Proč má obchod s emisními povolenkami smysl

Z diskuze k jednomu z předchozích příspěvků:

Mimochodem, připadá mi směšné, že na jedné straně se deklaruje snaha o snižování emisí skleníkových plynů a na straně druhé se čile obchoduje s emisními limity. Takže ti co znečišťují méně, umožňují ostatním aby znečišťovali více.

Takový názor není zdaleka ojedinělý a je bohužel mylný. Proč není obchod s emisemi v rozporu se snahou snižovat emise skleníkových plynů?
Předně je třeba si uvědomit, co je cílem obchodování emisních povolenek. Není to vlastní snížení emisí, ale snaha o dosažení požadovaného snížení co možná nejefektivnějšími metodami.

Řekněme, že naším cílem je snížit množství produkovaných emisí na X jednotek, kde X je nižší než současná produkce. Jak daného cíle dosáhnout? Jednou z možností je administrativní nařízení, třeba zákon, který určí, kdo musí emise snížit. O jednom takovém naprosto strašném návrhu zákona, který navrhli čeští poslanci a který svědčí o naprostém nepochopení fungování trhu s emisními povolenkami, jsem psal dříve.

Je ale takový postup efektivní? Efektivní by byl, kdyby daného cíle dosáhnul s co možná nejnižšími náklady, tedy emise by měly snižovat ty firmy, které tak mohou učinit nejlevněji. Byrokrat rozhodující administrativním nařízením však takové firmy může těžko rozpoznat, zatímco obchod s povolenkami toho může dosáhnout.

Podrobnosti jsem popisoval ve výše citovaném článku. Ve zkratce z mechanismu vyplývá, že firmy, které mohou snižovat emise nejlevněji, tak učiní, a budou odměněny tím, že vydělají na prodeji svých povolenek. Firmy, pro které je snižování emisí drahé, emise nesniží a budou potrestány tím, že musí povolenky nakoupit a zaplatit za ně.

Je tato metoda bezchybná? Bohužel ne. Zaprvé, nic totiž neříká o tom, jak se povolenky na počátku mají rozdělit. Počáteční rozdělení je v podstatě politické kritérium a je také pravidelným jablkem sváru mezi evropskými zeměmi. Každý by totiž logicky chtěl povolenek co nejvíce, protože se jedná o cenný statek.

Zadruhé, mechanismu se mohou firmy vyhnout například tak, že přesunou své výroby do zemí, které nejsou do mechanismu obchodování s povolenkami zapojeny. Proto je tak důležité, aby podobný systém fungoval na celosvětové úrovni.

Tyto problémy se samozřejmě netýkají jen obchodování s povolenkami, ale i jiných metod snižování emisí. A mezi všemi těmito metodami vychází obchod s povolenkami dost dobře. To, že obchod s povolenkami stále nefunguje tak, jak bylo zamýšleno, není kvůli tomu, že by samotný princip této metody byl špatný. Spíše to ukazuje, že přes všechny proklamace a velká slova se do snižování emisí ve skutečnosti nikomu moc nechce. Od slov získávajících politické body k činům, které bolí a jejichž užitek je nejasný, je hodně daleko.