středa 9. února 2011

Kam až může klesnout diskuse o důchodové reformě


Katastrofální příspěvek do diskuse o důchodové reformě přinesli ekonomové Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora. Ačkoliv oba jsou chytří lidé s velmi rozumnými názory, dokázali vyprodukovat takovéto video.

Cílem autorů zřejmě bylo rozproudit debatu nad implementací důchodové reformy. Udělali to však tím nejhorším možným způsobem - způsobem, který nás posouvá zase o něco dále od racionálních argumentů a o něco blíže k hádkám postaveným na demagogii. A takových diskusí u nás máme víc než dost.

Přitom z celého videa plyne prakticky jen jediná informace - Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora jsou proti povinnému spoření v důchodových fondech. Tím, že slovo povinné tak zdůrazňují, chtějí pravděpodobně naznačit, že určitá míra spoření je pro dnešní mladé lidi zřejmě nezbytná, pokud si do budoucna chtějí po odchodu do důchodu užívat rozumné životní úrovně - sami to ostatně říkají na konci videa.
Pak jsou ale poněkud zarážející argumenty, které Pikora a Šichtařová proti povinnému spoření používají - riziko vytunelování, měnových reforem, a tak dále. O co méně je dobrovolné spoření náchylné vůči těmto rizikům než spoření povinné? O nic.

Povinné důchodové spoření není dogma, ale je tu morální hazard

Přitom povinné důchodové spoření skutečně není žádným dogmatem. Existuje prakticky jediný důvod, proč ho podporovat, a tím je morální hazard. Dejme tomu, že se vláda rozhodne, že už nechce řešit zhoršující se demografickou situaci pomocí zvyšování důchodového věku, a oznámí, že do budoucna bude snižovat náhradový poměr. Zároveň doporučí lidem, aby si na důchod sami dobrovolně spořili.

Lidé se přitom rozdělí na dvě skupiny - jedna si spořit bude a druhá ne. Jakmile však odejdou do důchodu, začne se ta druhá skupina dožadovat zvýšení důchodů, protože jim jejich příjem bude připadat velmi nízký v porovnání s lidmi, kteří si spořili.

A nyní vyvstává klíčová otázka: Jak zajistíme, aby vláda takovému tlaku odolala a lidem, kteří si nespořili, neustoupila? V okamžiku, kdy totiž vláda ustoupí těm, kteří si nespořili, tak si všichni ostatní buď přestanou spořit, nebo budou spořit tak, aby o tom vláda nevěděla a oni se mohli vydávat za důchodce bez úspor. Celý systém dobrovolných úspor vzápětí zkolabuje.

Pokud má Vladimír Pikora recept, jak toho dosáhnout, pak neexistuje důvod, proč na povinném důchodovém spoření trvat.

Je smutné, že místo toho, aby se Pikora se Šichtařovou zabývali takovou podstatnou věcí, argumentují riziky, které stejně dobře platí pro povinné jako i dobrovolné spoření.

Je možné, že Vladimír Pikora spoléhá na to, že stát dokáže důchodcům zajistit i do budoucna dostatečnou životní úroveň prostřednictvím průběžného důchodového systému. Píšu je možné, protože z příspěvku na jeho blogu i ze zmiňovaného videa to není úplně jasné. Ve svých příspěvcích věcně popisuje problémy a rizika současného systému a na videu zdůrazňuje, že reforma je nutná. Jediným opakujícím se doporučením v jeho článcích však je zvyšování porodnosti, a lze si jen těžko představit, že to je v současné situaci dostačující (Česká republika je na tom s porodností tak zle, že i významný nárůst nás jen přiblíží k průměru západoevropských zemí, které samy řeší stejný problém).

Samozřejmě, že můžeme i do budoucna vydržet s průběžným systémem, který je ze své podstaty v podstatě nezbankrotovatelný. Vždy je možné snižovat náhradový poměr nebo zvyšovat důchodový věk podle toho, kolik do systému přiteče peněz. Otázka je, zda je to systém, který je dlouhodobě společensky prospěšný.

Jaké otázky by rozumná diskuse měla řešit

S Vladimírem Pikorou se shodneme na tom, že diskuse ohledně českého důchodového systému je nedostatečná (už méně se ale shodneme v názoru na Bezděkovu komisi - zatímco Pikora ji ve videu otevřeně uráží, já jsem přesvědčen, že její práce je to nejlepší, co kdy bylo v české kotlině na téma důchodové reformy vytvořeno, a byl bych mnohem raději, kdyby Pikora se Šichtařovou místo natáčení videí přinesli svůj vlastní materiál podobné úrovně k odborné diskusi).

Otázek k odborné diskusi je přitom opravdu mnoho. A primární téma k diskusi přitom není, zda povinné fondové spoření zavést nebo ne. Abychom se totiž k takovému rozhodování vůbec dobrali, měli bychom nejdříve jasně říci, jak konkrétně bude takové důchodové spoření implementováno, pokud bude zavedeno.

