V letošním roce se komise rozhodla ocenit studium trhů, kde rovnováhy není dosahováno centralizovaně pomocí Walrasovského dražitele (Walrasian auctioneer), nýbrž kde existují náklady spojené s hledáním protistrany. Párování poptávajících a nabízejících tak probíhá s frikcemi, které mimo jiné způsobují, že neplatí teorémy o blahobytu, a tedy že tržní rovnováha nemusí být společensky optimální. Tato teorie se souhrnně označuje jako teorie hledání a párování (search and matching theory).
Ačkoliv klasickým případem využití teorie hledání a párování je trh práce, existuje celá řada aplikací v oblastech jako trh peněz nebo trh nemovitostí.
Peter Diamond v roce 1982 napsal fundamentální článek teorie hledání nazvaný Aggregate Demand Management in Search Equilibrium, kterému se dnes říká Diamondův model s kokosovými ořechy (Diamond popisuje ostrov s palmami v poslední kapitole svého článku). Jedná se o velmi jednoduchý model. Ekonomika je tvořena agenty, kteří vyrábějí a prodávají určité zboží (kokosové ořechy). Veškerá produkce je identická, existuje však jediná omezující podmínka: výrobce nesmí konzumovat vlastní produkci - musí jít na trh, tam svou produkci prodat a koupit jiné výrobky od někoho jiného. Přitom neexistuje žádný centrální trh - výrobce hledá a náhodně potkává své zákazníky.
I produkční funkce je velmi jednoduchá - jedna jednotka práce vyrobí jeden kokosový ořech. Produkce je přitom náhodná - jednou za čas agent nalezne palmu, ze které ořech setřese (vyrobí). Avšak agent nemůže kokosové ořechy akumulovat - jakmile jeden vyrobí, musí ho nejprve prodat, aby mohl vyrobit další.
Interakce v ekonomice tak probíhá velmi triviálně - když se náhodně potkají dva agenti, kteří oba mají kokosový ořech, vymění si je a zkonzumují. Agenti, kteří kokosový ořech nemají a hledají palmu, se nazývají nezaměstnaní. Agenti, kteří kokosový ořech mají a hledají kupce, se nazývají zaměstnaní.
Je zřejmé, že model je poměrně abstraktní, ale přitom skrývá zajímavou dynamiku. Navíc v modelu vzniká významná externalita - pokud si volím intenzitu, se kterou hledám palmy a hledám kupce, pak beru v úvahu i to, že při svém hledání narazím na osoby, kteří nemají nic ke směně. To snižuje moji snahu vyrábět. Tím ale vytvářím externalitu pro ostatní, protože snižuji pravděpodobnost, že budu mít co nabídnout, když mě potkají.
Diamondův článek z roku 1982 a i jeho další práce tak položily teoretické základy teorie nezaměstnanosti založené na hledání a párování.
Dale Mortensen a Chris Pissarides publikovali v 80. a 90. letech celou řadu článků, ve kterých aplikovali teorii hledání a párování na trh práce a přiblížili teorii makroekonomickým aplikacím. Klasickým modelem je párování zaměstnanců a firem, kdy se různí zaměstnanci hodí různým firmám.
Firmy a zaměstnanci se vzájemně hledají. Když se potká zaměstnanec s firmou, zjistí se, jak vhodný tento pár je - konkrétně se určí náklady, se kterými dokáže daný zaměstnanec v dané firmě vyrábět. Firma má přitom možnost zaměstnance odmítnout, pokud vidí, že by mohla získat větší zisk, pokud bude pokračovat v hledání jiného, vhodnějšího zaměstnance. Stejně tak i zaměstnanec může odmítnout firmu, pokud vidí, že může nalézt vhodnější firmu. Obě strany však od odmítnutí odrazuje skutečnost, že hledání je nákladné.
V rovnováze tak na trhu vidíme firmy, které nabízejí pracovní místa, a zároveň lidi, kteří hledají práci - a máme teorii nezaměstnanosti.
Když se podobný (i když složitější) mechanismus propojí s teorií hospodářského cyklu, dokáže vysvětlit například negativní vztah mezi počtem pracovních nabídek a mírou nezaměstnanosti, takzvanou Beveridgovu křivku:
V období expanze je na trhu nízká míra nezaměstnanosti a velký počet volných pracovních míst, zatímco v recesi je tomu naopak. Když recese končí, nabídka pracovních míst se zvyšuje, zatímco nezaměstnanost klesá pomaleji, což vytváří jakousi velmi plochou elipsu, po které se ekonomika pohybuje proti směru hodinových ručiček.
Volba Diamonda, Mortensena a Pissaridese je dobrá a nekontroverzní. Jejich práce je dnes standardním učivem v makroekonomii a jako kandidáti na Nobelovu cenu jsou zmiňováni už dlouhou dobu.
Žádné komentáře:
Okomentovat