neděle 13. března 2011

Dobešova půlmiliarda na podporu výzkumu


Půl miliardy korun na přilákání špičkových zahraničních vědců slibuje ministr Dobeš. Je to efektivní způsob, jak utrácet peníze na rozvoj vědy?

Domnívám se, že ne.

Nejprve je vhodné si udělat představu, o jakých částkách hovoříme. Půl miliardy korun je zhruba 30 milionů dolarů. Ministr Dobeš přitom tvrdí, že půl miliardy není myšleno ročně, ale jako celkové výdaje na celý program. Dejme tomu, že rozumná doba je třeba pět let.
Lákání špičkových vědců je samozřejmě běžný postup - nejlepší univerzity o kvalitní výzkumníky bojují. Ale na špičkové úrovni hovoříme při budování výzkumných programů o částkách, které jsou řádově vyšší. Například tento neúplný seznam soukromých darů univerzitám, uveřejněný v Chronicle of Higher Education, uvádí za posledních 10 let zhruba 200 darů převyšujících 50 milionů dolarů. University of Chicago každoročně získá několik dárců, kteří věnují univerzitě částku v řádu desítek milionů dolarů - a v posledních letech se našlo několik individuálních darů, z nichž každý převyšoval sto milionů (a to Chicago v porovnání třeba s Harvardem nebo Princetonem trochu zaostává).

Při třiceti milionech dolarů rozprostřených do pěti let tedy skutečně hovoříme o lákání jednotlivců nebo malých týmů převážně do existujícího prostředí českého vysokého školství.

Než se zamyslíme nad tím, co by měl takový program české vědě přinést, podívejme se na náklady. Pokud by si ministr Dobeš dělal zálusk na vědce z kvalitních univerzit z USA a chtěl konkurovat, musel by si připravit statisíce dolarů ročně. Server Collegiate Times poskytuje veřejná data o mzdách všech zaměstnanců řady veřejných amerických univerzit, zahrnující i výborné univerzity jako University of Michigan nebo University of California. V odvětvích s nejvyššími mzdami jako (bio)medicína hovoříme přinejmenším o několika stovkách tisíc, ale i v těch nejlevnějších se pod sto tisíc dolarů nedostaneme. Evropští vědci budou o něco levnější, ale ti nejlepší ne o moc.

Pokud bychom tedy celou půlmiliardu korun utratili jen na mzdy, pak se nám podaří přilákat zhruba několik málo desítek výborných vědců na dobu pěti let.

To ještě vypadá slušně, jenže tady výdaje ani zdaleka nekončí. Vědec, který chce aktivně pracovat (a ne si za slušné peníze užít několik let v krásném městě - takové zřejmě lákat nechceme), bude požadovat peníze na semináře, zvaní spolupracovníků nebo asistenty ze svého výzkumného týmu. Dále bude také požadovat, aby instituce po administrativní stránce fungovala na špičkové úrovni. Z takových věcí samozřejmě může profitovat celá instituce, ale mají v současné době vysoké školy dostatek peněz na to, aby takové požadavky splnily? Nebo budou zahrnuty v oné půl miliardě?

Tyto požadavky přitom nelze brát na lehkou váhu, protože jejich věrohodné splnění silně ovlivní to, jací lidé přijdou. Špičkový zahraniční vědec, který není za zenitem své kariéry, bude ochoten přijít jen do fungujícího prostředí, ve kterém se i on sám bude moci dále rozvíjet. A vytvoření takového prostředí není nic levného. Jen na mzdu, bez vytvoření odpovídajícího zázemí, nalákáte jen někoho, kdo si přijede na pár let odpočinout.

Před několika lety se například Goethe Universität ve Frankfurtu snažila nalákat několik špičkových ekonomů z amerických univerzit, mezi nimi i Němce, u něhož doufala, že bude motivován se ve Frankfurtu usadit a katedru dále rozvíjet (a on sám měl zájem). Ten se však poté, co vypršel první kontrakt, vrátil do USA, protože se mu nepodařilo sžít se se zkostnatělým německým akademickým systémem.

Je pravda, že některé české instituce takové zázemí v určitých oborech zřejmě mohou nabídnout. Ale potřebují ty vybrané výzkumné ústavy, které skutečně fungují, utrácet desítky milionů na to, aby nalákaly jednoho člověka s malým doprovodem? Nebo by prostředky využily raději k budování výzkumného programu z vlastních zdrojů? Či má smysl vědecké špičky lákat na instituce, které dnes na mezinárodní úrovni nejsou? Nebudu hovořit za ostatní obory, ale třeba v ekonomii (na kterou se Dobešův program zřejmě nemá vztahovat) by někoho kvalitního mohlo nalákat jedině CERGE-EI, a ani v tomto případě by to zřejmě nebyl nikdo ani ze širší špičky.

