Zvýšení cen elektřiny je špatným argumentem proti solárním elektrárnám

Aneb proč by měl každý rozumný ekolog rovněž kritizovat solární dotace

V jednom ze svých dřívějších článků jsem rozebíral, že klíčovým problémem spojeným s dotacemi na výkup elektrické energie vyrobené v solárních elektrárnách není samotné zvýšení cen elektřiny, ale transfer bohatství ve společnosti. Je proto škoda, že se ve veřejné diskusi prakticky výhradně zmiňuje pouze nárůst koncových cen.

Pro jednoduchost ignorujme v první části diskuse ekologický aspekt výroby energie z obnovitelných zdrojů. Ten samozřejmě není zanedbatelný, ale lze ho od zbývající diskuse oddělit. Vrátíme se k němu v druhé části.

Ekolog Jan Beránek se v jednom ze svých posledních článků snaží argumentovat, že nárůst koncových cen elektřiny způsobený úhradou solárních dotací je velmi malý, takže se náklady spojenými s těmito dotacemi nemusíme příliš zabývat. Jeho výpočet značně podhodnocuje cenový nárůst, ovšem i kdyby byl provedený správně, tak se jedná jen o klamný argument (logical fallacy).
Celý výpočet lze totiž prakticky libovolně manipulovat tím, že budeme náklady na dotace rozpočítávat na větší a větší základ. Vždyť solární dotace nemusíme rozpočítávat do ceny elektřiny. Můžeme je například hradit přímo z rozpočtu, přičemž odpovídajícím způsobem zvýšíme daňové sazby. V takovém případě bude procentuální navýšení daňových sazeb ještě nižší než procentuální nárůst cen elektřiny. Vydělali jsme snad tímto způsobem něco? Nikoliv - stále se jedná o stejný transfer od většiny společnosti k výrobcům solární energie. Potenciálně jsme sice změnili distorze spojené s proporcionálním daněním, ale ty jsou v porovnání s transferem bohatství až druhého řádu.

Samozřejmě, že se nemusíme zastavit pouze u přerozdělování v rámci jednoho roku, ale mohli bychom pomocí zvyšování státního dluhu přerozdělovat i do budoucnosti. Procentuální náklady spojené se solárními dotacemi by tak mohly klesnout hodně blízko k nule. Stále se však nic nemění na argumentu, že celková zaplacená suma zůstává (v současné hodnotě) stejná.

Zastánci solárních elektráren samozřejmě používají i další zkreslující argumenty - protože například poklesla cena silové energie, koncové ceny se i při zvýšení poplatků o moc nezmění. Nekorektnost takového argumentu prohlédne i malé dítě.

Bez ohledu na to, jak budeme dotace rozpočítávat, nebo o kolik klesla cena silové energie, musíme stále řešit stejný problém: Jak vybrat od většiny společnosti více než 20 miliard korun ročně, aniž by za to společnost dostala cokoliv navíc (připomeňme znovu, že k ekologickému aspektu se vrátíme později).

Jan Beránek se snaží argumentovat tím, že podíl výroby elektřiny v solárních elektrárnách je malý, takže se jedná pouze o malý problém. Jenže realita je přesně opačná - o to je to horší! Společnost utrácí obrovské částky, aby vyrobila jen velmi malé množství energie z obnovitelných zdrojů! Když budeme konzervativní, tak za zhruba 20 miliard Kč dotací vyrobíme v solárních elektrárnách zhruba 3% celkové spotřeby. Kdybychom (pouze hypoteticky) chtěli přejít kompletně na solární energii, platili bychom výrobcům při současných dotacích navíc téměř 700 miliard korun ročně - a za tyto dotace bychom dostali přesně jen to, co dostáváme i nyní.

A teď zpět k ekologickému argumentu

Samozřejmě, že jsem si dobře vědom, že obnovitelné zdroje energie přinášejí i pozitivní aspekty - rozvoj nových technologií, redukce emisí v porovnání například s uhelnými elektrárnami, nebo snižování čerpání neobnovitelných zdrojů energie - které nemusí být zahrnuty v tržních cenách energie. Ovšem i každý ekolog by si měl uvědomit, že žijeme ve světě omezených zdrojů (a ti nejen těch přírodních). Je zajímavé, jak ekologové (korektně) zdůrazňují omezenost přírodních zdrojů, a přitom často zapomínají, že omezené jsou rovněž zdroje společenské - práce a kapitál.

Každý člověk, včetně ekologů, má zkrátka seznam přání, jejichž realizace přesahuje jeho možnosti. Pak je třeba volit, která přání uskutečníme jako první, a která odložíme na později.

Například náklady na likvidaci ekologických škod z dob socialismu jsou odhadovány na 30-100 miliard korun. Do značné míry se jedná o velmi hrubé odhady, ale bezpochyby se jedná o obrovské sumy, což je jedním z důvodů, proč je celý problém odkládán dále a dále do budoucnosti. Ovšem ve skutečnosti to odpovídá dotacím solárním elektrárnám na dobu 1-4 let. Ve světě omezených zdrojů by se tak i ekolog měl rozhodnout - je pro mě důležitější vyrábět 3% elektrické energie ročně po dobu 1-4 let v solárních elektrárnách, nebo zlikvidovat všechny socialistické ekologické škody, které v České republice ještě zbývají a za které se stát zaručil?

Podobně je na tom například porovnání s jadernou energetikou. Jedním z klíčových argumentů Jana Beránka a dalších proti jaderné energetice je nákladnost výstavby jaderných elektráren. Ano, například výstavba JE Temelín stála zhruba 100 miliard korun, přičemž do sítě dodává 14 TWh energie ročně (a její provoz je ziskový při tržních cenách i při započítání veškerých investičních nákladů i nemalých poplatků odváděných na budoucí uskladnění paliva). I kdyby dnes výstavba stála dvojnásobek, stále se jedná o mnohonásobně levnější zdroj energie než dotace solárních elektráren - 200 miliard Kč odpovídá solárním dotacím na 8 let, přičemž Jan Beránek sám uvádí, že budou do sítě dodávat pouze 1,5 TWh elektrické energie ročně, tedy téměř desetkrát méně.

Samozřejmě, že jadernou elektrárnou nevyřešíme problém neobnovitelnosti jaderného paliva, ale jistě vyřešíme například problém s emisemi, a to mnohonásobně levněji. Pokud jsou tedy například ekologové přesvědčeni, že naprosto zásadním problémem, který je potřeba bezodkladně řešit, jsou emise skleníkových plynů a s nimi spojené globální oteplování, pak jedním z kroků, které by měli podporovat, je právě rozvoj jaderné energetiky, přičemž ušetřené prostředky se mohou využít jinde. Vzhledem k tomu, že velká část ekologů včetně hnutí jako Greenpeace jadernou energetiku stále odmítá, pak zřejmě nevidí globální oteplování jako tak závažný problém, nebo žijí v takovém zajetí antijaderného dogmatu, že pak těžko brát jejich argumenty vážně.

Ekolog, který schvaluje solární dotace, de facto říká: Česká společnost nemá lepší ekologické využití pro více než 20 miliard korun ročně než dosáhnout zhruba 3% výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Pro porovnání - roční rozpočet Ministerstva životního prostředí je zhruba 14 miliard korun.