čtvrtek 19. března 2009

Metodologie neokeynesiánského makroekonomického modelování: Úvod


Velká část diskuse o současné recesi se v USA točí kolem účinnosti fiskální politiky. Obamova administrativa přišla přitom s konkrétními čísly, která kvantifikovala dopady výdajového balíčku. Ta čísla měla velmi široký interval spolehlivosti a vzápětí se objevily výsledky dalších studií používajících jiné modely, které se snažily přijít s kvantifikací porovnatelných veličin, avšak se zcela odlišnými výsledky. Můžeme tak říci, že spektrum odhadů účinnosti Obamova balíčku je opravdu mimořádně široké a jako základ pro robustní hospodářskou politiku velmi problematické.

Makroekonomičtí skeptici jistě poznamenají, že takové modely jsou k ničemu. Přesto však má podobné modelování svou hodnotu. Ačkoliv výsledky modelů jsou výrazně odlišné, máme díky jejich explicitní formulaci možnost je do detailů rozpitvat a porovnat, abychom zjistili, odkud (z jakých předpokladů) rozdílné výsledky vlastně pocházejí. A následně můžeme vést alespoň jakousi smysluplnou diskusi o tom, který z modelů dává větší smysl.

Protože povědomí o tom, jak takový model vlastně vzniká, je v širších kruzích spíše mlhavé, nebude podle mého na škodu, když se s touto metodologií seznámíme poněkud blíže.
Za základ vezmu typizovaný neokeynesiánský DSGE model (dynamic stochastic general equilibrium), jehož reprezentantem je například článek Smets and Wouters (2003) An Estimated Dynamic Stochastic General Equilibrium Model of the Euro Area [volná verze]. Stávající neokeynesiánský model není v žádném případě jediný model - je to celá třída modelů vyznačujících se určitými společnými rysy, na které se také dostane.

Neokeynesiánský model nevybírám proto, že by mi nějak přirostl k srdci (spíše naopak). Vybírám ho proto, že podobné modely slouží za základ odhadům účinnosti fiskální politiky, o kterých se v současnosti dočítáme v novinách. Kromě toho je tento typ modelů populární i v centrálních bankách (není náhodou, že Smets i Wouters oba pracují v centrální bance).

Protože rozbor takového modelu bude delší, rozdělím ho do několika částí. Zamýšlená struktura je následující.

1. Konstrukce modelu - něco o tom, z jakých komponent se takový model skládá a jaké předpoklady obvykle zahrnuje.

2. Linearizace, odhad - po sestavení modelu musí následovat jeho propojení s empirickými daty.

3. Vyhodnocování výstupů - odhadnutý model lze následně použít pro vyhodnocování dopadů zamýšlené hospodářské politiky.

Text se budu snažit udržet na rozumně netechnické úrovni a pokusím se vypíchnout zejména problematická místa.

Pokud máte připomínky a nápady, na co se konkrétně zaměřit, pište do komentářů.

4 komentáře:

  1. Díky moc, už se těším. :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Předpokládám, že s tím, co píše ekonom Willem Buiter v příspěvku \"The unfortunate uselessness of most ’state of the art’ academic monetary economics\" bys tedy zásadně nesouhlasil?:
    http://blogs.ft.com...ary-economics

    OdpovědětVymazat
  3. A s čím konkrétně bych měl souhlasit či nesouhlasit? Buiter poněkud bez ladu a skladu nakupil do jednoho krátkého článku myšlenek, že by to stačilo na celou knížku.

    Začíná dobře, pak se to zvrhne, a nakonec se to snaží zachránit.

    Zajímavá je jedna věc. V druhé části (The Auctioneer at the end of time) úplně odmítne současný framework, aby ve třetí části (Linearize and trivialize) kritizoval jeho jednu část, linearizaci. Proč? Když je celý framework špatně od začátku, tak nemá vůbec smysl pitvat, že se děje něco špatně podél cesty.

    Podle mě to svědčí o tom, že sám Buiter je tak trochu na vážkách. Chtěl napsat superkritický článek, jenže pak zjistil, že sám cítí, že to tak úplně hrozné nebude. A takhle to dopadlo.

    OdpovědětVymazat