Tady je namátkou několik otázek.

  1. Do jakých investičních instrumentů budou moci lidé skrze fondy investovat?

    Někteří lidé argumentují, že by důchodové fondy měly být superbezpečné, a tedy investovat jen do bonitních vládních dluhopisů. To je nesmysl. Člověk spořící na důchod je po většinu svého produktivního věku dlouhodobým investorem, pro něhož jsou investice do rizikových aktiv s vysokým očekávaným výnosem tím nejlepším možným řešením. Lidé by samozřejmě měli mít možnost volby, ale stát by neměl a priori zakazovat existenci investičních plánů s vysokým podílem rizikovějších aktiv. Tady se můžeme poučit na Slovensku, kde v minulých letech byly důchodové fondy zregulovány takovým způsobem, že jim prakticky nezbývá nic jiného, než investovat pouze do vládních dluhopisů. Pak se však nelze divit, že je s tím spojen nízký očekávaný výnos.

    Kromě toho důchodová reforma, po které by lidé převážně investovali do českých dluhopisů, není žádnou reformou, ale jen změnou charakteru veřejného dluhu z implicitního na explicitní.

  2. Co s poplatky?

    U dlouhodobých investic je důležité zajistit, aby příliš velkou část úspor neodčerpávaly vysoké poplatky. I tady se můžeme poučit u Slovenska, které postupně významně snižuje maximální výši ročních poplatků.

    Zde stojí zcela vážně za to uvažovat nad tím, zda by investiční společnosti v rámci fondového portfolia neměly povinně nabízet nízkopoplatkové pasivní fondy, které v USA mimořádně úspěšně provozuje například Vanguard. Takové fondy jsou levné, protože vyžadují minimální objem kvalifikované lidské práce - vložené prostředky jsou investovány automaticky napříč tržním portfoliem. Roční poplatky u takových fondů lze stlačit zhruba někam k úrovni 0,1-0,2% investované sumy.

  3. Co s eurem? Ačkoliv diskuse ohledně přijetí eura s důchodovou reformou zdánlivě nesouvisí, opak je pravdou. Smysluplná důchodová reforma by měla umožnit lidem investovat skrze fondy také do zahraničních aktiv. Potom však stojí za úvahu, zda neeliminovat kurzové riziko spojené s investicemi v evropských zemích přijetím eura.
Jak ale máme podobnou diskusi vést, když už i odborná veřejnost komunikuje pomocí videí ve stylu Mádla s Issovou?

30 komentářů:

  1. Pinusi, a napadlo vás, že pokud nebude povinné spoření do fondů, tak do nich někdo (třeba paní Šichtařová s panem Pikorou) investovat nebude, a pak jsou mu jejich rizika úplně ukradená?

    Při povinném spoření se těm rizikům nevyhnete, při dobrovolném ano.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslíte si, že paní Šichtařová s panem Pikorou nebudou spořit na důchod vůbec a budou spoléhat pouze na to, co jim stát vyplatí z průběžného systému? To si jen těžko dokážeme představit. Vždyť oni sami doporučují spořit! Ale pak jsou i jejich dobrovolné úspory vystaveny úplně stejným rizikům, jaké popisují.

    Nejde o to, zda povinné spoření ano či ne - jak píšu výše, není to dogma. Jde o to, že jejich argumenty zkrátka nelze použít zároveň PROTI povinnému spoření a PRO dobrovolné spoření - to není logicky konzistentní.

    Kdyby podobné argumenty používal někdo, kdo tvrdí \"Nespořte, stát se o vás ve stáří postará, kdybyste si spořili, tak vám stejně peníze ukradnou.\", tak by to alespoň nějakou logickou konzistenci mělo. Jenže takový názor Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová nezastávají.

    OdpovědětVymazat
  3. Zajistit na důchod se lze tisíci různými způsoby. Spoření do fondů je pouze jedním z nich. Já nevím, proč se tady tváříte, že to nevíte.

    Můžete si třeba postavit dům a v důchodu ho pronajímat. Můžete si vychovat dvacet dětí, které vám důchod zaplatí. Můžete založit firmu, která vám na důchod bude posílat dividendu (nebo ji celou prodáte). Můžete nakoupit obrazy a na důchod je prodat. Můžete se rozhodnout umřít dřív...

    Spoření do fondů není nutnost.

    OdpovědětVymazat
  4. Reaguji na: \"Vždyť oni sami doporučují spořit! Ale pak jsou i jejich dobrovolné úspory vystaveny úplně stejným rizikům, jaké popisují.\"

    Myslím, že nedávné kroky maďarské vlády ukázaly, že ta rizika nejsou stejná. Právě na příkladu Maďarska je vidět, že co si občané uspoří v rámci povinného spoření, to už stát považuje za své a v případě potřeby si to vezme. Je to přece jen o dost snazší , než sebrat lidem peníze z jejich osobních účtů nebo investicí, protože povinné spoření musí být upraveno zvláštním zákonem, který se dá vždyzky změnit.

