Co nakoupit v USA?

Každý jasně řekne, že elektroniku - foťáky, laptopy, mp3 přehrávače a tak dále. Jenže celá věc má několik háčků:

• Hlavně u běžně dostupné elektroniky se ceny už docela srovnaly. Konkurence v prodeji počítačových dílů v České republice úřaduje docela drsně, takže rozdíly nejsou až tak velké. Samozřejmě, v USA nezaplatíte při koupi přes Internet žádnou sales tax a v ČR vám vyměří 19% DPH, takže se nějaký ten rozdíl vytvoří. Ale překvapivě to celkem není tak moc. Navíc, když si domů povezete LCDčko, laptop a tři foťáky pro kamarády, tak máte i dost velkou šanci, že vás na letišti vyhmátnou a DPH stejně doplatíte. Doby, kdy byly ceny elektroniky v USA poloviční, už jsou u velké části výrobků pryč.

I tady existuje několik výjimek. Třeba doprodeje nebo bonusové akce se slevovými kupóny. Ty se ale týkají jen vybraných typů zboží a při výběru se budete muset uskrovnit. Občas se dá nějaký ten foťák ulovit výrazně levněji, ale většinou se rozdíl pohybuje kolem 10-15%. Prostě musíte mít kliku. Druhou skupinou zboží jsou věci, které se prudce zlevňují z šílených cenových výšin na rozumnou úroveň - klasickým příkladem jsou LCD televize, které tady lze sehnat určitě mnohem levněji než v Evropě. Jenže za dva měsíce ceny spadnou i u nás. Takže buď televizi vozit odsud nebo pár měsíců počkat. Pořád ještě má smysl vozit laptopy, i když i tady se cenový rozdíl snižuje.

Druhým, ještě větším problémem jsou záruky. Na většinu elektroniky (včetně digitálních foťáků) se vztahuje pouze jednoletá záruka na území USA. Třeba vám Canon 350D v Čechách do záruční opravy vezmou, i když je koupený v USA. Ale těžko říct. Víte někdo něco bližšího? Kdo si někdy nechával foťák opravit, ví, kolik to stojí. To ještě víc reálné ceny v USA a v Evropě srovnává.

Tak co tedy v USA kupovat? Oblečení, spotřební zboží, věci s celosvětovou zárukou, nebo věci špatně rozbitné. Levisky u nás stojí dva tisíce, tady pět set. Trička z mikrovláken dvě stovky. Sportovní obuv je v podstatě za polovinu. Značková zavazadla (Samsonite apod.) taky.

A kuriozitka na závěr - u nás stojí deset acylpyrinů 11 korun. Tady 4 dolary. Jenže těch tabletek je ve skleničce 1000. Přepočet si každý udělá sám.

Nové fotky z Ann Arbor

Na web jsem přidal nějaké nové fotky z Ann Arbor.

Terry Pratchett a jeho životopisné údaje

U nás je většinou v knížkách Úžasné Zeměplochy uvedeno, že Terry Pratchett se narodil roku 1948, doposud nezemřel a nechce o sobě poskytovat žádné životopisné údaje s tím, že to čtenáře stejně nezajímá. A co stojí v amerických vydáních jeho knížek?

Terry Pratchett lives in England, an island off the coast of France, where he spends his time writing Discworld novels in accordance with the Very Strong Anthropic Principle, which holds that the entire Purpose of the Universe is to make possible a being that will live in England, an island off the coast of France, and spend his time writing Discworld novels. Which is exactly what he does. Which proves the whole business true. Any questions?

Zkrátka Terry Pratchett píše Zeměplochu, aby mohl psát Zeměplochu. Protože kdyby ji nepsal, nemohl by ji psát. Tím cyklicky zdůvodní existenci sama sebe i svých knížek a kouzelně se tím vyhne debatě o tom, jestli pochází z opice nebo ho stvořil Bůh. Terry Pratchett totiž evidentně nepotřebuje ani jedno.

Milovníci Hlídky jistě potěší, že další díl Zeměplochy bude právě o ní. V angličtině vyšel pod názvem Thud! a český překlad se již chystá. Samuel Elánius je Vetinarim pověřen k vyšetřování vraždy jistého trpasličího demagoga v době, kdy sílí napětí mezi trolly a trpaslíky. Do Hlídky je přijata nová upírka, která se připojí do vyšetřovacího týmu ke Karotkovi a Angue. Mezitím Noby Nóblhóch a Fred Tračník vyšetřující zdánlivě nesouvisející krádež patnáctimetrového obrazu z městského muzea...

