Co nakoupit v USA?

Každý jasně řekne, že elektroniku - foťáky, laptopy, mp3 přehrávače a tak dále. Jenže celá věc má několik háčků:

• Hlavně u běžně dostupné elektroniky se ceny už docela srovnaly. Konkurence v prodeji počítačových dílů v České republice úřaduje docela drsně, takže rozdíly nejsou až tak velké. Samozřejmě, v USA nezaplatíte při koupi přes Internet žádnou sales tax a v ČR vám vyměří 19% DPH, takže se nějaký ten rozdíl vytvoří. Ale překvapivě to celkem není tak moc. Navíc, když si domů povezete LCDčko, laptop a tři foťáky pro kamarády, tak máte i dost velkou šanci, že vás na letišti vyhmátnou a DPH stejně doplatíte. Doby, kdy byly ceny elektroniky v USA poloviční, už jsou u velké části výrobků pryč.

I tady existuje několik výjimek. Třeba doprodeje nebo bonusové akce se slevovými kupóny. Ty se ale týkají jen vybraných typů zboží a při výběru se budete muset uskrovnit. Občas se dá nějaký ten foťák ulovit výrazně levněji, ale většinou se rozdíl pohybuje kolem 10-15%. Prostě musíte mít kliku. Druhou skupinou zboží jsou věci, které se prudce zlevňují z šílených cenových výšin na rozumnou úroveň - klasickým příkladem jsou LCD televize, které tady lze sehnat určitě mnohem levněji než v Evropě. Jenže za dva měsíce ceny spadnou i u nás. Takže buď televizi vozit odsud nebo pár měsíců počkat. Pořád ještě má smysl vozit laptopy, i když i tady se cenový rozdíl snižuje.

Druhým, ještě větším problémem jsou záruky. Na většinu elektroniky (včetně digitálních foťáků) se vztahuje pouze jednoletá záruka na území USA. Třeba vám Canon 350D v Čechách do záruční opravy vezmou, i když je koupený v USA. Ale těžko říct. Víte někdo něco bližšího? Kdo si někdy nechával foťák opravit, ví, kolik to stojí. To ještě víc reálné ceny v USA a v Evropě srovnává.

Tak co tedy v USA kupovat? Oblečení, spotřební zboží, věci s celosvětovou zárukou, nebo věci špatně rozbitné. Levisky u nás stojí dva tisíce, tady pět set. Trička z mikrovláken dvě stovky. Sportovní obuv je v podstatě za polovinu. Značková zavazadla (Samsonite apod.) taky.

A kuriozitka na závěr - u nás stojí deset acylpyrinů 11 korun. Tady 4 dolary. Jenže těch tabletek je ve skleničce 1000. Přepočet si každý udělá sám.

Nové fotky z Ann Arbor

Na web jsem přidal nějaké nové fotky z Ann Arbor.

Terry Pratchett a jeho životopisné údaje

U nás je většinou v knížkách Úžasné Zeměplochy uvedeno, že Terry Pratchett se narodil roku 1948, doposud nezemřel a nechce o sobě poskytovat žádné životopisné údaje s tím, že to čtenáře stejně nezajímá. A co stojí v amerických vydáních jeho knížek?

Terry Pratchett lives in England, an island off the coast of France, where he spends his time writing Discworld novels in accordance with the Very Strong Anthropic Principle, which holds that the entire Purpose of the Universe is to make possible a being that will live in England, an island off the coast of France, and spend his time writing Discworld novels. Which is exactly what he does. Which proves the whole business true. Any questions?

Zkrátka Terry Pratchett píše Zeměplochu, aby mohl psát Zeměplochu. Protože kdyby ji nepsal, nemohl by ji psát. Tím cyklicky zdůvodní existenci sama sebe i svých knížek a kouzelně se tím vyhne debatě o tom, jestli pochází z opice nebo ho stvořil Bůh. Terry Pratchett totiž evidentně nepotřebuje ani jedno.

Milovníci Hlídky jistě potěší, že další díl Zeměplochy bude právě o ní. V angličtině vyšel pod názvem Thud! a český překlad se již chystá. Samuel Elánius je Vetinarim pověřen k vyšetřování vraždy jistého trpasličího demagoga v době, kdy sílí napětí mezi trolly a trpaslíky. Do Hlídky je přijata nová upírka, která se připojí do vyšetřovacího týmu ke Karotkovi a Angue. Mezitím Noby Nóblhóch a Fred Tračník vyšetřující zdánlivě nesouvisející krádež patnáctimetrového obrazu z městského muzea...

A co chystá Terry Pratchett dále? Podle Wikipedie další knížku o Toničce Bolavé, která v angličtině vyjde v říjnu. A také pokračování příbehu Zaslané pošty, na které se obzvlášť těším. Informace o dalších dílech jsou zatím jen náznakové.

Když už jsem zmínil, že Terry Pratchett nepotřebuje ani evoluci ani Boha, musím přiznat, že mě šokovalo, kolik univerzitně vzdělaných lidí v USA je schopno vážně tvrdit, že když se v hodinách biologie přednáší evoluce, tak by se měl přednášet i kreacionismus. Ale o tom zas až někdy jindy.

Teda to je zima, že se ani nechce jít běhat.

Dneska se přihnal vítr ze severozápadu a z kanadských lesů k nám zanesl pořádnou zimu. Což o to, -13°C není tak hrozných, obzvlášť když je slunečno. Ale ten vítr z toho dělá peklo - předpověď počasí (doporučuju přepnou skoro úplně na konci stránky na metrickou soustavu) hlásila ukrutnou pocitovou teplotu -19°C (stačí mrknout na obrázek).

