středa 16. dubna 2008

Kalouskův návrh daňového systému


Ministr financí Miroslav Kalousek představil návrh nového systému daně z příjmů fyzických osob. Podstatou je superhrubá mzda, ze které se bude odvádět jedna superdaň, zahrnující daně placené zaměstnavatelem, zaměstnancem, i sociální pojištění.

Tomáši Sedláčkovi se návrh líbí, protože činí daňové odvody mnohem přehlednějšími. Přehledné a jednoduše vypočitatelné daně jsou prospěšné všem, možná s výjimkou politiků, kteří se bojí toho, že si lidé najednou uvědomí, kolik ve skutečnosti státu odvádějí.Tomáš Sedláček přiznává, že by se tím odhalila daňová degrese, která vzniká kvůli stropům na sociální pojištění, což by nemuselo být politicky průchodné. Proto navrhuje tuto degresi schovat tím, že rozdělí sazbu daně mezi zaměstnance a zaměstnavatele. Jenže tím se vracíme tam, kde jsme byli. Zase si budeme hrát na schovávanou.

Přitom problém je zakopaný jinde. Kalouskův návrh totiž shrnuje do jednoho čísla jak vlastní daně, tak i sociální pojištění. A to je chyba jak ekonomicky, tak i z hlediska průhlednosti celého systému.

Daně slouží k financování průběžných státních výdajů, zatímco sociální pojištění dominantně k důchodovému zajištění obyvatel. Ať už budeme mít anonymní průběžný systém důchodového pojištění, sociální pojišťovnu s individuálními účty, nebo vícepilířový systém, obsahuje systém důchodového pojištění obrovskou dynamickou mezičasovou složku a chová se tak principiálně zcela jinak než vládní výdaje. Z ekonomické podstaty věci bychom tak měli platby do obou systémů oddělit, aby se omezila možnost nahodile přelévat peníze z jedné složky do druhé.

Další neprůhlednost vzniká kvůli tomu, že společnost může mít odlišné názory na rozsah státu a na rozsah důchodového systému. Společnost může například požadovat malý stát (tedy nízké daně), ale vyšší solidaritu (tedy vyšší odvody na důchodové pojištění). Nebo tomu může být naopak. Ze dvou plateb je patrné, kterou složku akcentujeme. Pokud bude vše v jedné sazbě, pak ze změny daňových sazeb není zřejmé, jestli politik zmenšuje stát nebo jen omezuje solidaritu.

Daňový odvod by se tak skutečně měl rozdělit na dvě části, ale jinak, než navrhuje Tomáš Sedláček. Jedna částka na vlastní daňové odvody a jedna na důchodové pojištění. Tím se odstraní i ona opticky nepříjemná daňová degrese, protože vlastní daň už nebude odvody na sociální pojištění obsahovat.

Žádné komentáře:

Okomentovat