sobota 5. března 2011

Ekonomický a sociální konzervativismus


Tentokrát výjimečně neekonomické téma, motivované shodou několika náhod. Shoda těchto náhod také způsobuje, že tento článek je spíše souborem postřehů, vedoucích od Ladislava Bátory k Václavu Klausovi, Garymu Beckerovi a konzervativcům v USA zpět k Bátorovi. Abych předešel zbytečným debatám - článek se nijak netýká Bátorovy kontroverzní politické minulosti.

Ladislava Bátoru nyní zná každý. Kontroverze kolem jeho osoby došla dokonce tak daleko, že i Václav Klaus pocítil potřebu se k celé věci vyjádřit. Ve svém článku obhajuje Bátoru jako člověka, který se nebojí přiznat se ke konzervativním hodnotám, ke kterým se hlásí i on.

Moderní konzervativní hnutí je přitom poněkud odlišné od původních konzervativních myšlenek, které primárně stavěly na osobních svobodách a skepsi k vládním zásahům. Zatímco po ekonomické stránce skepse k vládním zásahům a důraz na osobní ekonomickou svobodu ve stylu klasického liberalismu přetrvaly, v sociální oblasti došlo k posunu. Ten je patrný jak v USA, tak i v Česku, například právě kolem Občanské iniciativy D.O.S.T., kterou Bátora vede.
Ačkoliv je názorová pestrost mezi jednotlivými lidmi obrovská, lze vysledovat určité charakteristické rysy. I v sociální oblasti krajní moderní konzervativci zmiňují osobní svobodu, musí to však být ta správná svoboda, a to i za cenu toho, že ji vynutí vládními nařízeními. V USA se takto krajní křídlo konzervativního hnutí snaží do škol pomocí vládních nařízení prosadit výuku kreacionismu v odborných předmětech, zakazovat potraty nebo svazky gayů, snaží se kriminalizovat homosexualitu jako takovou nebo bojovat proti legalizaci jakýchkoliv drog.

To je samozřejmě na míle daleko od přesvědčení, že lidé sami dokážou mnohem lépe rozhodnout, jak nakládat se svými životy, než to za ně dokáže udělat vláda.

Bipartijní systém v USA tak staví člověka, který sdílí jak sociální tak ekonomické liberální hodnoty, před nesnadnou volbu. Ačkoliv střední proud obou velkých stran není zdaleka tak radikální, má Republikánská strana své pravicové křídlo, které odmítá řadu sociálně liberálních hodnot, zatímco Demokratická strana má své levicové křídlo, které zase odmítá řadu ekonomicky liberálních hodnot. Výběr se tak omezuje na volbu menšího zla (ta často závisí na tom, na které úrovni se právě volí - podle toho převažuje důležitost ekonomických nebo sociálních témat).

Před třemi týdny měl na University of Chicago proslov Václav Klaus na konferenci u příležitosti 80. narozenin Garyho Beckera. V něm mluvil o Garym Beckerovi jako o člověku, který ho po ekonomické stránce významně ovlivnil. Podobně mluvil v roce 2007 při vzpomínce na Miltona Friedmana.

Ačkoliv byli Gary Becker a Milton Friedman pro Václava Klause inspirativní po ekonomické stránce, ve společenských otázkách by se zřejmě neshodli. Milton Friedman byl klasický liberál i ve společenských otázkách, odmítal roli náboženství a přikláněl se k legalizaci lehkých drog.

Gary Becker je na tom velmi podobně. A tím se konečně dostávám k tomu, proč jsem vlastně začal o tomto tématu psát. Na svém blogu Gary Becker před časem napsal dva články, zabývající se krizí moderního konzervativismu v USA. V nich kritizuje právě nekonzistenci stávajícího konzervativního hnutí ohledně role vlády v sociálních a ekonomických otázkách. A jako východisko vidí právě příklon konzervativního hnutí k osobním svobodám v sociální oblasti:

Domnívám se, že nejlepší cestou k obnocení konzistence a atraktivity konzervativního hnutí je návrat moderního konzervativismu ke svým kořenům zdůrazňujícím skepsi ohledně vládních zásahů. To zahrnuje důvěru ve schopnost jedinců činit rozhodnutí týkající se nejen vlastního prospěchu, ale obvykle i prospěchu celé společnosti.

