Na začátku 20.let minulého století začali podnikatelé v USA uvažovat nad novou službou - rozhlasovým vysíláním. Narazili však na zdánlivě neřešitelný problém -- jak přimět zákazníky, aby za rozhlasové vysílání platili?
Rozhlasové vysílání je klasickým příkladem problému černého pasažéra - firma nabídne svým zákazníkům ekonomický statek, který však mohou využívat i všichni ostatní, bez ohledu na to, zda zaplatili či ne (uvažme, že v tehdejší době nebyly šifrované kanály technologicky možné a masový rozvoj kabelového rozhlasu taktéž ne).
Firmy si tak lámaly hlavu, jak udělat z rozhlasového vysílání rentabilní podnikání. Problém zašel tak daleko, že tehdejší ministr obchodu prohlásil, že nevidí žádnou praktickou možnost, jak přimět posluchače za příjem vysílání platit. Někteří se domnívali, že nakonec bude muset rozhlasové vysílání poskytovat stát.
Problém se nakonec vyřešil na tehdejší dobu nečekaně, i když dnes takové rešení nikoho nepřekvapí. V roce 1922 začalo AT&T s rozhlasovým vysíláním s vkládanou reklamou. Rozhlasové vysílání tak velmi rychle dosáhlo obrovského rozmachu a stačilo přitom málo -- jen najít vhodný obchodní model. I dnes je nešifrované televizní a rozhlasové vysílání poskytované soukromými subjekty zcela dominantní.
Proč o tom píšu? Protože ve stejné situaci se dnes nachází filmový a hudební průmysl. Masovému kopírování audiovizuálních děl nelze v současném světě zabránit ani marnými pokusy o technickou ochranu záznamu, ani exemplárními tresty uvalovanými na několik jedinců. Stejně tak jsou zbytečné i hlasy volající po tom, aby vláda více kontrolovala datové toky na internetu.
Ve skutečnosti stačí najít nový obchodní model. Filmový a hudební průmysl k tomu pomalu spěje, a to přes veškeré stížnosti a se strnulostí sobě vlastní. I my budeme mít nakonec přístup ke většině audiovizuálního obsahu buď bez placení nebo za paušál. Schválně neříkám, že zdarma, protože náklady nakonec někdo zaplatit musí. Platby budou ale probíhat jinými kanály a filmový a hudební průmysl si nakonec přijde na své. Možná, že už to nebude tolik, co dříve, ale stále dost na to, aby i nadále fungoval.
ze to bude nieco ine, ako reklama vo filmoch.
OdpovědětVymazatPřesně tak porno průmysl to již pochopil. Ač je na netu hafo fotek zdarma, firmy produkující tento obsah 18+ na tom stále dobře profitují a nikde si nestěžují... spíše využívají možnosti
OdpovědětVymazatJen zpěváci co se nadají poslouchat stále křičí jak jsou chudí...
Jakými kanály budou platby probíhat je snadné odhadnout. Výpalné bude rozšířeno i na nepotištěný papír(v Polsku a Nigérii už to mají). Ad hoc daň z elektroměru už sice okupuje státní televize, ale nabízí se ještě poplatek z kanalizační přípojky nebo z vodovodního kohoutku. Danit internetové přípojky zcela vážně hodlají ve Francii a nedávno jakýsi eurozmrd přišel z myšlenkou na daň ze SMS a e-mailů.
OdpovědětVymazatProtože jsou daně nepopulární, bude se to nazývat kulturně-sociální pojištění. Bude ovšem třeba rozhodnout, kteří umělci budou z pojištění hrazeni plně a kteří se spoluúčastí pojištěnce. Naštěstí se nabízí osvědčený model provozovaný režimem a farmaceutickými firmami.
Připadá vám to jako absurdní nesmysl? To si můj pradědečk myslel o progresivní dani z příjmu taky.
To Kamojedov: Prave proto by se priklad rozhlasoveho vysilani ve 20.letech 20.stoleti mel davat vladam najevo jako model, kdy se lze k rozumnemu vysledku dobrat i bez vladou posveceneho vypalneho. Souhlasim, ze dnes audiovizualni prumysl prezentuje celou situaci tak, ze bez vladniho zdaneni to nejde - a prave proto je treba poukazat na to, ze to neni pravda.
OdpovědětVymazathttp://www.lupa.cz...se-predplatne/
OdpovědětVymazatHerbert Hoover prokázal pouze pro USA charakteristický nedostatek totalitární představivosti. Již o rok později - roku 1923 - přišel československý erár s alternativním řešením, a to sice povolit vlastnictví rádia pouze plátcům speciální daně.
OdpovědětVymazatZda je výsledek nezahrnující daňové výnosy a kontrolu státního/ veřejnoprávního rádia \"rozumný\", s tím nemusí vlády nutně souhlasit. Sama myšlenka dávat jim něco příkladem je dost bizarní. To jako že se zastydí? Nebo snad předpokládáme, že nenahlížejí co je dobré a o maximalizaci vlastního užitku se snaží toliko z nedostatku příkladů k následování?
Také by se na ně dalo působit pozitivním příkladem Františka z Assisi.