Časové řady národních účtů a dalších makroekonomických veličin jsou ekonomy detailně sledované. Každý ekonom-praktik zná kalendář zveřejňování nových makroekonomických dat. Ačkoliv nové informace jsou samozřejmě užitečné, vyvozovat závěry ohledně trendů na základě jedné změny je velkou chybou (přesto to tak řada lidí dělá). Většina informace obsažená ve změnách makroekonomických dat ve dvou po sobě jdoucích obdobích je totiž náhodný šum, způsobený zaokrouhlovacími chybami, nedělitelností transakcí, způsobem vykazování a sběru účetních údajů či jednorázovými neopakovatelnými událostmi.
Tento šum lze dokumentovat na praktickém příkladě z před mnoha let, kdy bilance zahraničního obchodu České republiky vykázala obrovský meziměsíční propad. Analytici začali pátrat po tom, co se děje s českou ekonomikou. Pak se přišlo na to, že v daném měsíci ČSA zaúčtovala dovoz dvou nových letadel. Po ekonomické stránce se nic nestalo, makroekonomická data pro daný měsíc však vypadala varovně.
Podobně je to s posledními makroekonomickými daty v USA. Je nepochybné, že USA míří k recesi (nebo už v ní jsou), otázkou je, jak hluboká bude. Minulý týden byla zveřejněná data pro záříjovou průmyslovou produkci, ukazující meziměsíční pokles ve o 2,8%, což by byl nejhorší výsledek za posledních 34 let. To pesimistické skupině analytiků stačilo k tomu, aby začala malovat katastrofické scénáře.
Casey Mulligan nicméně správně upozorňuje, že velká část propadu byla způsobená hurikány Gustavem a Ikem a stávkou v Boeingu. Ano, i USA mají své ČSA, v tomto případě Boeing. Bez těchto jednorázových efektů by sice průmyslová výroba vykázala pokles, ten by byla ale výrazně menší a konzistenstní s postupným přechodem do rozumné recese.
Žádné komentáře:
Okomentovat