Rigidnější pracovní trh je lepší?

Člověk naivně uvažující o trhu práce by se mohl domnívat, že rigidní pracovní trh, znemožňující firmám propouštět, je pro zaměstnance lepší - když totiž přijde recese, lidé neztratí práci, protože se jich firma nemůže tak lehce zbavit. Empirické analýzy však jednoznačně ukazují pravý opak.

Vysvětlení je samozřejmě jednoduché - pokud firmy vědí, že bude velmi obtížné zaměstnance propustit, raději je vůbec nebudou najímat. Tím nejvíce trpí zejména ti hůře uplatnitelní. Data dokládají, že zatímco nezaměstnanost ve věkové skupině 25-55 let je v západní Evropě a v USA porovnatelná, západní Evropa je na tom mnohem hůře u lidí mladších 25 let a starších 55 let.
Druhou otázkou je vývoj zaměstnanosti v průběhu hospodářského cyklu. Ukazuje se, že v recesích roste nezaměstnanost zejména proto, že firmy nenajímají nové zaměstnance. Tady vzniká obrovská asymetrie v informacích poskytovaných v médiích. Zatímco o každém propouštění (tedy o tom, že se něco stalo) média široce referují, o skutečnosti, že firmy nepřijímají nové zaměstnance (tedy o tom, že se něco nestalo) příliš neslyšíme.

Jak po teoretické, tak i po empirické stránce je tedy vhodné inklinovat spíše k flexibilnějším trhům práce. Ztratit práci s tím, že mám dobré vyhlídky najít práci novou je lepší, než nemít práci vůbec žádnou.

Paul De Grauwe z University of Leuven má ve včerejším Financial Times článek, ve kterém argumentuje, že v době deflace jsou rigidní trhy práce jednoznačně vhodnějším řešením. Článek komentuje Jan Macháček na svém blogu, takže mu nechám prostor:

Dnes ještě jeden pozoruhodný text z Financial Times. Podle ekonoma Paula de Grauweho nabourává krize také dogma o tom, že státy s flexibilnějším trhem práce dokáží dopady krize rychle vstřebat. Toto dogma podle De Grauweho neplatí v dobách deflace či poklesu cen. V době deflace, kdy klesají všechny ceny, jen ne ceny úvěrů, jsou na tom lépe státy s rigidním pracovním trhem (horší možnost propouštění, nemožnost snižování mezd). Státy s pružným pracovním trhem v dobách deflace utrpí mnohem prudší hospodářský sešup. Zajímavý příspěvek do zdejší debaty o švarcsystému.

Jan Macháček vystihl podstatu De Grauweho argumentu, i když si přimyslel slovo dogma - vzhledem k tomu, kolik evidence o trzích práce máme, je výhoda (rozumně) flexibilních trhů empirickým faktem, přinejmenším z dlouhodobého hlediska. Ovšem v ekonomii je jen málo hospodářských politik lepších za každé situace a často lze vykonstruovat (i třeba velmi málo pravděpodobné) protipříklady. A sem právě směřuje De Grauwe - domnívá se, že právě dnes, v deflační situaci, se ukazují neflexibilní trhy jako výhodné.

Ukážeme si, že ani z dnešního hlediska nemá De Grauwe s největší pravděpodobností pravdu.

Předně - skutečnost, že se ekonomika nachází v deflaci, nehraje v tomto případě žádnou roli. Argument stojí na tom, že v průběhu recesí klesá inflace pod její průměrnou dlouhodobou míru (je jedno jestli jen blíže k nule nebo pod nulu). Nominální dluhy se tak v této situaci znehodnocují pomaleji, než dlužníci z dlouhodobého hlediska předpokládali. Nulová hranice inflace není z tohoto hlediska nijak významná, důležitý je rozdíl mezi očekávanou dlouhodobou mírou inflace, se kterou dlužník počítal, když si bral úvěr, a aktuální mírou. Vzhledem k tomu, že míra inflace je relativně nízká v každé recesi, musí De Grauweho argument platit nejen nyní, ale i v každé jiné recesi, jen s jinou intenzitou.

De Grauwe argumentuje, že s příchodem recese vyvolané poklesem agregátní poptávky dojde ve státech s vysokou mírou flexibility na trhu práce k rychlému propouštění, které povede k dalšímu poklesu agregátní poptávky, což recesi dále zhorší. Když bude pro firmy propouštění obtížné, agregátní poptávka tolik nepoklesne, takže recese bude mírnější.

Opravdu? Najít protiargumenty je velmi jednoduché:

1) Firmy, vědomy si toho, že propuštění trvá dlouho, začnou propouštět s předstihem, aniž by musely - jen proto, aby neskončily v recesi s nepotřebnými zaměstnanci na krku.

2) Firmy, které skončí s nepotřebnými zaměstnanci, mohou mnohem snáze zkrachovat. Co je pak jednodušší? Propustit 20% zaměstnanců, a nebo všechny, když firma zbankrotuje?

3) Zatímco na flexibilním trhu práce budou firmy mnohem snáze ochotny znovu začít najímat, jakmile se objeví náznaky oživení, firmy na méně flexibilním trhu práce budou příliš dlouho vyčkávat a tím recesi prodlužovat.

Vzhledem k tomu, že nezaměstnanost v recesích roste hlavně kvůli tomu, že firmy nenajímají nové zaměstnance, je zejména poslední argument důležitý. A empirická data ukazují, že tak tomu skutečně je. De Grauwe se snaží obejít všechny tyto empirické doklady tím, že současná deflační situace je kvalitativně odlišná, takže data z jiných recesí nelze použít, avšak my už jsme si výše ukázali, že tak tomu není, a tento De Grauweho argument je jen uzenáčem.