A co chystá Terry Pratchett dále? Podle Wikipedie další knížku o Toničce Bolavé, která v angličtině vyjde v říjnu. A také pokračování příbehu Zaslané pošty, na které se obzvlášť těším. Informace o dalších dílech jsou zatím jen náznakové.

Když už jsem zmínil, že Terry Pratchett nepotřebuje ani evoluci ani Boha, musím přiznat, že mě šokovalo, kolik univerzitně vzdělaných lidí v USA je schopno vážně tvrdit, že když se v hodinách biologie přednáší evoluce, tak by se měl přednášet i kreacionismus. Ale o tom zas až někdy jindy.

Teda to je zima, že se ani nechce jít běhat.

Dneska se přihnal vítr ze severozápadu a z kanadských lesů k nám zanesl pořádnou zimu. Což o to, -13°C není tak hrozných, obzvlášť když je slunečno. Ale ten vítr z toho dělá peklo - předpověď počasí (doporučuju přepnou skoro úplně na konci stránky na metrickou soustavu) hlásila ukrutnou pocitovou teplotu -19°C (stačí mrknout na obrázek).

Nejdřív jsem myslel, že ani nevyrazím. Kolem oken našeho superutěsněného obydlí byl cítit znatelný průvan. Ale slunečné počasí mě nakonec přemluvilo, s tím, že zkusím deset a když to nepůjde, tak se vrátím.

Opět se ukázalo, že lenost často dovede člověka k těm nejnáročnějším řešením. Ze začátku jsem běžel po větru a vždycky, když už jsem si říkal, že bych to měl zalomit, jsem si uvědomil, že pak to bude proti větru. Takže z toho nakonec bylo takové obří kolo kolem podstatné části Ann Arbor, skoro 24 kiláků. Proti větru byla samozřejme nakonec většina trasy. Tak už to bývá, když je jeden líný.

Dnes poprvé jsem podél řeky prakticky nikoho běžícího nepotkal, s výjimkou jedné holky, která běžela proti a zima ji viditelně trápila ještě víc než mě. Čokoládová tyčinka, kterou jsem si vzal, že bych mohl cestou zakousnout, zmrzla, takže jsem měl smůlu, nešla ukousnout. Vodu jsem si ani nebral, protože bylo jasné, že ta by dlouho v tekutém stavu nepřežila.

Ále co, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Jen mám obavu, že to bude jako loni - všechny tréninky v zimě a jakmile přijde maraton, tak bude třicet nad nulou.

Dvě hodiny venku mě pořádně provětraly, takže o tom, že si večeři zasloužím, nebylo pochyb. Vyrazili jsme všichni spolubydlící společně, a volba padla na místečko kousek od školy, kde servírují skvělé quesadilly. Tentokrát jsem měl tak vyhládlo, že jsem neměl nejmenší problém celou porci spořádat.

Melanie (naše nová spolubydlící) se přiznala, že taky ráda běhá. No tak jsme se dohodli, že vyrazíme zítra. Už má být tepleji, hlásí -6°C. Uvidíme, kolik toho vydrží - beru to jako relaxační běh po dnešní námaze, tak snad to tak i bude. Doufám, že se z ní nevyklube německá Paula Radcliffe a já nebudu za saláta ;-)

Dánsko uprostřed (téměř) bitevní vřavy

Dánové se ocitli v nezáviděníhodné pozici. Jistě, zobrazování Mohammeda je podle přísných interpretací Koránu (nikoliv však podle Koránu samotného ) zakázáno a některé z oněch dvanácti karikatur dávají Mohammeda do souvislosti s terorismem, ale to, co se strhlo poté, opravdu překročilo všechny hranice.

