neděle 18. ledna 2009

Katedra špatného výzkumu: Masová privatizace a úmrtnost


Ekonometrická analýza na redukovaných modelech (reduce-form models) skýtá nejedno nebezpečí. Zdaleka tím největším je, že místo kauzálních efektů objevíte korelace veličin způsobené nějakým dalším, nepozorovatelným faktorem. Zcela nejzákladnější obranou u takové analýzy je, že se podíváte na výsledky a zeptáte se sami sebe, zda uvedená čísla dávají smysl.

Lawrence King, David Stuckler a Patrick Hamm (dále jen KSH), sociologové z Cambridge a Harvardu, to zřejmě neudělali. Ve své práci, která byla následně patřičně medializována, zkoumali souvislost mezi masovou privatizací a úmrtností ve východní Evropě. Jejich závěry jsou plné drastických zjištění:

Naše hlavní zjištění jsou celkem jasná a robustní a ukazují, že implementace politik založených na masové privatizaci podstatně zkracuje délku dožití prostřednictvím mechanismu psychosociálního stresu a že tyto politiky způsobily jedinečné trendy v násilných úmrtích a vysvětlují část rozdělení mortality mezi pohlavími.

Výsledky svých regresí KSH interpretují tak, že masová privatizace způsobila u mužů pokles délky dožití o dva roky. Aby bylo opravdu jasno, co KSH říkají: Tvrdí, že právě masová privatizace je kauzální příčinou - kdyby transformace proběhla v oněch zemích bez masové privatizace, ale jinými metodami, dožívali by se muži v průměru o dva roky déle.

Takový dopad je extrémně závažný, protože de facto tvrdí, že masová privatizace způsobila prostřednictvím kratší délky dožití genocidu mnoha milionů lidí. Je to podobně silné tvrzení jako když Emily Oster před několika lety publikovala článek, ve kterém ukazovala, že za velkou část ze zhruba 100 milionů chybějících žen v Číně může žloutenka typu B, což se následně ukázalo jako nepravdivé. Ekonomové jsou nejen proto u podobných výzkumů obzvláště ostražití. A vzhledem k tomu, že KSH používají metodu obdobnou jako Emily Oster, stojí se za to detailně podívat na to, co vlastně dělají.

Předem je vhodné jasně říci, že pokles očekávané délky dožití především v Rusku a další postsovětských republikách je tragický. V Rusku mezi lety 1991 a 1994 průměrná délka dožití u mužů při narození poklesla z 63,5 na 57,6 roku a v druhé polovině 90.let v podstatě stagnovala. Rozvrat tamní společnosti je evidentní a je všeobecně známo, že v Rusku prudce narostl alkoholismus, počet násilních trestných činů i sebevražd. Ovšem můžeme skutečně říci, že za velkou část poklesu průměrné délky dožití může právě masová privatizace, a nebo příčiny musíme hledat v jiných společenských jevech?

Je vhodné začít prostým pohledem na to, jak dopadl transformační proces v podobných zemích, které se lišily v tom, zda u nich masová privatizace proběhla či nikoliv (KSH, tabulka 2). Začněme středoevropskými zeměmi.

ZeměMasová privatizaceZměna oček. délky dožití
Česká republikaano3,50
Slovinskone0,94
Slovenskone2,73
Polskone3,55
Maďarkone3,09

Vidíte, že by Česká republika, ve které masová privatizace proběhla, na tom byla hůře, než ostatní středoevropské země? Nikoliv, ba právě naopak. Pojďme dále a podívejme se na pobaltské země.

ZeměMasová privatizaceZměna oček. délky dožití
Litvaano1,29
Estonskone1,71
Lotyšskoano1,53

Zde je na tom Estonsko o něco lépe než Litva a Lotyšsko, ale jen o málo. Následuje jihovýchodní Evropa.

ZeměMasová privatizaceZměna oček. délky dožití
Rumunskoano0,56
Bulharskone0,31
Bosnane0,96
Makedoniene1,60
Chorvatskone1,80
Albániene1,85
Moldavskoano-0,55

Tady je zdaleka nejhorší postsovětské Moldavsko a i Rumunsko je na to spíše hůře. V tomto bloku tedy je pravda, že země, které spustily masovou privatizaci, dopadly hůře (stále však nevíme, zda to bylo kvůli masové privatizaci či nikoliv.)