Nejdřív jsem myslel, že ani nevyrazím. Kolem oken našeho superutěsněného obydlí byl cítit znatelný průvan. Ale slunečné počasí mě nakonec přemluvilo, s tím, že zkusím deset a když to nepůjde, tak se vrátím.

Opět se ukázalo, že lenost často dovede člověka k těm nejnáročnějším řešením. Ze začátku jsem běžel po větru a vždycky, když už jsem si říkal, že bych to měl zalomit, jsem si uvědomil, že pak to bude proti větru. Takže z toho nakonec bylo takové obří kolo kolem podstatné části Ann Arbor, skoro 24 kiláků. Proti větru byla samozřejme nakonec většina trasy. Tak už to bývá, když je jeden líný.

Dnes poprvé jsem podél řeky prakticky nikoho běžícího nepotkal, s výjimkou jedné holky, která běžela proti a zima ji viditelně trápila ještě víc než mě. Čokoládová tyčinka, kterou jsem si vzal, že bych mohl cestou zakousnout, zmrzla, takže jsem měl smůlu, nešla ukousnout. Vodu jsem si ani nebral, protože bylo jasné, že ta by dlouho v tekutém stavu nepřežila.

Ále co, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Jen mám obavu, že to bude jako loni - všechny tréninky v zimě a jakmile přijde maraton, tak bude třicet nad nulou.

Dvě hodiny venku mě pořádně provětraly, takže o tom, že si večeři zasloužím, nebylo pochyb. Vyrazili jsme všichni spolubydlící společně, a volba padla na místečko kousek od školy, kde servírují skvělé quesadilly. Tentokrát jsem měl tak vyhládlo, že jsem neměl nejmenší problém celou porci spořádat.

Melanie (naše nová spolubydlící) se přiznala, že taky ráda běhá. No tak jsme se dohodli, že vyrazíme zítra. Už má být tepleji, hlásí -6°C. Uvidíme, kolik toho vydrží - beru to jako relaxační běh po dnešní námaze, tak snad to tak i bude. Doufám, že se z ní nevyklube německá Paula Radcliffe a já nebudu za saláta ;-)

Dánsko uprostřed (téměř) bitevní vřavy

Dánové se ocitli v nezáviděníhodné pozici. Jistě, zobrazování Mohammeda je podle přísných interpretací Koránu (nikoliv však podle Koránu samotného ) zakázáno a některé z oněch dvanácti karikatur dávají Mohammeda do souvislosti s terorismem, ale to, co se strhlo poté, opravdu překročilo všechny hranice.

Fanatické reakce z některých muslimských zemí, které jsme všichni viděli na obrázcích, mě ale znechutily daleko méně, než zoufale malá podpora evropských zemí Dánsku. Evropa (s výjimkou některých reakcí z ostatních severských zemí) v lepším případě sedí a čeká, v horším případě ustupuje násilí a výhružkám. Autoři karikatur obdrželi tolik výhružek, že jim byla přidělena ochrana a skrývají se. Dánským vojákům v zahraničí bylo doporučeno, aby ze svých uniforem odstranili dánské symboly a dánské lodě mají vyměnit dánskou vlajku za mezinárodní. Redaktoři novin, které karikatury otiskly, byli povětšinou propuštěni (mimochodem, v Cardiffu za otištění jedné z karikatur dokonce suspendovali radu studentského časopisu na University of Cardiff).

Nestlé publikuje v novinách inzeráty, ve kterým informuje o tom, že jejich produkty rozhodně nepocházejí z Dánska. Prý to funguje. Carrefour v Egyptě dokonce stáhl z prodeje dánské zboží a místo nich vyvěsil cedule s textem: Vážení zákazníci, abychom vyjádřili podporu islámskému a egyptskému světu, neprodáváme dánské zboží. Hrdinní chlapíci z Carrefouru tak nějak pozapomněli, že karikatury byly otištěny i ve francouzských novinách. Jestlipak budou důslední a přestanou prodávat i svoje vlastní, francouzské zboží?

Ani reakce politických kruhů nebyla v nijak žhavá, spíše naopak. Jako by se každý bál cokoliv říct.

Přitom reakce řady muslimů jsou velmi rozumné. Řada z nich se shoduje na tom, že karikatury sice nebyly příliš taktní a mohly působit urážlivě, ale že to není v žádném případě důvod pro tak nesnášenlivou reakci. Jenže tyto hlasy v podstatě nejsou slyšet - a když už se redakce v muslimské zemi rozhodne některé z fotografií spolu s vysvětlujícím a rozumným komentářem otisknout, jsou redaktoři vyhození také, stejně jako ti evropští, a jsou dokonce i souzeni.

Dánsko má prostě v dnešní době zoufale malou podporu. Místo toho, aby se evropští představitelé snažili arabskému světu vysvětlit, že náš hodnotový a kulturní systém dovoluje zpochybňovat dogmata, a to i dogmata církevní (přeci jen existuje odluka církve od státu), že se tak běžně děje a že karikovat nerovná se chtít urazit, snaží se jen ustupovat a alibisticky se omlouvat. My Češi bychom ale měli dobře vědět, kam podobné ustupování vede - ve 20.století jsme se naustupovali (a nebo jsme byli naustupováni) víc než dost.

Já proto dánský boj za svobodu slova podporuju. Pokud Evropa dopustí, aby bylo Dánsko zahnáno do kouta, zažene do kouta sebe sama.

And who said there is no free lunch?

Hlady tady tedy určitě netrpíme. Obzvlášť, když se ve škole konají akce, po kterých toho hodně zbude.