    OdpovědětVymazat
  5. Povinné spoření v důchodových fondech, povinné zdravotní pojištění, povinného ručení... samé zákonem dané (či možná v budoucnosti dané) povinnosti. Občas si skoro začínám připadat jako nesvéprávné děcko. Ale budiž.

    Osobně v povinném a nepovinném vizím značný rozdíl. Za prvé, spořit na důchod se dá i jinak, viz jak to napsal #13, a za druhé, pokud to bude povinné, tak v těch fondech se bude točit více peněz, které logicky budou mnohem více lákat různé vykuky či v horším případě, politiky (viz Maďarsko). A čím blíže státu (státní fond nebo zákonem daná povinnost), tím hůř. Snaha si přisvojit ty peníze bude vždy obrovská...

    OdpovědětVymazat
  6. Výpočty budoucí neschopnosti platit průběžný důchodový systém jsou založeny na nějaké ceteris paribus podmínce? Nebo počítají také s tím, že i přes zásadní škrty v jiných, méně důležitých státních výdajích, bychom nebyli schopni systém udržet? Tzn. zvýšili bychom procentuální podíl výdajů státního rozpočtu jdoucího na důchody a vyškrtli... třeba solární energetiku a jiné zbytné věci a stejně bychom na to neměli? Děkuji za odpověď :)

    OdpovědětVymazat
  7. Otavan: Důležitá otázka, nicméně zřejmě neexistuje uspokojující objektivní odpověď. Výpočty obvykle udávají, jaké procento HDP bude muset být přerozdělováno na důchody, aby bylo dosaženo určitého náhradového poměru (poměru důchodu k průměrné mzdě). To procento je nejen v České republice, ale i v jiných zemích pro dané konstantní parametry důchodového systému rostoucí (což lze samozřejmě prakticky libovolně měnit pomocí změn parametrů důchodového systému).

    Samozřejmě, že můžeme rostoucí procento výdajů na důchodový systém kompenzovat vyškrtáváním jiných vládních výdajů. Ale jakých? Každý má zcela jiný názor.

    Častý názor je, že nalezneme spoustu vládních výdajů, které jsou zcela zbytečné - viz předražené zakázky. Potom se zdá argument, že takové ušetřené peníze lze použít na nějakou užitečnou věc jako jsou důchody, velmi snadný. Jenže to není pravda, protože existuje jiné užitečné využití takto ušetřených peněz - snížení daňové zátěže nebo splácení veřejného dluhu.

    Moje protiotázka (a proto jsem hned na začátku říkal, že moje odpověď zřejmě nebude uspokojící) tedy je: Dejme tomu, že existují vládní výdaje, bez kterých bychom se klidně obešli a mohli je v budoucnu snadno přesunout do důchodového systému. Pak musí být ale stejně snadné tyto výdaje seškrtat hned a buď odpovídajícím způsobem snížit zdanění, nebo snížit veřejný dluh.

    Aby nedošlo k mýlce: Tím neříkám, že by ve veřejném sektoru neexistovalo plýtvání (nebo nepotřebné výdaje obecně). Existuje, a v nehorázné míře. Co říkám, je, že pokud někdo má \"snadné\" řešení, které v budoucnu tomuto plýtvání zamezí a ušetřené prostředky přesune do důchodového systému, tak ho musí nejprve předvést hned v existující politické realitě, a pak teprve se můžeme začít bavit. Smutná politická realita je však (doufejme, že jen přechodně) taková, že každý o zamezení plýtvání mluví, ale realizace je zoufale pomalá.

    Celý můj argument je tedy o tom, že do určité míry můžeme diskusi o výdajích na důchodový systém a ostatních výdajích oddělit. Je pravda, že je to jen do určité míry, protože existuje agregátní limit - ačkoliv vrchol Lafferovy křivky může být při dosti vysokých mírách zdanění, někde se přeci jen nachází.

    OdpovědětVymazat
  8. #13: Ale ja neříkám, že spoření do fondů je nutnost. V článku jsem zdůraznil, že jediný ekonomický důvod, proč mít povinné spoření, je morální hazard - aneb jak zajistit, aby si lidé skutečně prokazatelně něco naspořili a po dosažení důchodového věku nepřišli za státem s nataženou rukou, protože jim státní penze nestačí (resp. jak dosáhnout toho, aby stát takové lidi odmítnul). Vyřešte tento problém a nejsem si vědom žádného důvodu, proč povinné spoření podporovat.

    Nicméně tenhle problém není marginální - obzvlášť když polovina politického spektra lidem tvrdí, že státní důchod z průběžného systému bude i v budoucnu dostatečný.

