Historicky nejlepší doba pro nákup akcií?

Od současné finanční krize trochu zpět do minulosti. Pavel Kohout píše:

Nejlepší doba pro nákup amerických akcií v historii byla v roce 1933, v době, kdy vrcholila Velká deprese, milióny lidí byly bez práce a výkonnost ekonomiky poklesla o desítky procent. Poté se ekonomika vzpamatovala a akcie „udělaly“ během krátké doby stovky procent.

Tohle tvrzení má přinejmenším dvě vady. Zaprvé, kouká se na historická data z pohledu dnešního investora, který ví, kam se ekonomika následně vydala. Zadruhé, kouká se na investiční příležitosti z pohledu dnešního investora, který má k dispozici dostatek finančních prostředků. A teď vysvětlení.
Zaprvé: V roce 1933 sice byly akcie z dnešního pohledu "proklatě levné", ale tehdejší období bylo také plné nejistoty. Mohli lidé v roce 1933 vědět, že akciový trh tak poroste? Je zapotřebí si uvědomit, že v tehdejší době nestáli investoři tváří v tvář pouze finančním rizikům, ale i rizikům politickým. Při rozsáhlých státních zásazích se klidně mohlo stát, že o investice přijdete administrativním zestátněním, nebo vláda proti vaší firmě vytvoří monopolního konkurenta, se kterým nebudete moci bojovat. Státní investice rovněž vytěsňují investice soukromé - a z toho hlediska stály tehdejší firmy tváří v tvář obrovské nejistotě. Byly tedy tehdy akcie příliš levné? A nebo všichni čekali, až se vládní hospodářská politika ujasní, a pak teprve mohl začít soukromý sektor růst?

Zadruhé, a možná ještě důležitěji: Pro dnešního investora s dostatečným množstvím finančních prostředků vypadá rok 1933 jako skvěla investice. Ovšem lidé v roce 1933 tyto finanční prostředky neměli - hospodářská krize prudce snížila jejich příjmy a lidé museli primárně zajistit svou obživu a nezbývaly jim peníze na investice. Akcie byly levné, protože nikdo nechtěl přenášet současnou spotřebu do budoucnosti. Hypotéza permanentního příjmu říká, že lidé rozhodují o svých investicích tak, aby vyhlazovali svou spotřebu v čase. V časech nízkých příjmů (čili vysokého mezního užitku ze spotřeby, jak nás učí consumption CAPM modely) tak omezují své úspory relativně vůči své spotřebě. Akcie byly tedy v roce 1933 výhodnou investicí pro někoho, kdo měl volné finanční prostředky. Protože takových lidí nebylo dost, ceny zůstaly z našeho dnešního pohledu nízké. Pro tehdejší investory s nízkými příjmy to ale tak výhodná investice nebyla.