pondělí 16. března 2009

Spotřeba, investice a mezigenerační altruismus


Poslední desetiletí se v USA vyznačovalo nejen výrazným růstem cen nemovitostí, ale i pohyby dalších veličin, které do sebe velmi dobře zapadají (i když samozřejmě nejsou jedinými faktory).

O tom, že politika levných peněz amerického Fedu spolu s dalšími finančními inovacemi umožnila dostupnost hypoték pro mnohem širší část populace, ví dnes každý. Míra vlastnického bydlení vzrostla z dlouhodobě stabilních zhruba 64% až na úroveň 69% [data: U.S. Census Bureau]. Růst poptávky po vlastnickém bydlení se také podstatně spolupodílel na růstu cen nemovitostí, ke kterému rovněž přispíval fakt, že finanční instituce umožnily domácnostem, aby si proti aktivům v podobě domů půjčovaly prostřednictvím spotřebitelských úvěrů.
Růst cen nemovitostí však měl za následek nezanedbatelný růst vnímaného bohatství. Ekonomická teorie přitom praví, že spotřeba se odvíjí právě od bohatství jednotlivce - a domácnosti se podle toho chovaly a zvyšovaly spotřebu na úkor úspor (resp. spořily implicitně tím, jak se zvyšovala hodnota nemovitostí). Dospěly zkrátka k závěru, že půjčky jsou natolik atraktivní, že je výhodnější méně spořit a více spotřebovávat, s vědomím toho, že tak zanechají menší bohatství pro budoucí generace.

Tvorba kapitálu v USA se však nezastavila a zde přichází ke slovu vnější nerovnováha. Domácnosti nakupující spotřební zboží v zahraničí vyměnily dnešní spotřebu za kapitálové investice ze zahraničí. Tím z hlediska globální ekonomiky nedošlo k ničemu negativnímu - Američané se pouze vzdali budoucích kapitálových výnosů ve prospěch někoho jiného. Došlo tak k přerozdělení bohatství od Američanů směrem k cizincům (či, přesněji řečeno, od budoucích generací Američanů k budoucím generacím cizinců). To vedlo k rozsáhlým schodkům zahraničního obchodu.

Našel jsem komentář, který jsem před více než třemi lety (v únoru 2006) zanechal na Café Hayek:

Actually, there is a point about the lower standard of living of the future generations. Not because of the trade deficit itself, but because the trade deficit is to a great extent consumption-driven. Americans consume foreign goods and finance it through selling off domestic assets to foreigners. This means that the future returns to this capital stock will go to foreigners, and not to future generations. Of course, future Americans still get their labor share from these factories etc., but they will not enjoy the dividends on the assets which their fathers sold today in other to raise their own consumption.

Thus indeed future generations might be worse off. But not due to the trade deficit, but due to selfishness of today's Americans who prefer consumption to holding capital stock for their kids.

Aby bylo jasné - situace posledních deseti let neznamená, že si Číňané a Američané v průběhu příštích desetiletí vymění role. Z dlouhodobého hlediska se jedná o malé dopady - ovšem tyto dopady jsou podstatné pro současnou situaci.

Jakmile totiž domácnosti pochopily, že to s jejich bohatstvím v podobě nemovitostí nebude tak růžové, začaly mnohem více spořit. A to je podstatné pro chápání účinnosti hospodářské politiky.

Pokud domácnosti chtějí spořit, nemá příliš smysl vytvářet hospodářské politiky podporující spotřebu - jednak je velmi obtížné zlomit zamýšlené chování domácností, druhak to nijak nepřispěje k řešení vnější nerovnováhy (viz například argumenty Micheleho Boldrina. Naopak, účinná hospodářská politika by se primárně měla zaměřit na to, jak vytvořené úspory přetvořit na produktivní investice. A tady je jednoznačně primárním úkolem vyčištění bankovního sektoru. Bez toho se žádného rozumného růstu nedočkáme.

Žádné komentáře:

Okomentovat