Jak se běhá v Ann Arbor

Toho, jak se bude dát v Ann Arbor běhat, jsem se bál, a to hlavně kvůli zimě a sněhu, které jsem očekával. Protože moje staré dobré běžecké boty jsou spíše lehké, na léto, tak jsem ještě před odjezdem narychlo sháněl pevnější obuv. Nakonec jsem si vybral v prodejně Triexpert krosovky Asics Gel Enduro s tím, že se do sněhu a terénu budou hodit. Mimochodem, prodejnu Triexpert (na Podolí kousek od plaveckého bazénu u zastávky Dvorce) můžu vřele doporučit, pokud si vybíráte boty, tak vás majitel nechá proběhnout na běžeckém pásu, abyste se mohli ujistit, že vám boty opravdu sedí.

Po příletu do Detroitu nás cestou do Ann Arbor čekala mlha a sychravé počasí s teplotami těsně nad nulou. Hned mě napadlo, že jsem se asi při koukání na internetové informace o typických teplotách spletl - v Ann Arbor jsou celkem obvyklé teploty kolem deseti až dvaceti pod nulou a hromady sněhu. Hned přes noc ale teplota na těch mínus deset klesla a zároveň napadlo tak deset centimetrů, takže jsem byl na jednu stranu rád, že jsem na internetu skutečně četl správně, na druhou stranu mi bylo jasné, že když to bude pokračovat, tak bude běžecký trénink pěkný mazec.

No, abych to zkrátil. Nakonec jsem ve sněhu a mraze absolvoval jen jeden výběh. Potom sníh roztál a od té doby se denní teploty pohybují kolem nuly, sice občas nějaký sníh spadne, ale brzy zase roztaje. A dneska bylo dokonce osm nad nulou. V porovnání se současným počasím v Praze je tady Itálie ;-)). Jedinou slabinou tohodle super počasí je vítr - větrno tu bývá často, a když je kolem nuly, tak vítr na pohodě při běhání nepřidá.

A jak se tedy běhá v Ann Arbor? Předně, běhá tady dost lidí, takže pořád někoho potkáváte. Ať už přímo na ulicích, nebo v parcích. Ann Arbor není žadné velkoměsto, a tak i když každý jezdí autem, tak je tu provoz snesitelný, jezdí se tu pomaleji než u nás, takže nemusíte mít strach, že vás při přebíhání ulice sejme šílenec ve sto třiceti, a navíc jsou všude dobré a široké chodníky. Co je ale ještě lepší, Ann Arbor má spoustu parků. Městem protéká řeka Huron a v jejím údolí je na dobrých patnácti kilometrech jeden park za druhým, které jsou propojené stezkami pro pěší. Najdete zde asfaltové i nezpevněné cesty, nebo prostě můžete běžet po trávě podél nich.

Alternativou je jít na volně přístupný atletický ovál, který patří univerzitě a je od našeho domu vzdálený tak 500 metrů. Skvěle se hodí na kratší rychlé tréninky.

Za prvních deset dnů jsem tak naběhal zhruba 60 kilometrů a motivaci k dalšímu běhání zatím pořád mám. Aspoň celkem dobře poznám celé město, protože jinak se pořád pohybuju na campusu, který je v centru a ze kterého to mám domů pět minut pěšky.