Myšlenka "leading by example" je bohulibá, jenže nemůže fungovat v situaci, kdy mezi výzkumníkem, kterého se podařilo nalákat, a přijímající institucí zeje vědecká propast. Přijímající instituce si sice bude moci připsat nějaké body do publikačního žebříčku, ale tím to skončí.

Hlavním cílem přijímání zahraničních špiček by však neměly být body za hotové publikace, které si vědec s sebou přinese, ale budování dlouhodobě úspěšných výzkumných programů. K tomu sice může přicházející vědec přispět, ale musí mít masivní podporu a ochotu ze strany přijímající instituce - kolegy, kteří s ním chtějí výzkumný program rozvíjet, dostatek motivovaných doktorandů (motivovaných jak finančně, tak i participací na zajímavém výzkumu), kteří jsou nezbytnou pracovní silou na každé výzkumné vysoké škole, vedení fakulty a univerzity, které nebude házet klacky pod nohy, a koneckonců i tu sekretářku, která zbaví vědce spousty neplodné administrativní činnosti.

To všechno je potřeba nějak financovat a podporovat, a to tak, aby se celá instituce nerozložila kvůli závisti ostatních, kteří takovou pozornost nezískají.

Jenže když už to dotáhneme tak daleko, že se nám podaří tohle všechno zorganizovat a ufinancovat, na co vlastně potřebujeme lákat toho původního špičkového vědce, kvůli kterému jsme to všechno dělali?

A tím se dostáváme k jádru věci - aby spolupráce s takovými vědeckými špičkami fungovala, musíme toho zařídit tolik, že se nám de facto podařilo vybudovat fungující vědeckou instituci (a na něco takového bude potřeba o hodně víc než půl miliardy korun). Zahraniční vědec by tak zřejmě plnil hlavně roli určitého koordinátora rozvoje. Jenže to, jak fungují univerzity a výzkum v zahraničí, zná i řada českých vědců, kteří se do zahraničí podívali. Nedokázali bychom se opřít o jejich rady?

Co by tedy bylo vhodnější?

Lákání špičkových vědců má smysl v případě, že dokážeme vytvořit účinnou spolupráci mezi těmito vědci a existující institucí, a pokud dokážeme zajistit kontinuitu v čase. Když chceme na program věnovat půl miliardy korun, máme představu o tom, co dělat poté, až přijmutým vědcům vyprší kontrakt?

Řada menších zemí proto v poslední době postupuje jinak - snaží se domů stahovat vlastní vědce, u kterých je naděje, že nebudou motivovaní jen finančně, ale i vztahem k domácí zemi, například protože mají chuť něco budovat doma, nebo se chtějí vrátit kvůli rodině. Takoví vědci nemusí nutně tvořit absolutní špičku v oboru, ale mají zkušenosti s fungováním výzkumných institucí v zahraničí. Navíc znají české podmínky a je u nich reálná naděje, že v Čechách zůstanou dlouhodobě.

V České republice se přitom o této možnosti v minulosti také hovořilo - je takový program už opět shozen ze stolu?

Druhou možností je utratit peníze při vysílání mladých studentů do zahraničí - například na doktorandské nebo postdoc programy. Portugalsko třeba takto provozuje program (částečně financovaný z peněz Evropské unie), v rámci kterého platí vybraným studentům doktorandské studium v zahraničí. Studenti přitom nemají povinnost se do Portugalska vracet (něco takového se ostatně špatně vymáhá), ale vláda doufá, že řada z nich se dříve nebo později vrátí. Ačkoliv takový program je na celá desetiletí, je to možná jedna z nejužitečnějších dlouhodobých strategií.

Podpora studentů přitom nemusí být jen finanční. Řada zahraničních univerzit totiž nabízí nejlepším doktorandům poměrně velkorysá stipendia - jen o nich vědět a pořádně se na přijímací řízení do takového doktorandského programu připravit.

Připadá mi, že systematická podpora takových programů by dlouhodobě byla mnohem učinnější, než nákladné lákání osamocených zahraničních špiček. Dalo by se s Dobešovou půlmiliardou dělat v oblasti podpory výzkumu ještě něco jiného, užitečnějšího?

7 komentářů:

  1. V Brně mají program na lákání českých vědců ze zahraničí zpátky \"domů\", pár se jim nalákat podařilo. Kromě toho mají také program pro zahraniční vědce, chtějí jich získat 26. Doufají, že tím nastartují vlastní rozvoje, navíc zrovna žádají o grant u EU na další období.