Fanatické reakce z některých muslimských zemí, které jsme všichni viděli na obrázcích, mě ale znechutily daleko méně, než zoufale malá podpora evropských zemí Dánsku. Evropa (s výjimkou některých reakcí z ostatních severských zemí) v lepším případě sedí a čeká, v horším případě ustupuje násilí a výhružkám. Autoři karikatur obdrželi tolik výhružek, že jim byla přidělena ochrana a skrývají se. Dánským vojákům v zahraničí bylo doporučeno, aby ze svých uniforem odstranili dánské symboly a dánské lodě mají vyměnit dánskou vlajku za mezinárodní. Redaktoři novin, které karikatury otiskly, byli povětšinou propuštěni (mimochodem, v Cardiffu za otištění jedné z karikatur dokonce suspendovali radu studentského časopisu na University of Cardiff).

Nestlé publikuje v novinách inzeráty, ve kterým informuje o tom, že jejich produkty rozhodně nepocházejí z Dánska. Prý to funguje. Carrefour v Egyptě dokonce stáhl z prodeje dánské zboží a místo nich vyvěsil cedule s textem: Vážení zákazníci, abychom vyjádřili podporu islámskému a egyptskému světu, neprodáváme dánské zboží. Hrdinní chlapíci z Carrefouru tak nějak pozapomněli, že karikatury byly otištěny i ve francouzských novinách. Jestlipak budou důslední a přestanou prodávat i svoje vlastní, francouzské zboží?

Ani reakce politických kruhů nebyla v nijak žhavá, spíše naopak. Jako by se každý bál cokoliv říct.

Přitom reakce řady muslimů jsou velmi rozumné. Řada z nich se shoduje na tom, že karikatury sice nebyly příliš taktní a mohly působit urážlivě, ale že to není v žádném případě důvod pro tak nesnášenlivou reakci. Jenže tyto hlasy v podstatě nejsou slyšet - a když už se redakce v muslimské zemi rozhodne některé z fotografií spolu s vysvětlujícím a rozumným komentářem otisknout, jsou redaktoři vyhození také, stejně jako ti evropští, a jsou dokonce i souzeni.

Dánsko má prostě v dnešní době zoufale malou podporu. Místo toho, aby se evropští představitelé snažili arabskému světu vysvětlit, že náš hodnotový a kulturní systém dovoluje zpochybňovat dogmata, a to i dogmata církevní (přeci jen existuje odluka církve od státu), že se tak běžně děje a že karikovat nerovná se chtít urazit, snaží se jen ustupovat a alibisticky se omlouvat. My Češi bychom ale měli dobře vědět, kam podobné ustupování vede - ve 20.století jsme se naustupovali (a nebo jsme byli naustupováni) víc než dost.

Já proto dánský boj za svobodu slova podporuju. Pokud Evropa dopustí, aby bylo Dánsko zahnáno do kouta, zažene do kouta sebe sama.

And who said there is no free lunch?

Hlady tady tedy určitě netrpíme. Obzvlášť, když se ve škole konají akce, po kterých toho hodně zbude.

Seznam vylepšuje mapový server

Jak informuje Ivo Lukačovič, Seznam pustil do světa beta verzi vylepšeného mapového serveru. Ano, je to okopírované Google Maps bez špetky invence. Ale funguje to a pro Českou republiku to má fantasticky detailní mapy, kam se hrabe Google. Například Bezděz, Bezdědice, Náchod - Babí, Zbýšov, nebo Sněžka. Vypadá to dost dobře, jen mapy v menším rozlišení nejsou tak ostré jako u Google.

Jak se běhá v Ann Arbor

Toho, jak se bude dát v Ann Arbor běhat, jsem se bál, a to hlavně kvůli zimě a sněhu, které jsem očekával. Protože moje staré dobré běžecké boty jsou spíše lehké, na léto, tak jsem ještě před odjezdem narychlo sháněl pevnější obuv. Nakonec jsem si vybral v prodejně Triexpert krosovky Asics Gel Enduro s tím, že se do sněhu a terénu budou hodit. Mimochodem, prodejnu Triexpert (na Podolí kousek od plaveckého bazénu u zastávky Dvorce) můžu vřele doporučit, pokud si vybíráte boty, tak vás majitel nechá proběhnout na běžeckém pásu, abyste se mohli ujistit, že vám boty opravdu sedí.

