Zákazem cen končících na 50 haléřů za spravedlnost obchodu

Se zajímavým objevem přišel, kde jinde než na Britských listech, jeden z příležitostně přispívajících autorů. Dokázal, jak matematické zaokrouhlování ceny celkového nákupu vede k nespravedlivému vztahu mezi prodávajícím a kupujícím.
Nejprve citace článku, abychom viděli, co je podstatou argumentu (zvýraznění přidáno):

O ceně prodávaného zboží rozhoduje prodávající. Kupující sice dá najevo zájem, ale konečnou cenu určí obchod, majitel žádaného zboží. ... Spravedlivému vztahu mezi obchodem a zákazníkem překáží jedna záležitost, pro kterou neznám nápravu. Je to zaokrouhlování účtu za celý nákup. ... Je tomu několik desítek let, kdy bylo jednoznačně rozhodnuto, že číslo 5 se zaokrouhluje nahoru. ... Zaokrouhlit účet za nákup na celou korunu nabízí devět různých možností. Některé jsou ztrátou pro zákazníka a jiné pro obchod. Pokud zákazník pořídí nákup za 10,10 či 10,20 či 10,30 či 10,40 Kč, pak zaplatí jen 10 korun. Vyjde-li po sečtení položek účet 10,50 či 10,60 či 10.70 či 10,80 či 10,90, pak zaplatí 11 korun.

Takže z devíti možných zaokrouhlení účtu, které se vyskytnou, jsou čtyři ve prospěch zákazníka a pět jich je v jeho neprospěch. ... Stěží si uvědomujeme, že je zvýhodnění obchodů tak velké. Zaokrouhlování jim dává pravděpodobnou výhodu, že z každých deseti zákazníků získají 50 haléřů. ... Uvážím jednoduše - pokud v Česku nakoupí potraviny denně pět milionů lidí, pak vždy každá dvacítka zákazníků odevzdá korunu zbytečně. Přispějí obchodům sumou 250.000 korun.

Ačkoliv se původní článek jmenuje "Obchod a matematika", je vidět, že obchodu nebo ekonomie v něm moc není. Jakmile totiž matematický problém zasadíme do ekonomického světa, ukáže se, že všechno je nejspíš jinak.

Co je tedy špatně

Celý problém lze nahlížet dvěma způsoby - buď jsou desetihaléřové položky významné, takže se smluvním stranám vyplatí jednat strategicky, nebo ne.

Co se stane, když budou obě strany jednat strategicky? Bohumír Tichánek správně podotýká, že cenu zboží v maloobchodě většinou stanovuje obchodník. Z hlediska teorie her může být možnost jednat první skutečně výhodou (first mover advantage). Ovšem v tomto případě má kupující významnou protizbraň - může si poskládat nákup dle svého tak, aby zaokrouhlení celkového nákupu bylo v jeho prospěch. Samozřejmě, že to nelze udělat, když jdete kupovat právě jednu věc, ale většina nákupů v samoobsluze čítá celou řadu položek, takže pokud kupujícímu skutečně jde o výnos ze zaokrouhlení, tak je výhoda zřejmě na jeho straně.

Rozumným protiargumentem může být, že zatímco kupující může haléřové položky ignorovat, prodávající může jednat strategicky, protože provádí mnohem více transakcí a navíc má k dispozici výpočetní techniku a účetní systém.

Pomůže tedy v takovém případě zaokrouhlování prodávajícímu? V tomto případě je jedno, jestli je výhoda způsobena mechanismem pana Ticháčka, nebo naopak cílenou volbou cen, která může výhodu prodávajícího ještě zvýraznit.

V konečném důsledku zaokrouhlování prodávajícímu nepomůže, protože zafunguje trh. Dejme tomu, že výhoda spočívající v zaokrouhlování poskytne prodávajícímu abnormální zisk.

Pokud by fungovala dokonalá konkurence, přilákal by tento zisk další prodávající, kteří by stlačili rovnovážné ceny a zisk by se vrátil na nulovou ekonomickou úroveň.

Ale dejme tomu, že konkurence nefunguje dokonale a existuje prostor pro dosahování monopolistických zisků. Kvůli bariérám vstupu do odvětví vstoupí nové firmy na trh teprve tehdy, když dosáhne monopolistický zisk stávajících firem dosáhne určité úrovně.

Pak je ale úplně lhostejné, jakou cenovou strategií prodávající onoho hraničního monopolistického zisku dosáhne. Kdyby nebylo k dispozici zaokrouhlování, použil by jinou strukturu cen.

Zaokrouhlování tak vypadá jako metoda dosažení abnormálního zisku, ale kvůli existenci jiných subjektů tomu tak není. K tomuto poznání však nestačí aritmetika, je zapotřebí i trocha ekonomie.