Následují další postsovětské republiky:

ZeměMasová privatizaceZměna oček. délky dožití
Ruskoano-3,57
Ukrajinaano-0,59
Běloruskone-2,20

Dopadlo Bělorusko lépe než Rusko a Ukrajina? Je přesně mezi nimi. Nyní kavkazské země.

ZeměMasová privatizaceZměna oček. délky dožití
Gruzieano1,04
Arménieano2,81
Azerbajdžánne-5,11

Azerbajdžán, kde masová privatizace neproběhla, je na tom dramaticky hůře než Arménie a Gruzie, kde masová privatizace proběhla. Konečně středoasijské republiky.

ZeměMasová privatizaceZměna oček. délky dožití
Kyrgizstánano-3,52
Uzbekistánne-2,50
Kazachstánano-6,66
Turkmenistánne-1,25
Tádžikistánne-3,99

Tady je na tom výrazně hůře Kazachstán, kde masová privatizace proběhla, ale Kyrgizstán už v podstatě zapadá mezi zbývající středoasijské republiky, kde masová privatizace neproběhla.

Vyplývá z pohledu na data, že by masová privatizace vysvětlovala rozdíly ve změnách délky dožití v rámci skupin pododbných zemí? Ani náhodou, někde dopadly země s masovou privatizací lépe, někde hůře. Nějaké systematické rozdíly neexistují. To je v podstatě v souladu s ekonomickými studiemi, které často mají potíže najít významné a jednoznačné rozdíly mezi úspěchem a neúspěchem různých privatizačních metod (každá země si v podstatě zvolila svoji cestu a je velmi obtížné zjistit, jak by každá ze zemí dopadla, kdyby použila jiné privatizační metody) - rozdíly lze ještě dobře zkoumat v rámci jednotlivých zemí, ale srovnávací studie mezi zeměmi jsou mimořádně citlivé na chyby.

Jak je tedy možné, že KSH nalezli tak silné efekty? Odpověď zní: Efekt Sovětského svazu. Zatímco v rámci skupin zemí neexistují podstatné rozdíly, je dobré si povšimnout, že postsovětské republiky používaly masovou privatizaci mnohem častěji než ostatní země. Zároveň došlo v těchto zemích k mnohem výraznějšímu propadu délky dožití. Opravdu ale za tento propad v postsovětských zemích může masová privatizace? Nebo za to prostě může celkový rozklad společnosti, která od carismu přešla přímo ke komunismu a nikdy nepoznala demokracii? Očekávaná délka dožití v těchto zemích totiž začala prudce klesat již od roku 1989, tedy ještě předtím, než k masové privatizaci došlo.

A teď k ekonometrii

Studie je (velmi zjednodušeně) založená na regresi y = Ma + Xb + e, kde y je očekávaná délka dožití, M je binární proměnná značící, zda v dané zemi došlo k masové privatizaci, X je vektor kontrolních proměnných a e je reziduum. Aby byla taková regrese korektní, tak musí být veličina M nekorelovaná s reziduem e. To se nejčastěji stává, když jsou z regrese vynechána nějaké proměnné, které jsou přímo korelované s M a vynecháním de facto skončí v reziduu.

To je zřejmě i případ KSH. Ačkoliv se ve veličině X snaží kontrolovat různé faktory, které mohou mít vliv na délku dožití, veličiny specifické k postsovětským republikám chybí. Vzhledem k tomu, že k masové privatizaci došlo častěji právě v postsovětských republikách, pak M bude korelovaná právě s těmito veličinami. V konečném důsledku tak odhadnutý koeficient na M neměří čistě dopad masové privatizace, ale endogenně přimíchává i vliv toho, že daná země je postsovětskou republikou.

KSH přiznávají, že většina ekonomů, kterým studii předložili, právě tuto námitku vznesli. KSH se proto snaží použít metodu instrumentálních proměnných. Metoda je založena na dvou krocích - v první kroku se odstraní endogenita z proměnné M pomocí takzvaných instrumentálních proměnných. Ve druhém kroku se pak odhadne výše uvedené regrese, kde je použita veličina M s odstraněnou endogenitou.