Takový posun postojů bude vyžadovat flexibilnější přístup ke žhavým otázkám jako jsou gayové v armádě, sňatky homosexuálů, potraty, výzkum kmenových buněk a mnoha dalším záležitostem tohoto typu. Republikánská strana se bude jen obtížně vracet na výsluní, pokud nedokáže zaujmout takto konzistentní skeptický názor na roli vlády ve společnosti.

A nyní zpět do České republiky. Když se podíváme na postoje Iniciativy D.O.S.T., snaží se přesně o ten typ konzervativní politiky, který Gary Becker označuje za nekonzistentní a neperspektivní.

Samozřejmě, že tato iniciativa má svá česká, neamerická specifika. Zatímco skeptický názor na roli vlády a řízení shora se projevuje v odporu k Evropské unii, na národní úrovni už taková skepse nepanuje a naopak se namísto jednotlivce zdůrazňuje vlast, národ a státní suverenita.

Iniciativa sice hovoří o osobních svobodách, ale jsou to osobní svobody stylu "my vám řekneme, co je správné". V manifestu iniciativy se tak objevuje důraz na svazek muže a ženy (a odmítání homosexuálních svazků) nebo odkazy na křesťanské náboženství. Manifest hovoří o "výsostném právu rodičů na hodnotovou výchovu potomků v souladu s přirozenými mravními normami", přičemž významná postava iniciativy, Michal Semín, vzápětí "varuje před mravním relativismem a liberálním pojetí svobody." Z blogu Michala Semína je přitom patrné, jaké mravní normy byste měli sdílet - ty radikálně katolické.

To je přesně ten typ konzervativismu, který Gary Becker považuje za neperspektivní. Možná měl Václav Klaus Garymu Beckerovi naslouchat i v neekonomických otázkách, než svým neobvyklým článkem Bátoru a iniciativu D.O.S.T. podpořil.

Václav Klaus má pravdu v tom, že je oprávněné vyjadřovat skepsi vůči fungování Evropské unie, přehnané politické korektnosti a dalším otázkám. Ladislav Bátora nebo jeho iniciativa D.O.S.T. to však činí archaickým způsobem, kterým škodí sami sobě a který je navždy zakotví někde na okraji politického spektra, podobně jako Mladí komunisté sídlící na opačném konci, ale stejně daleko od jakékoliv reálné politické moci.

9 komentářů:

  1. Pinusi, můžu vědět, z čeho jste vydedukoval, že Klaus je sociální konzervativec na okraji politického spektra?

    Z toho článku údajně na podporu Bátory, ve skutečnosti však na podporu širší diskuse, dle mého nic takového neplyne. A koneckonců Václav Klaus je na samém vrcholu politické scény této země přes 20 let, takže bych to s tím okrajem politického spektra neviděl tak vážně.

    Poslední poznámka -- na státem posvěcované \"svatbě\" homosexuálů nevidím liberálního (v klasickém smyslu) zhola nic. Smlouva mezi dvěma občany není nic, do čeho by měl stát strkat svůj rypák.