    Vojta a Martin: Ačkoliv nemám žádný argument, kterým bych vaši argumentaci odmítnul jako chybnou, přemýšlím, nakolik je samotná vaše argumentace silná a generalizovatelná, a to z několika důvodů:

    1) Ačkoliv si Orbánova vláda vybrala právě penzijní úspory, zrovna tak si mohla vybrat cokoliv jiného. Úspory v podobě nemovitostí lze zatížit vysokou daní (což se také stává). Úspory v podobě hodně dětí, které se o vás budou starat, lze zatížit vysokou daní z jejich příjmů (a to se rozhodně také stává). A pokud se bavíme o úsporách, které jsou úplně nejblíže státu, pak je to bezpochyby průběžný penzijní systém, kde lze penze zkrátit jednoduchým politickým rozhodnutím, protože na budoucí penze v průběžném systému neexistuje žádný právní nárok.

    Mnohem důležitější je tedy pochopit, proč si Orbánova vláda vybrala právě povinné soukromé penzijní úspory a ne třeba masivní daň z nemovitosti, daň z příjmu nebo odpovídající zkrácení penzí v průběžném systému.

    Jedním z důvodů je bezesporu politická průchodnost - v systému bylo ještě relativně málo lidí, a tak konfiskace ovlivnila jen relativně malé procento voličů. Ale tento problém by měl být jen přechodný - jakmile bude v systému dostatek lidí, tak bude jeho konfiskace politickou sebevraždou.

    Proč ale například Orbánova vláda konfiskovala, zatímco Ficova vláda (a Fico proti druhému pilíři na Slovensku ostře vystupoval) sice systém silně zregulovala, ale nikdy ke konfiskaci nepřistoupila?

    2) I dobrovolné penzijní spoření je ve většině zemí pod přímou kontrolou státu například díky daňovému zvýhodnění. Vezměte si například takový 401(k) v USA, což je sice dobrovolný systém, ale oddělený od zbytku spoření, přičemž vláda na něj může velmi lehce dosáhnout. Dokážete si však představit, že by americká vláda zkonfiskovala 401(k)? To se nikdo soudný v USA ani nepokusí nadhodit, přestože jsou v systému uspořeny biliony dolarů.

    Zřejmě je to otázka i určité politické vyspělosti a ochoty voličů trestat vlády, které mají chuť provozovat ekonomicky destruktivní politiku (všimněte si, že to zřejmě není otázka levice a pravice, protože zatímco pravicová Orbánova vláda konfiskovala, tak levicová a populistická Ficova vláda si to nedovolila). Z dlouhodobého hlediska má takové spoření i výchovný charakter - lidé budou dlouhodobě méně ochotní volit vlády, které si dovolí na jejich úspory sáhnout.

    Jak říkám, toto není žádná definitivní argumentace. Ale stojí opravdu za to nad podobnými problémy usilovně přemýšlet, protože nám pomůžou při designu každého důchodového systému, nejen takového, který je založen na povinném soukromém spoření.

    OdpovědětVymazat
  9. Diskuse může klesnout ještě níže, ukázkou budiž právě proběhnuvší seminář o penzích v CESTĚ. Většinou ryze ideologické povzbuzování, preaching to the choir. (Jakýkoli návrh počítající s fondy je výsledkem finanční lobby a vždy jen a pouze obere lidi o peníze. My to víme a žádný argument to nezmění. Budeme debatovat, jestli jsou lepší fondy nebo paygo, ale přece víme, že paygo.). Můžete si tipovat, kteří z přítomných (Pikora, Vostatek, Špidla, Potůček, Dušek, publikum, moderátor Sobotka) mluvili kultivovaně a věcně a kteří přiživovali tu demagogii :).

    OdpovědětVymazat
  10. Osobně myslím, že vy naopak zcela ignorujete českou realitu a žijete ve světě teorií.

    My už tu přeci penzijní fondy máme a tedy přesně víme, kolik dokáží \"vydělat\" střadatelům a kolik prožere systém. A v táboře zastánců jsou nejviditelnější stávající správci, jejich motivace je tedy zřejmá. Projde-li reforma teď, budou ji řídit oni.

    Můžete vymyslet deset způsobů, jak odsávání zisků zabránit. Ale opět to bude jen teorie. Pokud by to \"reformátoři\" mysleli vážně a měli tu sílu, tak proč se totéž okamžitě nezavede u již existujících fondů? Odpověď je právě ta realita, před kterou se schováváte.

    Že je situace průběžného systému neudržitelná chápe asi každý. Ale jediný rozdíl mezi ponecháním současného a zavedením povinných penzijních fondů je výpadek příjmů státu v mezidobí.

    Plus je tu další argument: nepanuje-li na penzijních fondech všeobecná shoda, příští vláda je nejspíš utne. A kromě ztráty systému přijdou ještě arbitráže.

