čtvrtek 17. února 2011

Co je to konkurenceschopnost země?


Výhodou blogu je, že na něm lze opublikovat spoustu materiálu, který se nevejde do novin, jako v případě poslední ankety v HN. Ta je nadepsaná "Pokusili jsme se získat názory nadaných lidí, kteří ještě nezastávají vysoké nebo prestižní funkce hlavních ekonomů bank či členů NERVu". To je velmi vtipný úvod, protože prvním dotázaným je Jakub Steiner, který je assistant professor na Northwestern University (MEDS), což je zřejmě prestižnější pozice než jakou zastává jakýkoliv hlavní ekonom českých bank nebo člen NERVu.

Co je to vlastně konkurenceschopnost a jak ji co nejlépe měřit? Má mezinárodní srovnávání konkurenceschopnosti nějaký význam nebo jde o, jak kdysi napsal Paul Krugman, nebezpečnou obsesi?

Konkurenceschopnost země může být skutečně velmi zavádějícím pojmem, jak Paul Krugman argumentuje ve svém výborném článku z roku 1994 [pdf]. Pokud chápeme konkurenceschopnost země jako schopnost prodávat domácí výrobky na zahraničních trzích, pak každá otevřená ekonomika musí být nezbytně konkurenceschopná - pokud nějaké produkty dováží, pak musí i nějaké produkty vyvážet, aby alespoň dlouhodobě vyrovnala obchodní bilanci.
Co je však podstatné, je skutečnost, že konkurenceschopnosti země lze dosáhnout mnoha způsoby s naprosto rozdílnými ekonomickými dopady.

Jedním z prospěšných způsobů je zvyšování produktivity práce. Ale i země s velmi nízkou produktivitou práce může být snadno konkurenceschopná - stačí, aby pracovní síla přijala dostatečně nízkou mzdu. Konkurenceschopnost lze tedy zvýšit jak zvýšením produktivity práce, tak i snížením mezd, ale tyto dvě strategie mají opačné dopady na životní úroveň obyvatel.

Proto je mnohem lepší než o konkurenceschopnosti hovořit o celkové životní úrovni obyvatelstva. Tu totiž nelze v ekonomice dlouhodobě zvyšovat jinak než prostřednictvím růstu produktivity práce. A růst produktivity zase souvisí s řadou ekonomických jevů, které chápeme jako prospešné - například s rozvojem lidského a fyzického kapitálu a růstem mzdové úrovně.

Co by se mělo v České republice změnit, aby zlepšila svoji konkurenceschopnost? Nebo, pokud Vám nevyhovuje pojem konkurenceschopnost, co by se mělo v České republice změnit, abychom - zjednodušeně řečeno - měli dlouhodobě silné hospodářství, byli bohatí a aby nám to vydrželo pokud možno celá desetiletí? Jak to může pomoci - pokud vůbec může - vláda?

Ve světle předchozího vysvětlení nedává první otázka z hlediska hospodářské politiky smysl. Správně položená otázka je právě ta druhá: Jak dosáhnout růstu životní úrovně při udržení konkurenceschopnosti země?

Domnívám se, že vláda dlouhodobé prosperitě pomůže více, pokud se místo na cílenou aktivní politiku zaměří na to, aby řádně fungovaly služby, které stát poskytuje. Nemusí se až tak starat o fungování soukromého sektoru, který je většinou schopen si poradit sám, prvořadou úlohou vlády by měla být konkurenceschopnost státní sféry - od kvalitního vzdělávání, přes vymahatelnost práva až po nekorupční prostředí.

To není žádná převratná myšlenka, ale její praktická implementace není vůbec snadná. Taková politika je totiž pro vládu do velké míry nevděčná, protože její výsledky se dostaví až po mnoha letech či desetiletích. Ovšem opomíjení těchto úkolů vede dlouhodobě ke katastrofám, které se později jen velmi těžko napravují.

Naprosto jasným příkladem je podfinancovanost českého školství. Problém nízkých mezd ve školství nevede ani tak k tomu, že by stávající učitelé pracovali stále hůře, ale k tomu, že do školství dlouhodobě přicházejí méně kvalitní lidé. Tento proces je velmi pozvolný, ale jakmile úroveň školství zdegraduje, trvá to velmi dlouho, než vzdělávacím systémem projde nová generace kvalitních učitelů.

Naproti tomu možnosti vlády, jak aktivní politikou přispět k rychlejšímu růstu soukromé sféry ekonomiky, jsou spíše omezené. Masivní podpora vybraných odvětví s důrazem na akumulaci úspor a investice, tak jak ji praktikovaly Japonsko v 60.letech a Jižní Korea v 70.letech, je v naší společnosti nepřijatelná a ani by na naší úrovni rozvoje nedávala smysl. V otázce inovací má zřejmě smysl snaha aktivně nalákat větší výzkumné projekty v rámci evropské spolupráce v oblasti základního výzkumu, ale to úzce souvisí s celkovou kvalitou vzdělávání, protože takové projekty se neobejdou bez kvalitního zázemí existujícího vzdělávacího a výzkumného systému. Naproti tomu nevěřím, že by česká vláda v současné situaci dokázala efektivně podporovat aplikovaný výzkum na firemní úrovni - je možné, že se tím podaří podpořit některé smysluplné projekty, ale vyplýtvaných peněz je příliš mnoho.

Navíc za cílenou aktivní hospodářskou politiku je sice možné krátkodobě získávat politické body, ale zase je velmi snadné opomenout nezamýšlené důsledky. Dvacet miliard korun ročně, které lidé nyní musí platit vlastníkům solárních elektráren, by bohatě pokrylo navýšení mezd učitelům na všech stupních o stejnou částku, o jakou se nyní navyšují mzdy lékařů - a to by mělo nezanedbatelný dopad na příliv kvalitních učitelů do školství, i když bude trvat celé desetiletí, než se dostaví významné výsledky. Vláda samozřejmě nerozhoduje přímo o tom, že miliardy přidělí buď solárním elektrárnám nebo učitelům, ale příklad ilustruje rozsah škod napáchaných chybnou aktivní politikou s původně možná bohulibým záměrem.

4 komentáře:

  1. Prijde mi smesny, ze o Jakubovi napises, ze je z Northwestern University a do zavorky MEDS a vynechas to asi nejdulezitejsi: na ktere \"fakulte\" je. Je na Kelloggu, coz je jedna ze sedmi nejlepsich \"business\" schools v USA (a verim, ze i na svete). :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Nevracia sa on nahodou naspet?

    OdpovědětVymazat
  3. Peto, mas pravdu, ale predpokladam, ze Jakub se zlobit nebude. :-)) MEDS jsem zminil proto, ze zatimco Kellogg je mozna v top 7 (10) mezi business schools, MEDS je zrejme zcela nejlepsi misto na teoreticke mikro, co se vubec da najit.

    OdpovědětVymazat
  4. \"V otázce inovací má zřejmě smysl snaha aktivně nalákat větší výzkumné projekty v rámci evropské spolupráce v oblasti základního výzkumu\"

    Pokud jsou tím míněna např. technologická centra, tak bych řekl, že to je poněkud střet teorie s praxí... při českých projektech létají vzduchem miliony korun. Při evropských lítají miliony eur....

    OdpovědětVymazat