    OdpovědětVymazat
  2. Nie ze by som sa chcel zastavat ludi ako Batora (alebo Klaus), ich nazory mi v mnohom nie su sympaticke. Ale na vseobecnej urovni, nemyslim si ze byt sucasne ekonomicky liberal a hodnotovy konzervativec je samo o sebe nekonzistentne. Preco by mal skepticizmus voci vladnym zasahom v jednej oblasti vyzadovat skepticizmus vo vsetkych oblastiach? Preco by podpora volneho trhu mala automaticky znamenat liberalny postoj k potratom? Becker takuto suvislost naznacuje, ale nijak neodovodnuje. Pritom skepticizmus voci vladnym zasahom v ekonomike moze byt motivovany rozne - pre libertarianov ide o principialnu otazku slobody, zatial co pre konzervativcov moze ist iba o prakticku otazku (volny trh funguje lepsie ako alternativy). V takom pripade nie je nic prekvapive na tom, ze v inych oblastiach sa budu nazory oboch skupin lisit.

    OdpovědětVymazat
  3. #13: \"Klaus je sociální konzervativec na okraji politického spektra? \"

    Já snad nic takového nevydedukoval ani nenapsal. Já napsal, že na okraji jsou D.O.S.T. s Bátorou a že Klaus je podpořil. To asi čtete mezi řádky něco, co tam není.

    OdpovědětVymazat
  4. podla mna konzervativec je clovek ktory sa drzi presvedcenia, ze \"zmena je zlo\".
    t.j. uplne prirodzene konzervativci hodni toho mena zastavaju kazdych 20 rokov iny nazor :).

    Myslienka, ze konzervativec ma menit svoj nazor, ist ku korenom a pod. je podla mna oxymoron.

    OdpovědětVymazat
  5. Duvod proc se republikani nemuzou vzdat socialniho konzervatismu je preci jasnej ne? Ekonomicky konzervatismus je nevolitelna ideologie, kterou lze prosazovat jenom skrytou oklikou napriklad pres gaye, evoluci a teroristy.

    OdpovědětVymazat
  6. clanok. len by som dodal, ze Friedman bol za legalizaciu vsetkych drog (aspon ja som to tak vzdy chapal)
    http://www.youtube.com...LsCC0LZxkY

    OdpovědětVymazat
  7. #13: \"Klaus je sociální konzervativec na okraji politického spektra? \"

    Asi jako Klaus rikal o Marxovi, ze to byl rikardianec marginalniho vyznamu, dalo by se rici totez i o nem. Nezapomenme, ze vystoupil z ODS a v poslednich dvou volbach podporoval Svobodne, kteri dostali 0.000nic % . Ovsem stejne jako Marx dominoval politickou filosofii jednoho stoleti, tak i Klaus dominuje ceskou politiku posledniho dvacetileti.

    OdpovědětVymazat
  8. \"Poslední poznámka -- na státem posvěcované \"svatbě\" homosexuálů nevidím liberálního (v klasickém smyslu) zhola nic. Smlouva mezi dvěma občany není nic, do čeho by měl stát strkat svůj rypák. \"

    Spravne, do vztahu mezi lidmi by nemel \"strkat rypak\". Jenze to dela (manzelstvi, dedictvi, zdravotni informaceo druhovi...). Castecne asi bohuzel musi, jinak to skloubit nejde (napr. zdravotni infromace vs. ochrana osobnich udaju). Takze jste i pro zruseni manzelstvi? :-) Jinak ale nemyslim, ze by pinus chtel rozvirit debatu tohoto druhu... Pro me osobne je registrovane partnerstvi znacne liberalni krok.

    OdpovědětVymazat
  9. BudaFriend: To jste si to dost zjednodušil. Neoddiskutovatelným faktem je, že kdykoliv se Václav Klaus účastnil nějaké volby, dostal tolik hlasů, že to nelze označit za okraj politického spektra.

    Navíc Klausova podpora Svobodným byla spíše tušená než skutečná.


    Arnie: No ano, dělá to. Ale to neznamená, že je to správně. Já přece nejsem pro zrušení manželství. Manželství tu nevzniklo ex lege, to je prastará tradice a antropologická konstanta. Manželství bude existovat bez státu úplně perfektně.

    Pro mě osobně je registrované partnerství značně socialistický krok.

    BTW, http://blogs.telegraph.co.uk...ems/

    OdpovědětVymazat