    Také jste ze svých úvah vynechal Argentinu, kde penzijní fondy posloužily vládě. Není to tedy tak, že vláda může sáhnout po čemkoliv. Daně se teprve budou muset vybrat a poplatníci se je budou snažit obejít. Pokud ale existují fondy, tak jsou příliš snadný cíl. Jediné na co pak vláda nedosáhne jsou roztroušené úspory.

    Proto se mi ten klip líbí. Obsahuje samotnou podstatu, byť zabalenou do něčeho pokleslejšího.

    p.s.
    Pan Motejlek cca týden dva zpět popisoval na svém webu, jak rozumně s penzijní reformou naložili Poláci. Toho ale v ČR schopni nejsme.

    OdpovědětVymazat
  11. To, co je v USA nemyslitelné, to je bohužel v ČR běžné. Stačí si připomenout alespoň roky 1948, 1953, 1989.

    OdpovědětVymazat
  12. ad \"A nyní vyvstává klíčová otázka: Jak zajistíme, aby vláda takovému tlaku odolala a lidem, kteří si nespořili, neustoupila?\"

    A to ma byt jako klicova otazka? Cili, radeji udelame duchodovou reformu polovicate ci rovnou blbe, protoze existuje riziko, ze az nastane doba s prechodem dobrovolne si sporicich lidi do duchodoveho rezimu, muze se vlada zachovat zbabele a tem, kteri si nic nenasporili, ustoupi? Obavam se, ze pak by zadna smysluplna reforma od socialismu ke svobodne spolecnosti nikdy nemohla byt provedena; v _zadne_ oblasti. Co kdyby nahodou ty vlady, ktere prijdou po tech reformnich, vratily nektere kroky zpet?

    Vase 3 otazky, ktere by kazda \"rozumna diskuse\" mela resit, jsou ve skutecnosti _naprosto_ marginalni, zabyvajici se jen a pouze technickymi a proceduralnimi problemy. K tem se ovsem ma pristupovat az tehdy, jsou-li zodpovezeny otazka zasadni, principialni, chcete-li filosoficke.

    OdpovědětVymazat
  13. Je opravdu velkou otázkou, jak velká bude ta skupina lidí, kteří si spořit nebudou. Každý, kdo dnes žije v ČR, musí vidět, že už dnešní důchody sotva stačí na víc než na zaplacení životních potřeb. To je realita, kterou máme všichni před očima a která musí nutit každého přes 30, aby se nějakým způsobem na stáří zajišťoval. To nejlepší, co může stát udělat, je nechat lidem co nejvíc peněz, ať se každý zajistí, jak umí.

    OdpovědětVymazat
  14. že Šichtařová a Pikora vznesli jasné argumenty proti zavedení povinného fondového systému, z nichž jste ani jeden nevyvrátil.

    Vznesl jste proti nim jediný protiargument, za ten díky, ale morální hazard byl hlavním důvodem, kvůli kterému byly zavedeny státní penze. Dnes jsme svědky toho, že lobbisté penzijních fondů prostřednictvím svých politiků postupně tento ze své podstaty robustní a velmi úsporný systém destruují a chtějí ho nahradit nestabilním a ze své podstaty neefektivním fondovým systémem. Je to součást strategie, která má dostat stamiliardové částky do rukou několika soukromých firem. Účelem není vylepšení systému, či boj s nepříznivými demografickými trendy, to je jen zástěrka. Účelem je bezpracný zisk penzijních fondů.

    Není pravda, že společnost v budoucnu nemůže uživit své důchodce. Už dnes ve vyspělých společnostech pracuje v zemědělství 1 - 2 procenta práceschopné populace a v průmyslu kolem 15 - 20 procent. Porovnejte to s deseti a více procenty nezaměstnaných a dle mého odhadu zhruba se stejným podílem zbytečných státních byrokratů a různých \"managorů\". Problémem nejsou důchodci, problémem je to, že kapitalismus vstoupil do fáze, kdy například ve Spojených státech vlastní dolní polovina populace 2,5 procenta majetku a horní decil 2/3 majetku. Problémem je naprosto nesouměřitelné rozdělování majetkové renty a nemožnost smysluplné akumulace takto nerovnoměrně rozloženého kapitálu v podmínkách globálního a stále více se monopolizujícího kapitalismu. Výsledkem jsou investiční bubliny a finanční krize.

    Místo hledání hypotetického maxima u Lafferovy křivky by se naši ekonomové měli začít zabývat domýšlením praktických dopadů velmi dobře zdokumentovatelné přeměny Lorenzovy křivky na čistou vertikálu. Zatím to má podobu jejich nadšeného kejhání nad tím, jak je skvělé, že nám ten GINI index pěkně roste.