Po příletu do Detroitu nás cestou do Ann Arbor čekala mlha a sychravé počasí s teplotami těsně nad nulou. Hned mě napadlo, že jsem se asi při koukání na internetové informace o typických teplotách spletl - v Ann Arbor jsou celkem obvyklé teploty kolem deseti až dvaceti pod nulou a hromady sněhu. Hned přes noc ale teplota na těch mínus deset klesla a zároveň napadlo tak deset centimetrů, takže jsem byl na jednu stranu rád, že jsem na internetu skutečně četl správně, na druhou stranu mi bylo jasné, že když to bude pokračovat, tak bude běžecký trénink pěkný mazec.

No, abych to zkrátil. Nakonec jsem ve sněhu a mraze absolvoval jen jeden výběh. Potom sníh roztál a od té doby se denní teploty pohybují kolem nuly, sice občas nějaký sníh spadne, ale brzy zase roztaje. A dneska bylo dokonce osm nad nulou. V porovnání se současným počasím v Praze je tady Itálie ;-)). Jedinou slabinou tohodle super počasí je vítr - větrno tu bývá často, a když je kolem nuly, tak vítr na pohodě při běhání nepřidá.

A jak se tedy běhá v Ann Arbor? Předně, běhá tady dost lidí, takže pořád někoho potkáváte. Ať už přímo na ulicích, nebo v parcích. Ann Arbor není žadné velkoměsto, a tak i když každý jezdí autem, tak je tu provoz snesitelný, jezdí se tu pomaleji než u nás, takže nemusíte mít strach, že vás při přebíhání ulice sejme šílenec ve sto třiceti, a navíc jsou všude dobré a široké chodníky. Co je ale ještě lepší, Ann Arbor má spoustu parků. Městem protéká řeka Huron a v jejím údolí je na dobrých patnácti kilometrech jeden park za druhým, které jsou propojené stezkami pro pěší. Najdete zde asfaltové i nezpevněné cesty, nebo prostě můžete běžet po trávě podél nich.

Alternativou je jít na volně přístupný atletický ovál, který patří univerzitě a je od našeho domu vzdálený tak 500 metrů. Skvěle se hodí na kratší rychlé tréninky.

Za prvních deset dnů jsem tak naběhal zhruba 60 kilometrů a motivaci k dalšímu běhání zatím pořád mám. Aspoň celkem dobře poznám celé město, protože jinak se pořád pohybuju na campusu, který je v centru a ze kterého to mám domů pět minut pěšky.

Detroit Auto Show

Detroitská Auto Show (North American International Auto Show 2006) patří k největším světovým výstavám automobilů a přinejmenším na severoamerickém kontinentu je to událost číslo jedna. Letošní ročník měl pomoci americkým automobilkám z krize, a proto na něj patřičně zbrojily. Okolo stánků Fordu, General Motors a dalších amerických výrobců se sice motalo nejvíce lidí (jak také jinak, když jsme v USA), ale podle mého názoru zase až tak neoslnily.

Výstava, která se koná v Cobo Conference Center v centru Detroitu (hned vedle hokejového stadionu Detroit Red Wings) nadchne jak laika, tak i odborníka. Představují se koncepty i inovované modely - automobilky ve snaze "být o krok napřed" už představují modelové řady 2007, které se začnou prodávat brzy na jaře 2006. Škodovky mezi exponáty chyběly, přeci jen se Škoda na americký trh nijak nehrne.

Takže co všechno bylo k vidění. Celou fotogalerii naleznete tady. Nutno říct, že jsem všechno ani nestačil ofotit, protože zhruba ve třech čtvrtinách mi současně došly baterie a kapacita paměťové karty.

Zaměření na severoamerický trh se projevuje zejména ve velikosti vystavovaných aut. Zatímco u nás Hummer působí jako monstrum, v Detroitu velikostně nijak nevyčníval.

Určitě zaujal koncept Inifiniti, odnože Nissanu. Supermoderní auto, nacpané elektronikou. Místo zpětných zrcátek kamery, snímající prostor vzadu. Přitom podobné technické vymoženosti se objevují již i v prodávaných autech, jak dokazuje sedan třídy M. Kamera za předním sklem vedle zrcátka snímá čáry na silnici a přenáší data do počítače, který upozorní řidiče, když jede mimo jízdní pruh (LDW - Lane Departure Warning System). V tomhle autíčku je rovněž zabudován z volantu ovládanýadaptivní tempomat (Adaptive Cruise Control), který přibrzdí, když se auto příliš přiblíží autu vpředu. Kamera na zádi promítá na displej prostor za autem během couvání. Zapalování je samozřejmě bez klíčku.

