pondělí 30. listopadu 2009

Specializace a úspory z rozsahu versus heterogenita lidí


Po předchozím příspěvku, který se týkal informativnosti HDP, budeme pokračovat v opravách nepřesností a omylů.

Tentokrát v článku Tomáše Sedláčka, který se týkal přínosů vzájemného obchodu. Tomáš píše:

Adam Smith - takto tatíček ekonomie - kdysi napsal, že bohatství národů spočívá ve specializaci. Čím je obchodující celek větší, tím bohatší bude, protože se specializace bude moci víc rozvinout. ....

Adam Smith ale nezdůraznil jednu věc. Na to, abychom spolu mohli obchodovat - aby se mohla specializace zdravě a spontánně rozběhnout, musíme být jiní. Dva nachlup stejní lidé, se stejnými chutěmi a schopnostmi, spolu moc obchodovat nemohou, protože nemají co směnit.

Bohužel tady Tomáš smíchal dohromady dvě věci, zjednodušeně řečeno dva klasiky - Smithe a Ricarda. Zaprvé, k tomu, aby specializace byla přínosná, není zapotřebí heterogenita lidí. Na druhou stranu lidská heterogenita napomůže obchodu, i když specializace sama o sobě přínosná není.

Adam Smith ve svém pojednání o manufaktuře žádnou lidskou heterogenitu nepotřebuje. Specializace je u něj přínosná díky úsporám z rozsahu. Představme si Adama a Evu, kteří jsou z ekonomického hlediska identičtí. Oba umějí stejně dobře pěstovat brambory a šít oblečení. Každý z nich má naprosto stejné potřeby a vyžaduje k životu jak brambory, tak i oblečení.

Úspory z rozsahu spočívají v tom, že jejich celková produkce bude vyšší, pokud jeden z nich bude pouze pěstovat brambory a druhý pouze šít oblečení. Pokud však žijí odděleně a nemohou obchodovat, musí každý z nich dělat obojí. Teprve možnost vzájemného obchodu přiměje Adama vzít motyku a Evu jehlu a nit (nebo naopak). Výhody ze vzájemného obchodu fungují, i když mají Adam i Eva stejné schopnosti i stejné potřeby. To je myšlenka Adama Smithe.

Precizní ekonomickou úvahu o prospěšnosti lidské heterogenity (kterou Smith "zapomněl", protože ji ke svému argumentu nepotřeboval) lze vysledovat přinejmenším k Davidu Ricardovi a jeho teorii komparativní výhody (Ricardo, 1817, On the Principles of Political Economy and Taxation). V situaci, kdy jsou lidé (v Ricardově teorii komparativní výhody výrobní technologie v jednotlivých zemích) odlišní, budou vznikat přínosy ze vzájemného obchodu i bez úspor z rozsahu (tedy v situaci konstantních výnosů z rozsahu) u jednotlivých lidí (nebo zemí). Stačí, když se člověk specializuje na výrobu toho statku, který umí vyrábět relativně lépe. Díky této heterogenitě v produkčních schopnostech (o které mluví Tomáš Sedláček) tak opět dospíváme k tomu, že obchod zvyšuje užitek zúčastněných stran.

I Ricardova teorie komparativní výhody tak funguje díky specializaci. Předpoklady i mechanismus jsou však odlišné. Těm, kteří budou o teorii komparativní výhody uvažovat více, však neunikne jedna podoba. Totiž že vzájemný obchod v Ricardově teorii generuje úspory z rozsahu na agregátní úrovni. Rozdíl je však v tom, že úspory z rozsahu na agregátní úrovni vznikají v modelu endogenně, bez potřeby specifikovat úspory z rozsahu na úrovni jednotlivce. To Smith pro svůj argument úspory z rozsahu potřeboval i u jednotlivců.

Samozřejmě, že heterogenita a úspory z rozsahu se mohou vzájemně doplňovat. Avšak není pravda, jak píše Tomáš, že specializace bez heterogenity nemůže fungovat.

4 komentáře:

  1. Matěj Šuster1. prosince 2009 4:51

    Mimochodem, nahlížel jsem do Sedláčkovy knihy \"Ekonomie dobra a zla\" a působí to na mně, že je spíš než ekonomem jakýmsi filosofem (dle Tomáše Sobka tedy spíše \"rádoby-filosofem\", ale to já nedovedu posoudit).

    OdpovědětVymazat
  2. No vždyť to je docela logické. To je snad hned v prní kapitole z ekonomie, ne?

    OdpovědětVymazat
  3. Ricardův sdružovací zákon funguje nejen pro mezinárodní obchod ale i pro jednotlivce. Co se tam tedy agreguje? žádné úspory z rozsahu nehrají při specializaci roli.

    Celou ekonomii bych shrnul:

    1. Nespokojený člověk s nadějí na zlepšení svého stavu jedná dle své subjektivní škály cílů dle své časové preference hodnotící současné ekonomické statky výše než budoucí. Pokud jednáním zlepší svůj stav, dosáhl zisku. Pokud ne, utrpěl ztrátu.
    2. Jednající člověk používá vzácné prostředky při svém jednání a hodnotí je dle svého hodnocení cílů, kterým slouží.
    3. Ricardův sdružovací zákon ukazuje na motiv jednajících lidí spolupracovat ve společnosti a směňovat si služby navzájem.
    4. Nejistá budoucnost a neznámé cíle ostatních nutí jednajícího člověka ke spekulaci jakou službu bude nabízet či poptávat a v jakých směnných poměrech.
    5. Zákon výnosů určuje vhodný poměr použitých prostředků pro poskytování služby.
    6. Zákon mezního užitku zase určuje kolik toho vyrábět a kolik toho prodat či koupit. Mezní užitek jednotky produktu služby klesá, mezní užitek jednotky potřebných prostředků k výrobě roste.Také určuje směnné poměry při směně jednotlivých služeb.
    7. Jeden nebo více prostředků se stávají prostředkem směny, pro které platí všechny předchozí body a navíc musí mít už svou užitnou hodnotu v den zahájení jejich použití jako peněz. Ceny služeb vyjádření v peněžních cenách umožňují racionální produkci díky možnosti ekonomické kalkulace.

    OdpovědětVymazat
  4. Ako ekonom nemožem nevidieť malé chyby. Pán SEDLÁČEK ale dokázal to, čo malokto iný nie - čítavou
    formou sprístupniť ekonomiu ,,bežným\" ľudom , čo sa neda zaprieť.

    OdpovědětVymazat