    OdpovědětVymazat
  15. Není to tak trochu morální hazard obyvatelstva vs. morální hazard vedení penzijních fondů (viz. implicitní garance Fannie & Freddie), regulatory capture, asymetrických informací (což bývá typicky silně umírněno uvažováním \"když o tom nic nevím, tak se do toho neženu\" - aneb povinnost je tak náběh na selhání trhu (nebo státu?)), pouhá transformace jednoho systému na druhý a přidání těch, kteří se na tom budou přiživovat (v případě investic do státních dluhopisů, speciálně pokud státní regulace těchto fondů toto nařídí)

    Proč by to mělo fungovat? Protože to bude stát regulovat? Hodláme se k liberálnější společnosti dostat tím, že budeme přijímat další a další \"second-best\", nebo v tomhle případě skoro \"third-best\", na které se naváže další a další regulace?

    OdpovědětVymazat
  16. Přečtěte si prosím ještě jednou článek, myslím, že jste ho nepochopil.

    Váš přístup totiž přesně odpovídá tomu, co v Čechách probíhalo poslední roky a co kritizuji. Nejprve vedeme \"filozofickou\" (= ideologickou) debatu nad tím, který přístup je lepší, aniž vlastně víme, jak dobře dokážeme jaký přístup implementovat:
    1) Zastánci fondového systému chtějí fondy, ale vlastně nevíme, jak si dokážeme poradit s implementací.
    2) Část odpůrců fondového systému tvrdí, že stačí pouze \"upravovat parametry\" průběžného systému, ale nikdy neřekne jak (jediná čísla vypadla z Bezděkovy zprávy, a nejsou povzbudivá, takže s nimi zastánci průběžného systému raději ani vůbec neoperují).
    3) Druhá část odpůrců fondového systému tvrdí, že lidé si budou spořit sami, ale neříkají, co dělat s těmi, co si nakonec nenaspoří, nebo se budou tvářit, že si nenaspořili.

    Není nic lepšího než takováto neinformovaná diskuse.

    V dalším kroku potom buď přijmeme nebo zamítneme fondový systém - ať už jedno nebo druhé. A pak, poté co jsme si takto omezili možnost výběru, budeme přemýšlet nad tím, jak vybranou možnost implementovat. A co když při této implementaci zjistíme, že je tato implementace opravdu náročná a my bychom raději zkoumali jiné alternativy, před kterými jsme si ale už zavřeli dveře?

    Není se pak co divit, že současné diskusi dominuje ideologie a dogmatismus, vrcholící v onom videu.

    OdpovědětVymazat
  17. V podstatě tvrdíte, že lidé nevěří politickým stranám, které mají polovinu křesel v parlamentu a které tvrdí, že průběžný systém i do budoucna důchodce bez problémů zajistí.

    OdpovědětVymazat
  18. Teď jsem si prohlédl celé to hodinové Pikorovo video... a když vynechám tu trochu populismu, tak mi to... popravdě připadá docela dobré. Taky mi připadá, že on si nemyslí, že by průběžný systém byl schopen cokoliv spasit; takže pokud odpůrci fondového systému jeho argumenty používají \"pro průběžný\", tak ho poněkud zneužívají.

    a) tak 500 stránek nové legislativy a regulací, spousta prostoru pro korupci/lobbing, nejistota, jestli za 50 let nedopadneme podobně, jako zaměstnanecké fondy v USA (to, že dneska víme, že to byla blbost neznamená, že za 50 let nezjistíme, že to, co dneska děláme, je blbost)

    b) nedělat v podstatě nic

    U možnosti b) bych možná přidal \"ono se to nějak zvládne\" - a myslím to docela pozitivně. Každá věc vypadá jako tragédie, ale ve skutečnosti jsou lidé poměrně hodně schopní se svou situací něco dělat. Na druhou stranu, v případě a) a \"rozumné odborné ekonomické debaty\" si vždycky vzpomenu na jeden odstavec od Bryana Caplana (The myth of rational voter), který volně řečeno říká, že jedna věc je to, že jsme schopni vymyslet dobré řešení - a druhá je to, co parlament skutečně přijme.

    Ad pokud lidi donutím investovat do fondů, tak se o tom spousta lidí něco dozví. Tak pokud pozměním to tvrzení na \"nejsem schopen si toho zjistit dostatečně, tak do toho nebudu investovat\" - tak zjištění, že lidé začnou být informováni (second-best řešení na jejich straně) problém asymetrických informací vůbec neřeší.

    OdpovědětVymazat
  19. Nějak mi tam vypadl odstavec, ale to je jedno. Spíš jen taková myšlenka -

    \"This is not a dispute about whether planning is to be done or not. It is a dispute as to whether planning is to be done centrally, by one authority for the whole economic system, or is to be divided among many individuals.\" - Hayek

    \"Otázek k odborné diskusi je přitom opravdu mnoho. A primární téma k diskusi přitom není, zda povinné fondové spoření zavést nebo ne. Abychom se totiž k takovému rozhodování vůbec dobrali, měli bychom nejdříve jasně říci, jak konkrétně bude takové důchodové spoření implementováno, pokud bude zavedeno. \"

    Trochu mi to totiž připadá jako plánování mé budoucnosti... \"o nás bez nás\"....

