Častější výskyt leukémie v okolí jaderných elektráren?

Vědecký výzkum lze provádět dvěma způsoby. Buď máme k dispozici teorii poskytující predikce, které chceme empiricky nebo experimentálně ověřit, nebo při empirickém výzkumu nalezneme zajímavou závislost, a potom se snažíme najít logické zdůvodnění podložené teoretickou argumentací - což může v případě neexistence odpovídající teorie vést až k formulaci teorie nové. Empirie a teorie jdou zkrátka ruku v ruce.

Před časem vzbudil i u nás pozornost článek P. Bakera a D. Hoela zkoumající výskyt leukémie v okolí jaderných elektráren [abstrakt, placená plná verze]. České shrnutí vyšlo na blogu Respektu. Článek samotný nezkoumá žádná data - jedná se o metaanalýzu, tedy shrnutí a souborné vyhodnocené předchozích studií. Přestože jsou autoři se závěry velmi opatrní, nebránilo to řadě lidí v tom, aby studii prezentovali jako důkaz kauzálního vlivu jaderných elektráren na výskyt leukémie. Věci se mají poněkud jinak. Různé studie shrnuté Bakerem a Hoelem poskytují různé výsledky. Většina z nich skutečně nalezla zvýšené výskyty leukémie u lidí žijících v blízkosti jaderných elekráren, i když autoři zdůrazňují, že obvykle nešlo o statisticky významnou závislost.

Výsledky tedy nejsou významné statisticky. Jednou z příčin statistické nevýznamnosti mohou být malé vzorky populace - v okolí jaderných elektráren často mnoho lidí nebydlí. Dejme tomu, že tomu skutečně tak je a zapomeňme na statistiku a chyby odhadů. I když se ale rozhodneme statistickou nevýznmanost ignorovat, okamžitě vystoupí do popředí problém daleko větší - a tím je nevýznamnost kauzální.

Klíčovým argumentem celé studie totiž je, že nalezený zvýšený výskyt leukémie vůbec neodpovídá intenzitě radiace způsobené vyzařováním jaderných elektráren. Intenzita radiace pocházející z jaderných elekráren je totiž jen pouhým zlomkem intenzity zátěže z přirozeného pozadí. Kdyby tak malé změny dávek způsobovaly významné rozdíly v incidenci leukémie, museli bychom v populaci pozorovat řádově větší rozdíly v závislosti na intenzitě přirozeného pozadí v místě bydliště. Jenže tak tomu není.

Máme tedy určitou (i když statisticky nevýznamnou) souvislost mezi místem bydliště poblíž jaderných elektráren a výskytem leukémie. Rovněž známe souvislost výskytem leukémie a radiací. Bohužel nám ale chybí klíčová spojitost mezi jadernou elektrárnou a radioaktivním zářením. Tím jsme zpět na začátku článku - musíme najít jiné teoretické vysvětlení našeho empirického pozorování.

Jako jedno z logických vysvětlení se v tomto případě nabízí autoselekce - a to jak na straně lidí, tak i na straně stavitelů jaderných elektráren. Přestože jaderná elektrárna není přímo nebezpečná z hlediska radiace, určitě není tak příjemné blízko ní bydlet, už proto, že na ni není hezký pohled (stejně jako na jiné zdroje energie). Bohatší lidé tedy budou mít tendenci se stěhovat pryč a u elektrárny zůstanou chudší lidé, přičemž existuje řada příčinných souvislostí mezi nemocností a sociálním statutem. Stejně tak elektrárny jsou často umísťovány do průmyslových oblastí, které trpí vyšším znečištěním - přitom zplodiny a spad jsou obvykle mnohem více karcinogenní než zbytkové záření z jaderné elektrárny.

Autoselekce je často mnohem silnějším jevem, než si řada lidí připouští, a bývá zdrojem nekonzistencí v empirických statistických výzkumech. Přitom se obvykle stačí zamyslet nad tím, jakým způsobem se lidé rozhodují. Lidská racionalita a maximalizace užitku jsou velice silnými mechanismy.