Aby to takto fungovalo, musí použité instrumentální proměnné splňovat dva předpoklady. Zaprvé musí být korelované s M, a zadruhé nesmí být korelované s reziduem e. Co dělají KSH? Používají množinu instrumentálních proměnných, které jako jednu z proměnných zahrnují i indikátor, jestli je země postsovětská republika nebo ne.

Jak však z výše uvedeného vysvětlení vyplývá, zahrnutí tohoto indikátoru je extrémně problematické. Jestliže jsme v původní regresi chybně vynechali proměnné specifické pro postsovětské republiky, pak je právě indikátor pro postsovětské republiky korelovaný s rezdiuem v hlavní regresi a jako takový je nepoužitelný. A jak autoři sami uvádějí, tak právě tento indikátor vysvětluje zdaleka nejvíce variability v proměnné M. Použitím instrumentálních proměnných jsme se tak k vyřešení problému nepohnuli ani o píď.

Co tedy autoři vlastně zjistili? To, že v postsovětských republikách se mnohem častěji používala metoda masové privatizace a že v těchto zemích došlo také k výraznějšímu poklesu očekávané délky dožití než v ne-postsovětských zemích. Pokles očekávané délky dožití skutečně souvisí s rozpadem společnosti v průběhu transformačního procesu. Studie však v žádném případě neprokazuje (ačkoliv to tvrdí), že kdyby se v daných zemích použila jiná metoda privatizace, tak k poklesu očekávané délky nedojde. Mnohem podstatnější je zřejmě skutečnost, že transformační proces v postsovětských republikách měl skutečně jiné dopady než ve zbytku střední a východní Evropy, kde země mohly navazovat na demokratickou a volnotržní tradici a kde budování socialismu nerozvrátilo společnost do takové míry, jako v Sovětském svazu.

KSH si nechávají pootevřená zadní vrátka, když něco podobného jako alternativní hypotézu naznačují na straně 44 své studie, ovšem celkové vyznění jejich článku je jednoznačné a s největší pravděpodobností chybné. To však nebrání médiím, aby chybné závěry opatřila bombastickými titulky a publikovala jako doklad selhání masové privatizace.

7 komentářů:

  1. Celé to trochu připomíná závislost zvyšování globální teploty na množství pirátů.
    http://www.venganza.org...n-letter/

    OdpovědětVymazat
  2. Kdyz uz jste si s tim dal tu praci, co napsat \"Comment\" do The Lancet (?), oni oponujici komentare casto tisknou a zde by to bylo nanejvyse vhodne; jelikoz jde o lekari velmi cteny (navic velmi impaktovany) casopis a drtiva vetsina nahledne jen do Summary, kde se pise o kauzalnim efektu a navic je explicitne napsano \"These findings might be relevant to other countries in which similar policies are being considered.\" ... coz neznaci nic jineho, ze lekari ziskaji \"fakta\" pro sve jiz existujici antitrzni sentimenty. O potencialnim vlivu tohoto vyzkumu na zavedeni \"trhu\" do zdravotnictvi nemluve ...

    OdpovědětVymazat
  3. Zarazilo me, ze Slovensko udajne masovou privatizaci neuskutencnilo, zatimco CR ano.

    OdpovědětVymazat
  4. Když jsem odkazy na ten výzkum viděl poprvé, automaticky jsem jej zařadil do kolonky \"mouchy v západním Norsku\" - díky za podrobnější rozbor potvrzující původní podezření.

    Navíc můžeme seznam KSH hříchů rozšířit ještě o falešné citace velkého Evžena - respektive o to, že připisují citované práci závěry, které neobsahuje: \"Importantly, the best quantitative ... Kocenda and Svejnar 2002 ... evidence shows that mass-privatized firms had worse performance than other enterprises.\"

    A jaká je realita?

    \"Overall, our study shows that in the post-privatization period, private ownership tends to be associated with superior performance, relative to state ownership, in terms of some indicators but not in terms of others. Some forms of private ownership (e.g., banks and portfolio companies) are particularly ineffective in exceeding performance standards of state-owned companies. Our study also finds that dispersed ownership results in better or equal performance than more concentrated ownership forms, thus providing evidence for an important theoretical debate.\"

    OdpovědětVymazat
  5. Díky, za skvělý rozbor.

    OdpovědětVymazat
  6. Petr Houdek: Jeste k tomu najit ten cas... :)

    OdpovědětVymazat