    OdpovědětVymazat
  20. Dalo by se opravdu dlouze diskutovat o tom, do jaké míry lze důvěřovat lidem, kteří žijí od voleb do voleb a kteří už mnohokrát předvedli, jakou nízkou váhu sami přikládají svým předvolebním slibům.

    Jediná věc, na níž se shodnou víceméně všichni \"napříč spektrem\", je , že současný systém určitě neumožní takové zvyšování důchodu, které by zvedlo
    životní úroveň důchodců nad dnešní stav. Ti největší optimisté tvrdí, že jsou schopni stávající stav udržet. Určitě je dost lidí, kteří tomu věří, protože věřit chtějí, ale i ti musí vidět, že už teď je životní úroveň důchodců dost nízká.

    OdpovědětVymazat
  21. vcelku mě pobavil tenhle Váš odstavec:

    \"Bavil jsem se se svými chilskými kolegy o jejich reformě a i ti, kteří jsou k některým aspektům reformy velmi kritičtí, přiznávají, že naprosto pozitivním efektem byl prudký nárůst finanční gramotnosti. Lidé prostě byli donuceni se o těchto věcech něco naučit. \"

    Další šlechetný skrytý cíl penzijní reformy - a to jsem si vždycky myslel, že \"donutit\" je pro liberála sprosté slovo...

    P. S. Co takhle článeček o těch diskusích s chilskými kolegy, prosím?

    OdpovědětVymazat
  22. \"Mně nejde ani o to, aby se prosadilo konkrétní řešení. Jde mi o to, zda dokážeme v českých podmínkách vést rozumnou odbornou ekonomickou debatu. Zatím dokazujeme, že nedokážeme.\"

    O. K., pokud ale na začátku diskuse v těch různých komisích ti \"skvělí nezávislí experti\" udělají zásadní chyby už při stanovení příčin současného stavu (problémem přece není jenom prodlužování věku dožití důchodců, ale i prodlužování studia mladých, rostoucí nezaměstnanost a z ní plynoucí nízká úroveň mezd, všudypřítomná korupce, neuvážené zavedení rovné daně a degrese do odvodového systému a z toho plynoucí rostoucí deficity, zadlužování státu a náklady na obsluhu tohoto dluhu, demotivující nastavení vztahu mezi příspěvkem do průběžného systému a posléze vyplácenými penzemi atd.), pokud i na těch pár příčin, které ty komise určily správně, navrhují tito experti neadekvátní, pro pojištěnce nevýhodná a neliberální řešení typu povinného dlouhodobého spoření do soukromých podílových fondů, pokud jsou některá řešení (návrat progresivního zdanění, zrušení či podstatné zvýšení stropů, Tobinova daň, systém \"virtuálních účtů\", systém \"základního příjmu\") od začátku tabuizována či bez řádné protiargumentace odmítána, pak nelze o žádné skutečné diskusi mluvit.

    Skutečná diskuse by se totiž dříve či později musela dostat k tomu, co jsem už tady zmínil, tedy k tomu, co Jan Keller nazývá \"společnost nesouměřitelnosti\".

    P. S. A nemyslete si, že jsem si nevšiml, že od jisté chvíle na mé příspěvky ani Vy, ani nikdo jiný nereaguje, aniž by mi bylo sděleno, že bych se měl dopustit nějakého prohřešku proti diskusním pravidlům, a že tedy budu ignorován...

    OdpovědětVymazat
  23. \"P. S. A nemyslete si, že jsem si nevšiml, že od jisté chvíle na mé příspěvky ani Vy, ani nikdo jiný nereaguje, aniž by mi bylo sděleno, že bych se měl dopustit nějakého prohřešku proti diskusním pravidlům, a že tedy budu ignorován... \"

    Proč by vám mělo být sdělováno, že jste se něčím prohřešil? Nejsem si vědom nějakého prohřešku. Kdybyste se něčím prohřešil, byl byste důrazně upozorněn, stejně jako ostatní.

    Nicméně to, že jste ničím neprohřešil, neznamená, že na vaše příspěvky MUSÍ někdo reagovat. V těchto komentářích může každý přispívat a regovat na jiné příspěvky podle svého svobodného výběru. Odhaduji, že lidé usoudili, že to buď nestojí za to, nebo se možná argumenty opakují natolik, že usoudili, že už reagovali dostatečně.

    Zkuste se tedy zamyslet nad tím, kde se stala chyba. Když totiž pod článkem o důchodové reformě v Česku začnete rozvíjet myšlenky o vertikalizaci Lorenzovy křivky v USA, tak ani při nejlepší vůli nevím, co bych k tomu napsal. A zřejmě to nevědí ani ostatní.

