neděle 8. března 2009

University of Chicago a jaderné experimenty


University of Chicago není známá jen díky své katedře ekonomie, ale také díky tomu, že zde proběhla první řízená jaderná reakce na světě. A to přímo uprostřed campusu, na místě, kde se dnes buduje nová knihovna. Výsledkem řady jaderných experimentů (souvisejících například s projektem Manhattan), prováděných zejména ve 40.letech za celkem laxních bezpečnostních opatření, bylo zbytky radioaktivního materiálu a odpadu, přičemž dekontaminace campusu skončila až v roce 1987.

Zajímavé detaily z nukleární historie campusu popisuje článek v univerzitním časopise Chicago Maroon.
V době, kdy Enrique Enrico Fermi začal experimentovat s řízenou jadernou reakcí, neexistovaly ještě žádné specializované laboratoře jako třeba Argonne. V plánu sice bylo postavit laboratoř v Red Gate Woods poblíž Chicaga (kde dnes Argonne skutečně stojí), ovšem za to, že se reaktor nakonec stavěl na campusu, mohly odbory. Ty totiž zjistily, že stavební firma, které byl kontrakt na stavbu laboratoře v Red Gate Woods udělen, používala zaměstnance, kteří nebyli v odborech, a začaly proto na místě stavby stávkovat.

Protože se vyjednávání vleklo, hledali vědci alternativní místo, kde by mohli reaktor postavit. A místo se našlo na squashovém kurtě v suterénu tribun dnes již neexistujícího unverzitního stadionu pro americký fotbal (Stagg Field). Tehdejší prezident univerzity Robert Maynard Hutchins totiž zrušil fotbalový tým (spolu s dalšími neakademickými spolky) se slovy "Celý systém fotbalu, studentských spolků a zábavy je jen prostředkem, jak udělat vzdělání stravitelné pro ty, kteří v něm nemají co dělat." (Není divu, proč je jedním ze zlehčujících univerzitních sloganů známé "University of Chicago: Where the fun comes to die"). Stadion tak byl mimo provoz a takhle se pro jeho část našlo využití. Metalurgická laboratoř (dnešní Eckhart Hall, katedra matematiky), ve které probíhaly související experimenty, navíc byla jen 100 metrů daleko.

Pro stavbu reaktoru, tedy 400-tunové hromady granitových grafitových bloků, do které bylo uloženo 6 tun uranu a 34 tun oxidu uraničitého, byla použita nejlevnější možná pracovní síla - vyhození nezletilí studenti středních škol, kteří byli příliš mladí na to, aby mohli narukovat. K prvnímu úspěšnému experimentu, uprostřed hustě zalidněného Chicaga, došlo 2.prosince 1942.

Primitivní reaktor byl rozebrán o tři měsíce později a převezen do Red Gate Woods, kde experimenty pokračovaly. Zbytky reaktoru a jaderného odpadu byly zality do betonu a zakopány právě v Red Gate Woods (někdy se tam budeme muset vydat, je to volně přístupná lesnatá oblast). Stagg Field byl zbourán v roce 1957 a od té doby univerzita žádný stadion pro americký fotbal nemá.

V roce 1974 se federální vláda rozhodla, že by mohla zlikvidovat zbytky radioaktivního materiálu a odpadu, který na campusu po experimentech zůstal. Odstraňování bylo dokončeno v roce 1987.

6 komentářů:

  1. ty bloky byly grafitové, nikoli granitové

    OdpovědětVymazat
  2. No to je ale hloupy preklep, dekuji. Zula by jako moderator asi moc nefungovala :-).

    OdpovědětVymazat
  3. Volně přístupný jej jen ten les. Bacha na to, že i university member, který není US občan, musí o propustku do Aragonne žádat týden předem. Pokud jste tam ještě nebyli, jeďte se spíš podívat do Batávie - ve Fermilabu je toho pro nefyzika k vidění víc a jde to bez formalit.

    P.S. Fermi byl Ital, ne Španěl, a tedy se jmenoval Enrico.

    OdpovědětVymazat
  4. Enrique a granit, v jakem stavu mysli jsem tohleto psal? To by me na FJFI nepochvalili...

    Mel jsem na mysli navstevu toho lesa - kombinace les a kopec je v Chicagu celkem neobvykla. Diky za tip s Fermilabem, jeste jsme tam nebyli.

    OdpovědětVymazat
  5. Aááá, tak z fujtajflu vítr věje :-))). Se slzou v oku vzpomínáme na Apfelbecka. To by vysvětlovalo ten kvantitativní bias.

    Co se kopců týče, zřetelně si vybavuji, že úřady v Illinois na řidičák vyžadovaly otestování dovednosti \"rozjezd do kopce\". Kopec ovšem nebyl k mání, a tak mě jurodivá komisařka, kterou šíleně iritovalo, že jsem se dostavil ve voze s šaltpákou, nutila popojíždět po nákladové rampě jakési polozbořené fabriky.

    OdpovědětVymazat
  6. Já už Apfelbecka bohužel nezažil. Co se týče řidičáku, já se na kopec ještě z legrace ptal v průběhu jízdy a zkoušející mi řekl, že mám smůlu :-)

    OdpovědětVymazat