Harrison Bergeron je mimořádný člověk. Fyzicky zdatný a mimořádně inteligentní. Bohužel má smůlu, že žije v roce 2081, kdy je rovnostářství dotaženo do takové dokonalosti, že nikdo nesmí vyčnívat. Inteligentní lidé musí mít připevněny mozkové inhibitory, aby nebyli zvýhodnění proti těm méně chytrým. Fyzicky zdatní musí nosit zátěž. Krásným je nařízeno nosit masky.
To je základem povídky Kurta Vonneguta pojmenované podle hlavního hrdiny. Pro společnost z toho plyne ponaučení, kam můžeme dospět, když nebudeme rozlišovat mezi rovností šancí a rovností výsledků.
Bohužel, řada lidí tento rozdíl nechápe. Zatímco je dozajista přitažlivé, aby všichni měli srovnatelné startovní podmínky, mnozí lidé by rádi viděli i rovnost výsledků. Jediným důsledkem snahy o rovnost výsledků je ale demotivace těch, kteří se snaží něco vytvořit. A ani rovnost šancí není úplně nepodmíněná. Každý se rodí jiný, má jiné předpoklady i zájmy. Pokud se budete snažit tyto rozdíly odstranit a lidi tím "zrovnoprávnit", můžete to udělat jen jediným způsobem - ubít veškeré náznaky talentu v každém z nás, aby nikdo nebyl mimořádný.
Kurt Vonnegut už toho bohužel víc nenapíše. A proč se tady objevuje tento příspěvek, když o Vonnegutově smrti psaly tento týden už všechny noviny? Kurt Vonnegut totiž krátce po válce studoval antropologii na University of Chicago. Jeho magisterská práce však byla nemilosrdně odmítnuta. Univerzita mu titul udělila až v roce 1971.
Žádné komentáře:
Okomentovat