybral jen jednu sbírku povídek a nakonec jsem náhodou objevil i jedno dílo ekonomicky zaměřené - Free to choose od Miltona a Rose Friedmanových.
Mám na dlouho co číst, však vidíte na obrázku.
Ze srpnové dovolené v Norsku mám hromadu fotek, které se mi jakž takž podařilo vytřídit hned po příjezdu. Ke zpracování těch nejlepších jsem se ale dlouho neměl. Tak teď snad konečně: přichází první ochutnávka (odkaz 2006-10-07 >> První zpracované fotky z Norska).
Protože jsem takhle fotky přepracovával poprvé, a navíc to dělám na notebooku, jehož displej nezobrazuje barvy možná úplně nejlépe, rád uvítám vaše názory a připomínky!
Suroviny (2-3 porce):
300 g kuřecího masa 2 papriky 1 velká cibule sezamový olej sojová omáčka (tmavá) 1 zakysaná smetana (200 ml) tavený sýr (zhruba 3 trojúhelníčky) mléko sůl
Na sezamovém oleji osmahneme na proužky nakrájené maso, které osolíme a ochutíme sojovou omáčkou. Pak přidáme na proužky nakrajenou cibuli a papriku. Podlijeme vodou, přikryjeme poklicí a dusíme.
Mezitím dáme vařit rýži.
Když paprika změkne (ale dříve než změkně moc), přidáme zakysanou smetanu a tavený sýr. Důkladně rozmícháme. Je více než pravděpodobné, že celá ta směs moc zhoustne, takže potom doředit mlékem na rozumnou konzistenci.
Přidával jsem tam i nějakou kořenící směs, ale už si nevzpomínám, co to bylo. Nechám to na vás.
Možná nebude na škodu, když se podělím o to, co si kuchtím. Třeba se časem i sám podívám zpátky, abych zjistil, jak jsem svůj jídelníček upravil. Recepty často budou jen tak od oka - jak jsem zvyklý vařit. S nějakým dávkováním si většinou hlavu nelámu.
Začneme klasikou.
Suroviny (2-3 porce):
Mleté maso (tak 200 g) 2 cibule rajčata v plechovce (400 ml) kukuřice v plechovce (400 ml, ale stačí půlka) sůl chilli hořčice cukr kečup ocet koření (třeba provencálské, nebo tymián, rozmarýn, oregano) 500 g těstovin sýr
Mleté maso osmahneme spolu s nahrubo cibulkou a osolíme. Přidáme rajčata, která rozdrtíme, a kukuřici. Povaříme, přidáme dvě polévkové lžíce hořčice a dále ochutíme (dle vlastního uvážení) cukrem, kečupem, octem a kořením.
Mezitím uvaříme těstoviny a nastrouháme sýr.
Podáváme dle obrázku, třeba se salátem.