Nacpat auto technologiemi je přitom jasný trend. GPS je standard a kromě výše zmíněných vychytávek se dodávají třeba satelitní rádia, zabudované harddiskové MP3 přehrávače se stahováním hudby z internetu, nebo nejrůznější systémy pro podporu bezpečnosti jízdy (brzdy, trakce, tlumiče...). V případě nehody se řidič má jako v bavlnce, jak názorně ukazuje Hyundai.

Ekologii zdůrazňovaly, jak již je obvyklé, zejména japonské automobilky. O tom, že hybridní pohon nepatří jen do minivozítek do města, přesvědčoval luxusní Lexus, obrovský koncept minivanu Toyota F3R, nebo futuristický koncept Mitsubishi CT.

Audi nabídlo svůj Roadjet Concept. BMW inovovalo svoje coupé na prototyp Z4. BMW již rovněž nabízí svůj adaptivní tempomat (pod názvem Active Cruise Control), a nacpalo ho například do svého hybridního konceptu X3 - čidlo radaru je šikmo vlevo pod plochou pro SPZku. Nissan si vyhrál na svém krásném autíčku, které vypadá jako angličák, a to i zevnitř. Pro pořadné Američany ale Nissan nabízí něco většího - svou čtyřkolku Armada, model 2006. Volkswageny pro americký trh se, stejně jako u jiných automobilek, liší designem od evropských modelů, jak ukazuje tento Passat Wagon. Zalíbilo se mi zavírání pátých dveří na tlačítko, ve vzpěrách pátých dveří musí být nějaká šikovná hydraulika, která dveře samočinně jak zvedá, tak i zavírá. Prakticky identické ovládání má už ale i BMW.

Mini Cooper se snažil zaujmout autíčkem pro lyžaře, které má prostor pro lyžařské potřeby místo bočního okénka. Hodně lidí se shlukovalo kolem konceptu Dodge Challenger, který má údajně blízko k výrobě. Mně ale více zaujal mnohem praktičtější koncept Dodge Caliber, který ukazuje, že Američani dokážou vyrobit i auto pro Evropana. Pro labužníky je naopak obrovský Chrysler Imperial (a ještě tady a tady). Zatímco ten je jen v prototypu, tohle Maserati se již prodává.

Lamborghini se chtělo pochlubit svým konceptem Miura, ale řekl bych, že Diablo je prostě Diablo. Naproti tomu hračička Toyota Fine-T je prostě líbivá. Stejně tak líbivá je ale i klasika od Chevroletu, i když nejvíce lidí se hromadilo kolem jejich nového konceptu Camaro.

Bohužel potom už jsem neměl na co fotit, takže jen v zoufalé kvalitě z mobilního telefonu můžu zprostředkovat koncept Ford Super Chief (a zezadu), Land Rover vybavený adaptivním tempomatem s ovládáním na volantu, velmi povedený CUV Ford Edge, nebo snad ještě krásnější SUV Mazda CX-7. No a nakonec překvapivě líbivý koncept Volvo C30. Na moji přímou otázku, jestli se toto auto dostane někdy do výroby, se mi dostalo odpovědi, že jako oficiální produkční vůz by měl být představen v září v Paříži. Máme se na co těšit. Volvo mělo vůbec velmi líbivou prezentaci, to byla taková třešnička na dortu na závěr.

Spoustu dalších fotek najdete v kompletní fotogalerii, takže si je užijte ;-)).

První série fotek z Ann Arbor

Do školy to máme fakt kousek - tak pět minut pěšky. Bydlíme ve čtvrti plné dřevěných domků, které sice vypadají navenek hezky, ale zevnitř může být kvalita rozdílná. Kolem bydlí spousta dalších studentů, což je znát hlavně v noci - obzvlášť v pátek a v sobotu. Pár fotek z cesty do školy je tady a podobně vypadá většina Ann Arbor, žádné mrakodrapy tady nenajdete.

Zítra se chystáme do Detroitu na Auto Show, už se těším na spoustu špičkové automobilové techniky.

Začínám...

Ačkoliv bych rád zveřejňoval příspevky na mé vlastní stránce, nemám čas ji spravovat, takže lépe bude, když využiju hotových nástrojů a o svoje zážitky se budu dělit zde.