    OdpovědětVymazat
  2. Na Ústavu molekulární genetiky AV ČR se o tohle pokoušejí i bez podpory vlády a přijde mi, že to docela funguje. Pochopitelně peníze jsou právě tím na čem se to zasekává. Řada lidí by se třeba i ráda vrátila, ústav po administrativní stránce funguje perfektně, ale ten propad v platech je prostě příliš velký.

    OdpovědětVymazat
  3. To, co komentuješ, je nějaký náhodný nápad, reálně už byl schválen program Návrat, který je určen pro vědce vracející se po letech práce v zahraničí, parametry jsou nastaveny slušně. Akademie má vlastní interní granty plus se na totéž dá získat EU dotace. Samozřejmě je všechno časově omezené (který výdaj ze státního rozpočtu - kromě penzí :) - není)? A holt se musí žít s tím, že za pár let to vláda buďto obnoví nebo zabalí.

    Oproti tomu dotovat někomu PhD studium v USA není dotace pro toho studenta, ale dotace té americké univerzitě. Zrovna ty bychom z našich daní platit nemuseli.

    OdpovědětVymazat
  4. Vsem komentujicim: Vyborne, dobre zpravy!

    OdpovědětVymazat
  5. Mladi vyzkumnici s detmi by byli blazni, kdyby se vraceli. Profituji-li oni sami ze sveho vzdelani, chteji je prirozene zajistit i svym detem. Pokud jejich deti chodily do zahranicnich skol, v CR nebudou mit moznost pokracovat. Navrat do bezne ceske ZS, byt sebelepsi, znamena prevazne pocitani ztrat - zdaleka nejen kvuli cizimu jazyku (pokud dany vedec nepobyval v Severni Koreji nebo v Rusku:). Program Navrat zkratka nepocita se skolnym pro deti, aby mohly pokracovat na zamezinarodni nebo zahranicni skole v CR. Ani nemuze, protoze stejne ministerstvo, ktere ho garantuje, vede proti zahranicnim skolami pusobicim na uzemi CR boj: pripravilo navrh novely skolskeho zakona, obsahujicii TRI STRANY ZBRUSU NOVYCH PODMINEK , ktere musi zahranicni skoly v CR splnovat, aby v nich mohly ceske deti plnit povinnou skolni dochazku! Tyto podminky zasadne zneprijemnuji zivot vsem cca 16 zahranicnim skolam v CR, kterych tykaji. Jak vyplyva i z vaseho prispevku, na MSMT proste nepochopili, ze kazde opatreni musi byt systemove, ma-li se neco zmenit .

    OdpovědětVymazat
  6. Správně, souhlasím s autorem.
    Z peněz by se měli podporovat všichni český studenti doktorských programu na zahraničních školách zejméná ekonomických oborů, obzvláště ti na univerzitě chicago z ekonomické fakulty, případně se nemusí podpora vztahovat jenom na studenty ale i na české učitele, aby měli větší motivaci se do ČR vrátit a cítili se zavázaní ČR. Samozřejmě, v případě, že se budou chtít vrátit do ČR, tak jim nabídnout plat a podporu výzkumu jako mají v USA nebo větší. A kde na to vezmem, když nejsme tak bohatí.... Zrušíme státní podporu všech nedůležitých vědních oborů, jako matematika, technika, přirodověda atd.. a necháme jenom ten nejdůležitější Ekonomii. Protože kdo vytváří pracovní místa, absolventi ekonomických oborů, vytvařejí nové podniky, jsou to moderní vizionáří, jestli bude prosperita nebo bída , jakou cestou se máme vydat, vědí jestli člověk způsobuje globální oteplování planety nebo ne, důlěžítější pro lidskou společnost jsou možná jenom právnící. Ostatní obory , akorat dumají nad hloupostmi, vytvářejí teorie a poznatky, které se nedají zpeněžit.

    OdpovědětVymazat
  7. ... a za 20 let existence dokazala pritahnout do Budapesti:

    a) spickove profesory za zenitem

    b) par nadejnych Madaru s americkym doktoratem

    c) par kompetitivnich Nemcu, kteri chteji zustat v Evrope, ale fungovat v otevrenym akademickym systemu.

    To ukazuje dve veci:

    1. vybudovani spickoveho pracoviste trva desetileti
    2. 100 mega rocne jsou drobne

    Na druhe strane strycek Soros, ktery spravuje endowment CEU pred krizi vydelaval 6%, za krize vydelava 10 ci 12, takze zatimco americke a anglicke univezity skrtaji rozpocty, CEU nakupuje. Tak za 10 let bude jasny kolik hvezd ulovili.

    OdpovědětVymazat