    A žádám vás, abyste si podobné komentáře jako ono citované \"P.S.\", které byť jen nepřímo implikují nějakou cílenou a organizovanou zaujatost, odpustil. Už jednou jste mě zde naprosto nepodloženě obvinil z toho, že patřím do skupiny, v jejíž prospěch argumentuji, aniž byste si zjistil byť jen ta nejzákladnější veřejně dostupná fakta. A to je jediná věc, která zde vítána není.

    OdpovědětVymazat
  24. když okomentujete všechny diskutující, ale moje komentáře, které se na Vás přímo obracejí (a zdaleka se nejednalo jen o Lorenzovu křivku, která se současnou krizí sakramentsky souvisí), přeskočíte (a podobně se tak stalo i v předchozích diskusích), co si mám myslet? Když si ze všeho, co jsem tady napsal, vyberete jedno P.S. k ostré reakci, která implikuje, že zde nejsem vítán, co si mám myslet?

    Ne, nebojte se, já nejsem ten typ, který by se opakovaně vnucoval někam, kde o něj není zájem. Pokud tady chcete mít učesanou diskusi, v níž se nenarušují neoliberální dogmata, je to Vaše volba. Já na tyhle diskuse rád chodil, abych si tříbil mysl u lidí, kteří provozují jistý typ ekonomického myšlení, a získal nové úhly pohledu. Pokud Vám to jako majiteli nevyhovuje, bude mi to sice trochu líto, ale nedá se nic dělat, budu chodit jinam.

    OdpovědětVymazat
  25. stačilo napsat, že Vás moje názory a argumenty už nadále nezajímají, protože je považujete za hloupé a protože se pořád dokola opakují.

    Já jen dodám, že je to od té chvíle, co jsem se tak \"nediplomaticky\" vyjádřil o Vašich grafech o zadlužení a HDP. Je to lidské, ale od akademika bych očekával schopnost snášet slušně podanou kritiku.

    Diskuse by měla obohacovat obě strany. Vy o výměnu názorů nestojíte, protože máte definitivně jasno. A já o prohlubování a utvrzování dogmat, která vedou tenhle svět do záhuby, nestojím. Takže Vám přeji mnoho osobních a běžeckých úspěchů.

    Farewell, Chicago!

    P. S. Není absolutně žádný problém si na mých www stránkách zjistit moji totožnost, nehledě na to, že jsme spolu v minulosti měli mailový kontakt, při němž jsem Vám poskytl všechny své kontaktní údaje...

    OdpovědětVymazat
  26. Kam až může klesnout diskuse o důchodové reformě :)

    OdpovědětVymazat
  27. Ahoj, jmenuji se "Tina Petersen" Jsem z Odense v Dánsku. Byl jsem ženatý 9 let s Oliverem a oba jsme měli spolu dva (2) syny. Oliver byl můj milenec na střední škole, můj vysněný muž a já jsme ho milovali víc, než dokážou vyjádřit slova. Najednou můj manžel začal spát a dávat různé omluvy, proč se nemůže vrátit domů. Děti, které byly zvyklé být vždycky kolem svého otce, ho teď vidí ječmen. Začal mít vnější vztahy s jinými ženami a neuvažoval, jak se budou děti nebo já cítit.

    Celý můj svět byl otřesen a zdá se mi, že jsem ztratil jediného člověka, kterého jsem kdy miloval. To se ještě zhoršilo v okamžiku, kdy požádal o rozvod ... Snažil jsem se, co mohl, aby mu změnil názor a zůstal se mnou a dětmi, ale veškeré úsilí bylo marné. Prosil jsem a zkoušel všechno, ale nic nefungovalo.

    Průlom nastal, když mě někdo představil tomuto nádhernému, velkému kouzelníkovi, který mi nakonec pomohl ... Nikdy jsem nebyl fanouškem takovýchto věcí, ale prostě jsem se rozhodl neochotně vyzkoušet, protože jsem byl zoufalý a nezbylo mi na výběr ... Udělal zvláštní modlitby a použil kořeny a byliny ... Během dvou dnů mi Oliver zavolal a byl mi líto všech emocionálních traumatů, které mi způsobil, přestěhoval se zpět do domu a nadále šťastně žijeme jako jedna velká rodina. co úžasný zázrak doktor Zuzu udělal pro mě a moji rodinu. Pomohl mi také vyřešit můj problém s artritidou, se kterým se zabývám celá léta

    Představil jsem mu mnoho párů s problémy po celém světě a měli dobré zprávy ... Jsem pevně přesvědčen, že někdo tam potřebuje pomoc. Pro naléhavou pomoc jakéhokoli typu kontaktujte doktora Zuzu nyní prostřednictvím jeho e-mailu: doctorzuzutemple@gmail.com nebo WhatsApp ho na +2347013499818 a také kontaktujte doktora Zuzu na Viber prostřednictvím +2347013499818

    OdpovědětVymazat